Kapacita lidského mozku je téměř neomezená. Přesto si kolikrát nemůžeme vzpomenout ani na to, co jsme měli k snídani. V obchodě bloumáme mezi regály a marně přemýšlíme, co že jsme to měli nakoupit. Může za to naše nesoustředěnost, ale i spousta vjemů, které se na nás valí ze všech stran. Jak z toho ven? Chtělo by to trénink. Povídali jsme si o něm s certifikovanou trenérkou paměti Gabrielou Holečkovou ze Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové.

Začněme trochu odlehčeně. Kdy jste naposledy na něco zapomněla? Vzpomenete si?

Zapomínání je přirozená vlastnost lidského mozku, takže ani já nejsem výjimkou. Nedávno jsem třeba hledala brýle na čtení, které jsem někde odložila. V tomhle případě ale nejde ani tak o zapomínání, jako spíš o nepozornost. A myslím, že to je dnes problém nás všech napříč generacemi. Jsme zahlcení spoustou informací a různým děním a snadno si necháme pozornost rozptylovat, což má pak samozřejmě vliv na zapamatování.

Na co nejčastěji zapomínáme? Nebo co nejčastěji zapomínáme?

Řekla bych, že nejčastěji si nepamatujeme právě to, čemu jsme nevěnovali pozornost. Anebo jsou to informace, které nás nebaví, které nás nudí, a kterým nerozumíme. Mnozí si přesně a dlouhodobě pamatujeme například různé hlášky z filmů nebo texty oblíbených písniček, ale letopočty, jména nebo třeba matematické vzorce už mohou být problém.

Jako trenéři jsme si při zkouškách pomocí příběhu zapamatovali sto čísel a musím říci, že jsme se u toho docela bavili. Pro zapamatování je totiž potřeba, aby byl příběh co největší blbina, takže jsme se vyřádili.

Tak proto různé „blbinky“ máme v hlavě třeba celý život, zatímco informace důležité pro naši jednorázovou zkoušku po jejím složení vypustíme…

Přesně tak. Když řeknu: „Máchale, zase ti to spadlo, asi vítr nebo co?“ většina české populace okamžitě pozná hlášku z oblíbené české pohádky. Nikdo z nás tuhle větu asi k ničemu v životě nepotřeboval, ale přesto si ji bez problému pamatujeme. A mnohým se i přesně vybaví Petr Nárožný a jeho hlas. Pokud jsme pak schopni využít toho při tvorbě různých mnemotechnik a pomůcek pro vlastní zapamatování, může to naše učení velmi zefektivnit.

Zásadní je tedy motivace?

Ta je velmi důležitá. Člověk, kterého baví dějepis, si bude letopočty pamatovat určitě lépe než člověk, jemuž tenhle předmět připadá úplně zbytečný. Naše paměť je také zásadně ovlivněna pozorností, a pokud ji dané věci nevěnujeme, těžko si ji uložíme do paměti. Pokud nás téma nezajímá nebo mu nerozumíme, ztrácíme motivaci se učit. Pokud řečník mluví monotónně a nejasně, také brzy pozornost ztrácíme. Velký vliv má třeba i únava, nedostatek spánku a podobně. Dobrá zpráva ale je, že pozornost i paměť se dá docela dobře trénovat.

Tak pojďme na to… Vy doporučujete mozkový jogging. Jak ho tedy „rozběhat“?

Mozek spotřebovává až dvacet procent kyslíku v těle, takže i fyzický pohyb je prospěšný. Zjednodušeně můžeme říci, že podobně jako svaly se dá trénovat i mozek. Vhodné jsou různorodé mentální i pohybové aktivity. A mentální aktivity je potřeba střídat. Pokud někdo léta luští jenom křížovky, po čase už jde spíš o mechanické vyplňování než trénink paměti.

Jak tedy začít, když jsme na pomyslné startovní čáře běžeckého okruhu?

Záleží na tom, co potřebujeme trénovat. Začít můžeme kdykoli a kdekoli. Třeba cestou do práce zkuste víc vnímat okolí a detaily – kolik lidí stojí na zastávce, jakou barvu má autobus, kolik lidí mělo na sobě něco žlutého, jaké číslo měl dům na rohu a tak dále. A už trénujeme pozornost a krátkodobou paměť. Pokud nechcete trénovat sami doma, nebo se chcete více seznámit s jednotlivými mnemotechnikami, najděte si trenéra paměti v místě bydliště (viz. webové stránky ČSTPMJ: https://www.trenovanipameti.cz/) a přihlaste se na kurz.

Jaké jsou nejčastější metody trénování paměti?

Mnemotechnik je celá řada a můžete si vybrat, která vám nejlépe vyhovuje. Známá je například technika pomocí příběhu. Vymyslíte si, pokud možno, co nejbizarnější příběh, do něhož zapojíte pojmy, které si potřebujete zapamatovat. Velmi dobře se dá použít třeba na čísla. Jako trenéři jsme si při zkouškách pomocí příběhu zapamatovali sto čísel a musím říci, že jsme se u toho docela bavili. Pro zapamatování je totiž potřeba, aby byl příběh co největší blbina, takže jsme se vyřádili.

Akrostika jsou vlastně zkratky nebo pomocné věty, kdy zpravidla první písmeno označuje informaci k zapamatování. Například rozkaz LaCDoMů! skrývá pro lepší zapamatování římské číslice 50, 100, 500 a 1000.

Jakou další metodu byste doporučila?

Například kategorizaci. Tady jde o to, že položky, které si potřebujeme zapamatovat, rozdělíme do několika skupin, takže je to pro naši paměť „stravitelnější“. Pomocí kategorizace jsme si zase na kurzu se seniory zapamatovali padesát položek nákupu. Doporučit mohu také třeba metodu loci. V této technice využíváme nějaký důvěrně známý prostor, do něhož si vkládáme položky, které si potřebujeme zapamatovat. Díky této metodě si je zapamatujeme i v přesném pořadí. Pomocí loci metody si tak můžete lehce zapamatovat třeba sochy ctností a neřestí na Kuksu.

Co jsou paměťové háčky?

Jak jdou čísla za sebou, se naučíme na základní škole a pamatujeme si to celý život. Tato technika připojí k číslu ještě obrazovou podobu – například jednička vypadá jako svíčka, dvojka tvarem připomíná labuť. K číslu a obrazové představě pak přidáme do třetice položku, kterou si potřebujeme zapamatovat. Mohou to být třeba úkoly, které ten den musíte zařídit. Na první pohled to možná vypadá složitě, ale pokud si představíte labuť s balíkem v zobáku a oblečenou ve stejnokroji poštovní doručovatelky, věřte, že na návštěvu pošty nezapomenete. Další často používanou metodou je akrostika.

Tak sem s ní.

Akrostika jsou vlastně zkratky nebo pomocné věty, kdy zpravidla první písmeno označuje informaci k zapamatování. Například rozkaz LaCo DoMů! skrývá pro lepší zapamatování římské číslice 50, 100, 500 a 1000. Při tvorbě všech mnemotechnik je potřeba zapojit obrazovou představivost (vizualizaci) a využít i různé asociace (číslo nám třeba připomíná něčí datum narození apod.) Náš mozek tak přirozeně pracuje, a pokud se naučíme, jak na to, informace se lépe a rychleji ukládají do paměti.

Za jak dlouho uvidíme výsledky?

To je individuální. Jako u každého cvičení je potřeba pravidelnost tréninku a opakování naučeného. Zázračná metoda neexistuje, ale pozornost a krátkodobou paměť lze pravidelným tréninkem výrazně zlepšit. Pomocí mnemotechnik jste schopni si během krátké doby uložit do paměti například telefonní čísla celé rodiny. A pokud si při učení sami kreativně mnemotechniky vytváříte, rozvíjíte nejen svou paměť, ale i vnímavost, sociální kompetence a vyjadřovací schopnosti. Učení je pak rychlejší a zábavnější.

Paměť je potvora lenivá. V jakém věku je nejaktivnější? V útlém dětství, kdy všechno objevujeme?

Malé děti přijímají informace velmi rychle, protože je pro ně vše nové, a laicky řečeno, jejich mozek je ještě jako nepopsaný list. Když sledujeme malé děti, jak si hrají, vidíme, že automaticky používají všechny smysly. Nestačí jim novou věc jen vidět, musí zjistit, zda dělá nějaký zvuk, jak chutná, jaká je na dotyk, jestli voní. Pokud se při poznávání snažíme zapojit co nejvíce našich smyslů, podporujeme tím proces zapamatování. Já doporučuji lidem, pokud možno, různorodé aktivity, psychické i fyzické, protože paměť můžeme cvičit celoživotně.

Související…

Terapeutka paměti: Silně emočně zabarvené vzpomínky v nás zůstávají nejdéle
Milada Kadeřábková

Paměť má mnoho typů. Je paměť zraková, čichová, hmatová, sluchová i chuťová. Každá sídlí jinde a teprve propojením získáváme konkrétní vjem?

V odborné literatuře najdete mnohá další členění paměti. My většinou při poznávání a zapamatování zapojujeme zejména zrak, ale důležité jsou všechny smysly. Při mentálních cvičeních zapojujeme a procvičujeme různé části našeho mozku a tím ho udržujeme v kondici.

Je pravda, že paměť dozrává v pětadvaceti letech?

Odborníci uvádějí, že mozek se vyvíjí zhruba do pětadvaceti let. Ale učíme se v podstatě celý život, takže naši paměť můžeme trénovat stále. Nelze ani spoléhat na to, že do pětadvaceti let nemusíme nic dělat. Řekla bych, že školáci jsou pod největším tlakem, protože musí během výuky pobrat velké množství informací. Vzhledem k mládí je jejich paměť ve výborné kondici, ale mnohdy mají problém právě s pozorností a s tím, aby našli efektivní způsob, jak se učit. Aby to nebyl jen takzvaný dril, kdy pak většinu nabytých informací záhy zapomenou.

Takže neexistuje hranice, kdy bychom měli se svou pamětí něco začít dělat?

Podle mě žádná hranice není. Začít můžeme kdykoli. Je množství literatury, kde najdete různá mentální cvičení. Například paní Jitka Suchá je autorkou několika knih, v nichž jsou cvičení na různé typy paměti, a lze je dělat i pohodlně doma. Nebo knihy Jakuba Poka, kde najdete rady na zapamatování a efektivní učení cizích jazyků. A pokud byste chtěli lépe pochopit jednotlivé mnemotechniky, existují kurzy trénování paměti, které můžete navštívit.

Pro jogging je důležitá i strava…

Pokud se chystáme něco učit, je vhodnější jíst spíš ovoce, zeleninu, celozrnné výrobky. Tedy ne jednoduché cukry, které máme tendenci obvykle používat. Mozek na zapamatování potřebuje energii, a pokud si dáme tři kávy, čokoládu nebo sušenky, energii sice rychle nabudíme, ale dlouho nám nevydrží. Také po těžkém jídle nám paměť moc informací neuloží.

Co paměti škodí?

Škodí velký stres. Určitá míra stresu může pomoci k podání nějakého výkonu, ale pokud je stres ochromující (například tréma u zkoušky) nebo dlouhodobý, má to na paměť negativní vliv. Podobně může škodit nedostatek spánku, únava, vyčerpání či alkohol nebo drogy. Takže učit se v noci na úkor spánku a pak si dát ještě před zkouškou panáka na kuráž, k tomu bych podotkla slovy Járy Cimrmana: „Tudy ne, přátelé“, protože tohle bývá slepá ulička, a naší paměti to rozhodně nepomůže.

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek