O úrovni vzdělávání na českých základních školách můžeme vést dlouhé diskuse. Stejně jako o úloze státu ve vzdělávacím procesu a jeho povinnosti kvalitní výuku žákům zajistit.

Na všech stranách názorového spektra by se našly argumenty, proč je situace taková, jaká je – tedy velmi různorodá. Přesto se zdá, že tam, kde jsou dlouhodobě spokojení žáci, rodiče i učitelé, zpravidla působí jeden faktor: člověk, který své práci věnuje víc, než mu ukládá Rámcový vzdělávací program Ministerstva školství nebo školský zákon.

Tahle „dobrovolná nadstavba“ ve škole obvykle znamená něco, co se do osnov ani zákonů úplně nevejde. Učitele, který nechce jenom odříkat látku a posunout se na další kapitolu. Který hledá způsoby, jak učivo podat srozumitelně a zajímavě, který s dětmi tráví čas i při aktivitách daleko za hranicí jeho povinností. A někdy i ředitele, jehož tvář si rodiče a žáci nespojí jen s fotkou z ročenky, ale i se školními akcemi nebo obyčejnou přítomností v životě školy.

Přijímačky netestují jen děti

Jenže výsledky škol nevypovídají jen o kvalitě učitelů nebo výuky. České přijímačky dost výrazně odrážejí i něco jiného: rodinné zázemí. Děti rodičů, kteří mají čas, ambice a/nebo peníze věnovat se domácí přípravě, chodit na přípravné kurzy nebo vybírat školy strategicky, mají logicky vyšší šanci na úspěch bez ohledu na to, jak kvalitní je samotná základní škola. I proto se v žebříčcích podle výsledků přijímaček často objevují školy z ekonomicky silnějších oblastí.

Oficiální představení programu na stránkách České školní inspekce každopádně obsahuje minimálně jednu hrubku. Což je možná jedna z mála věcí, na které se dnes kolem školního testování dá shodnout bez větších emocí.

Samotná čísla o úspěšnosti u přijímaček proto automaticky nevypovídají o kvalitě školy nebo práce učitelů. Škola může mít výborné výsledky proto, že pracuje s velmi motivovanými dětmi z podporujícího prostředí. A jiná škola může odvádět mimořádně dobrou práci, přestože její statistiky vypadají průměrně, protože pracuje s dětmi, které doma podobnou podporu nemají. Právě v takových školách pak často hraje osobnost konkrétních učitelů nebo vedení zásadní roli.

Test znalostí vs. test schopností

Kvalitu vzdělávání dospívajících se v mezinárodním měřítku snaží zachytit především dvě organizace: Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání IEA a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD. Každá z nich ale měří trochu něco jiného.

Šetření IEA sledují hlavně to, jak dobře žáci zvládají látku běžně vyučovanou ve školách. Jsou takzvaně „curriculum-based“, tedy navázaná na školní osnovy jednotlivých zemí. Jejich výsledky vypovídají spíš o tom, jak efektivně školy zvládají výuku konkrétního obsahu.

Oproti tomu výzkumy OECD nesledují znalost konkrétního učiva nebo osnov jednotlivých států. Zaměřují se spíš na kompetence a schopnost znalosti použít v praxi. Proto mohou být v testech úlohy, které děti nikdy přímo „nebraly“, ale měly by je zvládnout díky porozumění textu, logickému uvažování nebo práci s informacemi.

Jak se z testu z matiky stane sociologický výzkum

Nejznámějším projektem OECD je program PISA. Testování probíhá v pravidelných tříletých cyklech, v nichž se střídají tři hlavní oblasti: čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost. Poslední hlavní šetření proběhlo v roce 2025 a jeho výsledky mají být zveřejněny 8. září 2026.

Jenže PISA není jen test matematiky nebo čtení. A právě proto je současná česká debata zajímavá.

Po zveřejnění hlavních výsledků OECD postupně vydává tematické studie pod názvem PISA in Focus. Ty neprovádějí nové testování, jen analyticky využívají data nasbíraná v rámci jednotlivých cyklů PISA. K dnešnímu dni existuje více než stovka těchto tematických zpráv a řada z nich na první pohled s matematikou nebo čtenářskou gramotností téměř nesouvisí. Nesou názvy jako „Jsou žáci šťastní?“ nebo „Socioekonomické rozdíly při studiu cizích jazyků“.

Jak můžou podobné studie vznikat na základě školního testování? Jednoduše. OECD totiž vedle samotných testů dlouhodobě sbírá také rozsáhlá data o rodinném zázemí žáků, jejich psychické pohodě, vztahu ke škole nebo domácím podmínkám pro vzdělávání.

„Program PISA vždy kladl důraz na to, jak důležité je kromě hodnocení výsledků žáků shromažďovat také informace o jejich sociálně ekonomickém zázemí a o školách. K tomuto účelu slouží dotazníky pro žáky a školy, které pokrývají širokou škálu kontextových proměnných,“ uvádí OECD.

Pro rok 2022 (materiály k testování v roce 2025 ještě nebyly zveřejněny) obsahoval kontextový dotazník pro žáky kromě základních údajů také dotazy na vybavení domácnosti, knihy doma, vzdělání rodičů, ekonomickou situaci rodiny, kvalitu vztahů žáka s učiteli, podporu rodiny nebo subjektivní pocit životní spokojenosti. A mnoho dalších zajímavých otázek – přesně takových, které dnes vyvolávají na českém internetu mimořádně emotivní reakce.

Co se právě testuje

Česká republika se ovšem mezinárodních šetření PISA účastní dobrovolně a Česká školní inspekce v nich vystupuje jako národní koordinátor projektu. Podobné dotazníky tedy nejsou žádnou novinkou. A už vůbec ne českým experimentem posledních měsíců.

Zároveň ale existuje jedna nejasnost: hlavní sběr dat pro PISA 2025 totiž podle informací České školní inspekce proběhl už v dubnu a květnu 2025. Pilotní sběr dat pro další cyklus se pak standardně koná vždy rok před hlavním šetřením, tedy až v roce 2027.

Jinými slovy: není úplně jasné, jestli současné testování, které vyvolalo vlnu odporu rodičů i politiků, s aktuálním cyklem PISA ještě souvisí. Nebo jestli s ním vůbec souvisí. K tomu se možná dnes vyjádří ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal, kterého si kvůli aktuální kauze předvolal ministr školství Robert Plaga.  

Pokud ano, je zvláštní, že podobná debata neproběhla už před rokem. A pokud ne, je stejně zajímavé, jak výrazně se dnešní metodika českého školského testování podobá modelu, který OECD používá už více než dvě dekády.

Oficiální představení programu PISA na stránkách České školní inspekce každopádně obsahuje minimálně jednu hrubku. Což je možná jedna z mála věcí, na které se dnes kolem školního testování dá shodnout bez větších emocí.