Právě první měsíce po nástupu dítěte do školky bývají pro mnoho rodin nejnáročnějším obdobím. Jaké mají rodiče možnosti, když se péče o malé dítě střetne s pracovními povinnostmi? Na co mají po návratu z rodičovské nárok, a proč český systém často stojí spíš na improvizaci než na skutečné podpoře rodin? O tom jsme mluvili s Andreou Bohačíkovou, zakladatelkou platformy M.arter.
Proč je návrat do práce po rodičovské pro mnoho matek mnohem těžší, než si představovaly?
Mnoho žen si před návratem představuje, že nejtěžší bude znovu naskočit do pracovního tempa. Ve skutečnosti ale často narazí hlavně na logistickou a psychickou náročnost celé situace. Dítě začne chodit do školky, bývá často nemocné, do toho přichází tlak na výkon, výčitky, únava a pocit, že člověk selhává doma i v práci zároveň.
Řada z nich navíc zjistí, že pracovní trh mezitím funguje jinak, než když odcházely na rodičovskou. Firmy často očekávají plnou dostupnost, ale systém péče o malé děti tomu není přizpůsobený. Návrat po rodičovské tak není jednorázový okamžik, ale dlouhý proces adaptace celé rodiny. Největší překážkou často nejsou kompetence žen, ale ztracená sebedůvěra, pocit, že už nestačí, a určité odpojení od reality pracovního trhu.
Co může žena dělat ve chvíli, kdy dítě nastoupí do školky a začne být neustále nemocné?
V první řadě je důležité říct, že nejde o individuální selhání. Je to realita většiny rodin s malými dětmi. První rok ve školce bývá mimořádně náročný a mnoho rodičů teprve tehdy zjistí, jak křehký soulad práce a péče o dítě je.
Ženy bývají po rodičovské nejisté a bojí se svá práva využít, aby nepůsobily jako problémové zaměstnankyně.
Pomáhá nesnažit se zvládnout všechno sama. Otevřeně komunikovat se zaměstnavatelem, nastavit realistická očekávání, a pokud je to možné, rozdělit péči mezi oba rodiče. Cestou může být částečný úvazek, hybridní režim nebo postupný návrat do práce. Tyto varianty bývají dlouhodobě udržitelnější než okamžitý návrat na plný výkon.
Velkou roli hraje také podpora okolí. Rodina, sdílené hlídání nebo možnost krátkodobé výpomoci mohou rozhodnout o tom, jestli rodiče náročné období zvládnou bez vyčerpání.
Jaké mají rodiče v Česku možnosti, pokud péče o malé dítě nejde skloubit s klasickou pracovní dobou?
Český pracovní trh se sice postupně mění, flexibilita je ale stále omezená. Máme jeden z nejnižších podílů částečných úvazků v Evropě a mnoho rodičů je nuceno fungovat v neformálních nebo nejistých režimech práce.
Zákoník práce dnes umožňuje například kratší pracovní dobu, práci z domova nebo pružnou pracovní dobu, pokud to provoz zaměstnavatele dovoluje. V praxi ale hodně záleží na konkrétní firemní kultuře a ochotě zaměstnavatele hledat individuální řešení.
Často proto vidíme, že rodiče kombinují více forem práce, podnikání, freelance nebo střídání péče mezi partnery.
Ve svém průzkumu jste se věnovali i tomu, proč lidé odkládají rodičovství nebo mají méně dětí, než původně plánovali. Co jste zjistili?
Z našeho průzkumu o klesající porodnosti, který jsme vytvořili společně s agenturou Mingly, například vyplývá, že 58,4 procenta lidí dítě plánuje, přesto mezi lety 2021 a 2025 porodnost klesla o 22 procent. To ukazuje, že problém není v tom, že by lidé děti nechtěli, ale že současné podmínky jim rodičovství komplikují.
Téměř 70 procent respondentů zároveň uvedlo, že za jednu z hlavních bariér považuje ekonomickou nejistotu a vysoké životní náklady. Sladění práce a rodiny tak v Česku stále stojí spíše na improvizaci jednotlivých rodin než na dobře nastaveném systému.
Na co mají matky po návratu z rodičovské nárok, a jaká práva často vůbec neznají?
Mnoho žen například neví, že mohou požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovní doby a zaměstnavatel musí případné odmítnutí řádně odůvodnit. Rodiče také často neznají možnosti postupného návratu do zaměstnání, kombinace práce a rodičovského příspěvku nebo pravidla kolem ošetřovného.
Na co mají rodiče po rodičovské nárok?
Kratší nebo upravená pracovní doba: Rodič dítěte mladšího 15 let může požádat o kratší úvazek nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby. Zaměstnavatel může odmítnout jen z vážných provozních důvodů.
Sdílené pracovní místo a samorozvrhování pracovní doby: Zaměstnanci na kratší úvazek se stejným druhem práce mohou po dohodě se zaměstnavatelem sdílet jedno pracovní místo a směny si rozdělovat mezi sebou. Zaměstnavatel se také může se zaměstnancem písemně dohodnout, že si bude pracovní dobu rozvrhovat sám, a to na pracovišti i při práci na dálku.
Home office: Rodič dítěte mladšího 9 let o něj může písemně požádat. Zaměstnavatel nemusí žádosti vyhovět, zamítnutí ale musí písemně odůvodnit.
Návrat na původní místo: Při návratu z rodičovské před druhými narozeninami dítěte má rodič právo na původní práci a pracoviště. Při pozdějším návratu jej zaměstnavatel zařazuje podle pracovní smlouvy, tedy podle sjednaného druhu a místa výkonu práce. Zákon počítá i s výjimkami, například pokud původní práce nebo pracoviště zanikly.
Práce a rodičovský příspěvek: Do práce se můžete vrátit, i když rodičovský příspěvek stále pobíráte. Výdělečná činnost rodiče sama o sobě jeho pobírání nevylučuje.
Nemocné dítě: Pracovní volno a ošetřovné (OČR) se netýká pouze nemocných dětí mladších 10 let. Při splnění zákonných podmínek lze ošetřovné čerpat i při péči o starší dítě či jinou osobu, pokud její zdravotní stav vyžaduje péči. U dítěte mladšího 10 let může nárok vzniknout také například při uzavření školy či jiného zařízení nebo při nařízené karanténě.
Velkým problémem je, že ženy bývají po rodičovské nejisté a bojí se svá práva využít, aby nepůsobily jako problémové zaměstnankyně. Právě proto je důležité o těchto tématech mluvit otevřeně a srozumitelně.
Dá se podle vás dnes v Česku realisticky zvládat malé dítě a plný pracovní úvazek, nebo systém pořád stojí hlavně na oběti rodičů?
Pro velkou část rodin je to stále velmi náročné. Ne proto, že by rodiče nebyli schopní nebo motivovaní, ale protože systém často neodpovídá realitě života s malými dětmi. Plný úvazek je pro mnoho rodičů řešením, po kterém sáhnou spíš z nutnosti než z přesvědčení.
Školky fungují v jiném režimu než většina zaměstnání, flexibilních úvazků je stále málo a péče o malé děti zůstává převážně na ženách. Mnoho matek tak funguje v permanentním režimu „nějak to vydržet“.
Co by se podle vás muselo změnit, aby rodiče nemuseli volit mezi rodinou a kariérou?
Firmy začínají chápat, že podpora rodičů není benefit navíc, ale důležitá součást udržitelného pracovního trhu. Tam, kde funguje flexibilita, důvěra a sdílená odpovědnost mezi partnery, se situace zvládá výrazně lépe.
Reklama
Dlouhodobě ale potřebujeme změnu nejen na úrovni jednotlivých rodin, ale i firem a státu. Jinak bude rodičovství dál znamenat pro mnoho žen ekonomické i kariérní oslabení. Ostatně i naše data ukazují, že právě podmínky, nikoli nedostatek zájmu o děti, dnes rozhodují o tom, kolik dětí rodiny skutečně mají. Flexibilitu považuje za důležitou podmínku pro rodičovství 93 procent žen, reálně ji ale má k dispozici jen 51 procent. Významnou bariérou zůstávají také finance a bydlení. Právě tyto nejistoty pak ovlivňují nejen návrat žen na pracovní trh, ale i rozhodování o dalším dítěti.
Péče o děti není jen starostí rodičů
Náročný návrat do práce po rodičovské není jen českým tématem. Autoři článku Childcare Is a Business Issue, který publikoval Harvard Business Review, upozorňují, že péče o malé děti není pouze soukromou starostí rodin, ale také otázkou fungování pracovního trhu. Pandemie podle nich jen odkryla problém, který existoval už dávno. Pokud rodiče nemají dostupnou péči o děti nebo možnost flexibilně reagovat na potřeby rodiny, nedopadá to jen na ně samotné, ale také na zaměstnavatele a ekonomiku jako celek.
Možná je proto na čase přestat se ptát, proč rodiče malé děti a práci nezvládají lépe. Mnohem důležitější otázkou je, zda jsme vytvořili podmínky, ve kterých je vůbec možné obojí dlouhodobě skloubit. Protože dítě, které první rok ve školce často marodí, není výjimkou. Výjimkou je spíš systém, který s tím dokáže počítat.