Tyrani jsou velmi kreativní. Domácí násilí nejsou jen facky a kopance, ale i nadávky, řev, zastrašování, omezování pohybu, zabavování peněz, sexuální nátlak a další vzorce chování, kdy jeden má dlouhodobě mocenskou převahu nad tím druhým. Podle dat Eurostatu zažilo nějakou formu násilí mezi partnery 31 % žen v EU. Jenom v Česku zažívá domácí násilí 300 000 žen ročně. Domácí násilí se v menší míře týká i mužů.

I když u mnohých stále převládá názor, že co se děje doma, je věc soukromá, epidemie domácího násilí se ujali lékaři, kteří problému věnovali na Výroční konferenci Společnosti všeobecného lékařství (SVL) v listopadu 2025 celý blok. Proč má podle nich domácí násilí řešit právě praktický lékař? Lidé k němu často mají psychicky i fyzicky nejblíž, znají ho delší dobu a často k němu chovají větší důvěru než k neznámému odborníkovi.

Násilí dopadá i na zdraví obětí

Domácí násilí taky úzce souvisí se zdravím. Dlouhodobé týrání taky způsobuje řadu zdravotních problémů a nejde jen o různá zranění nebo psychiatrická onemocnění, ale i choroby, které vznikají z chronického stresu a nezdravého životního stylu.

„Následky domácího násilí nejsou jenom stres, ale devastují zdraví všech postižených členů domácnosti na dlouhou dobu. U obětí se vyskytuje víc zdravotních problémů,“ říká lékařka Jana Krzyžánková. „Uvolňování kortizolu (hlavního stresového hormonu) zvyšuje hladinu cukru v krvi a srdeční frekvenci, zatímco dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu může vést k problémům s trávením, vysokému tlaku, ale i mozkové mrtvici a infarktu,“ dodává. Oběti jsou také dvakrát náchylnější k rozvinutí únavového syndromu a fibryomyalgie. Právě nalomené zdraví může oběť přivést k prvnímu kroku, jak z kruhu násilí ven. Už dnes je to často praktický lékař, který na domácí násilí přijde jako první, a díky tomu se začne situace řešit.

V Česku ohledně domácího násilí stále panuje spousta mýtů a některé oběti domácího násilí často ani nevědí, že oběťmi jsou. Existuje totiž typ násilí, který se obejde bez jakékoliv fyzické interakce, zato může být ještě destruktivnější. Říká se mu „coercive control“, ve volném překladu do češtiny „nátlaková kontrola“. V několik zemích už se dostala sama o sobě do trestního zákoníku. I tato oblast by měla být zařazena do psychosociálního screeningu u praktických lékařů v Česku.

Pokud někdo řeší třeba rakovinu, a doma mu ještě házejí klacky pod nohy, jeho naděje na uzdravení výrazně klesá.

Česko ve statistikách EU sice vychází docela dobře, ale neznamená to, že máme dobré vysvědčení. „Výsledky se liší dle metodiky a definice a jasně ukazují, že mnoho případů zůstává skrytých,“ říká Jana Krzyžánková. „Mnoho obětí se bojí svěřit i svému lékaři,“ upozorňuje. Screening by měl nyní iniciativu převést hlavně na praktiky. Odborníci napříč obory se shodují, že jsou to právě oni, kdo může být první obrannou linií. Obvykle svého pacienta znají delší dobu, orientují se ve vývoji jeho zdravotního stavu a jeho rodinném zázemí. „Pokud lékař pojme podezření, že pacient doma trpí, měl by situaci citlivě probrat a zhodnotit riziko. Vyžaduje to empatii i znalost postupu, jak bezpečně pomoci,“ vysvětluje Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství.

Evropská unie doporučuje, aby součástí preventivních prohlídek byl psychosociální screening. Lékař by měl zjistit, zda pacient vyrůstal v psychicky zdravém prostředí a zda v současnosti není ohrožen násilím. „Sociální zázemí pacienta má velký vliv i na jeho přístup k léčbě,“ doplňuje Jana Krzyžánková. Pokud někdo řeší třeba rakovinu, a doma mu ještě házejí klacky pod nohy, jeho naděje na uzdravení výrazně klesá.

Co je coercive control?

Dlouhodobý vzorec chování, kde jeden partner začne kontrolovat všechny aspekty života druhého. Začíná nenápadně (třeba komentáři, jak se máte oblékat), časem ale získá nad druhým absolutní moc. Děje se to pomocí izolace, manipulace, kontrolování peněz, času, zaměstnání, komunikace s ostatními a vytváření strachu nebo závislosti. Nejde o jednorázové hádky, ale o trvalý vzorec omezování svobody a ponižování. Patří k nejnebezpečnějším formám partnerského násilí, k vraždě dochází i v případech, kdy ve vztahu žádné dřívější fyzické násilí neproběhlo. Coercive control často pokračuje i po rozchodu a rozvíjí se ve stalking.

Čeští lékaři mohou najít dobrou praxi v zahraničí. Například ve Velké Británii běží program IRIS (Identification and Referral to Improve Safety), který je zaměřený přímo na ordinace praktických lékařů. Jeho cílem je naučit zdravotníky rozpoznat příznaky domácího násilí a nabídnout obětem bezpečnou cestu k pomoci. Každá zapojená ordinace absolvuje specializované školení a má k dispozici „advokáta“ – odborníka na domácí násilí, který pomáhá s komunikací s pacienty i s předáváním případů do sítě specializovaných organizací. U nás proškolování zdravotníků zatím pokulhává.

Někteří čeští praktici školení na domácí násilí mají, někteří ne. Všichni ale mají k dispozici doporučené příručky i manuály. Časem by praktičtí lékaři měli být v problematice mnohem aktivnější, což se právě nedávno řešilo na XLIV. výroční konferenci Společnosti všeobecného lékařství, kde vystupovali i Krzyžánková a Býma.

Další dobrou zprávou je, že se do procesu řešení domácího násilí začínají zapojovat zaměstnavatelé, ke kterým od praktika často chodí neschopenky obětí. 47 subjektů (např. IKEA, DM nebo Vodafone) podepsalo Chartu proti domácímu násilí a slíbily, že budou svým zaměstnankyním a zaměstnancům oporou.

Pokud se nyní nacházíte v situaci, kdy vám hrozí akutní ohrožení, můžete se obrátit jak na policii (158), tak na specializované organizace, například: