V televizním pořadu, během kterého se spousta rodičů šokem zakuckala, sexuální expertka Deanne Carsonová navrhla, aby maminky a tatínkové před přebalováním špinavé plenky požádali své miminko o souhlas. Vysvětlila, že cílem je vytvořit „kulturu souhlasu“ hned od prvního dne, i když dítě určitě nedokáže zdvořile přikývnout a říct: „Díky, mami, tahle plenka je má noční můra.“
Carsonová připustila, že kojenci ve skutečnosti neodpoví, ale povzbudila rodiče, aby se zastavili, počkali na oční kontakt a interpretovali řeč těla jako souhlas. Kritici to však neakceptovali. Sociální média zaplavily vtipy o dětech, které odmítají souhlasit s výměnou plenky, a jeden komentátor vtipně poznamenal, že odkládání výměny až do udělení souhlasu by vedlo k „velmi páchnoucí formě zanedbávání dětí“.
Přestože byla komentátory zesměšňována jako „levicový blázen“, Carsonová se nevzdala a argumentovala, že dát kojencům i ten nejmenší pocit tělesné autonomie pomáhá předcházet zneužívání v pozdějším životě. Děti, které vyrůstají s jasnými hranicemi a respektem k vlastnímu tělu i tělu ostatních, jsou lépe připraveny zvládat přátelství, vztahy a sociální tlaky v pozdějším životě. Ať už to začíná večerními rituály, sdílením hraček nebo prostým říkáním „ne“ bez pocitu viny, tyto rané lekce mohou formovat generaci, která bude lépe zvládat empatii, respekt a zdravou komunikaci.
Souhlas pro všechny!
Vytváření kultury souhlasu v raném věku neznamená, že se rodičovství stane neustálým vyjednáváním s dětmi. Jde spíše o to, aby rodiče v každodenních interakcích vyjadřovali respekt. Malá gesta jako zaklepání před vstupem do dětského pokoje nebo dotaz, zda dítě chce obejmout, posilují myšlenku, že osobní hranice jsou důležité. Tyto jednoduché návyky normalizují myšlenku, že každý má právo mít kontrolu nad svým vlastním tělem.
Odborníci navíc poukazují na to, že výchova k souhlasu jde ruku v ruce s empatií. Když se děti naučí rozpoznávat a respektovat „ne“ jiné osoby, naučí se také hodnotu laskavosti, trpělivosti a spolupráce. Jedná se o dovednosti, které daleko přesahují osobní vztahy a uplatňují se ve třídách, na pracovištích i v komunitách.
I když je tedy výuka souhlasu zejména v dnešním světě extrémně důležitá, pro většinu rodičů, kteří se ve 3 hodiny ráno potýkají s lahvičkami, zvracením a záchvaty pláče, stejně myšlenka zdvořilého vyjednávání s kojencem s plnou plínou zní spíše jako zápletka hororu než jako progresivní rodičovství.