Všichni chceme věřit, že lidé kolem nás jsou upřímní. Že to, co říkají, myslí vážně a že když se usmějí, není to jen společenská maska. Problém je, že často právě ti nejméně upřímní lidé často působí nejpřesvědčivěji. Chovají se mile, vstřícně a jsou neskutečně odzbrojující. A právě proto je tak těžké je odhalit. Pomoci vám v tom mohou fráze, které tito lidé často používají. Tady jsou ty nejčastější.

„Bez urážky, ale…“

V tu chvíli už víte, že nějaká urážka přijde. Je to takový zvláštní rituál, jako by si člověk dopředu kupoval odpustek za něco, co se teprve chystá říct. A místo upřímnosti pak přichází pasivní agrese obalená do hedvábného papíru.

„Jsem jen upřímný.“

Upřímnost je krásná věc, ale pokud má někdo potřebu ji neustále zdůrazňovat, často nejde o pravdu, ale spíš snahu omlouvat svou neomalenost. Skutečně upřímní lidé totiž nemají potřebu to o sobě hlásat. Je to na nich poznat.

„Věř mi, já nikdy nelžu.“

Tohle je podobné předchozímu bodu. Lidé, kteří nelžou, to obvykle neříkají. Protože zkrátka nemusí. Důvěra se totiž nebuduje skrze slova, ale skrze činy. Tahle věta tedy často není důkazem důvěryhodnosti, ale snahy ji uměle vyrobit.

„Nesnáším drama.“

Všimli jste si, že tohle často říkají lidé, jejichž život je naopak jedno velké drama? Možná to není náhoda. Podle psychologů jde často o způsob, jak se od konfliktu distancovat, a zároveň ho tiše přiživovat.

„To normálně neříkám, ale…“

Říká, jen se snaží z toho udělat výjimku. Tahle věta vytváří iluzi autenticity, jako by šlo o něco výjimečného a nečekaného. Ve skutečnosti jde často o dobře naučený scénář.

„Nechtěl/a jsem ti ublížit.“

Možná ne. Ale stalo se. Problém téhle věty je, že přesouvá pozornost od následku k úmyslu. A tím se ten, kdo ji říká, nenápadně vyhýbá odpovědnosti.

„Bereš si to moc osobně.“

Jinými slovy: to, co jsem řekl, není problém. Problém jsi ty. Tahle věta patří mezi klasické způsoby, jak znejistit druhého a zlehčit jeho emoce. Odborně se tomu říká gaslighting.

Pochopitelně to není tak, že by každá z těch vět automaticky znamenala faleš. Každý z nás někdy řekne něco nešikovného. Ale pokud se z nich stane vzorec, stojí za to zbystřit. Upřímnost totiž není ani tolik o tom, co říkáme, ale spíš o tom, jestli si za tím, co říkáme, opravdu stojíme. A to se nakonec pozná vždycky.