„Matýsek poprvé ve škole“. „Máme doma prvňáčka.“ „To to letí, miminko nám vyrostlo a dneska už jde Viktorka do školky.“ Začátkem září bývají sociální sítě zahlcené příspěvky hrdých rodičů, kteří vypravují své potomky do další životní etapy a zhusta doprovázejí své příspěvky i fotky svých dětí. Polovina komentářů jsou srdíčka a druhá polovina lidí vyjadřuje obavy, jestli své děti tímto způsobem nevystavují nebezpečí.

Mami, nemůžeš nic sdílet bez mého souhlasu

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Sharenting, novodobý pojem, který popisuje rostoucí zvyk rodičů sdílet na osobních účtech sociálních sítí fotografie, videa a další identifikační údaje o svých dětech. Nedávná evropská studie uvádí, že rodiče ročně zveřejní v průměru kolem 300 fotografií a citlivých údajů o svých dětech. Ze všech sociálních sítí vede Facebook. Čtvrtina dětí je již přítomná v digitálním světě před svým narozením, kdy matky oblažují své online přátele fotky z ultrazvuku.

Pokud je dítě k poznání, hrozí celá řada rizik. Některá z nich rodiče přeceňují, jiná podceňují. To, že by si na dítě někdo podle fotky na Facebooku, počkal před školou a unesl ho, je spíše marginální. Co skutečně hrozí, je digitální únos. Nevinné fotky dětí z pláže se pak snadno objeví na pornografických webech nebo si někdo stáhne fotografie nezletilého a založí si na sociální síti účet, kde předstírá, že je to jeho vlastní dítě.

Web Macquarie University uvádí příklad známé hollywoodské hvězdy Gwyneth Paltrowové, která sdílela na Instagramu selfie ze sjezdovky se svou čtrnáctiletou dcerou Apple, dcera svou matku rychle a veřejně napomenula před šesti miliony sledujících: „Mami, o tom jsme už mluvily. Nemůžeš nic postovat bez mého souhlasu.“ Bohužel mladší děti ještě nemají takovou moc, aby mohly zasahovat do obsahu, který jejich milující tatínkové a maminky publikují.

Existují tzv. nudify aplikace, které „svlékají“ oblečené osoby, a generátory deepfake, jež umí poskládat tvář dítěte do falešného, nahého, či dokonce pornografického snímku. Pachatelům stačí běžná momentka z časové osy.

Psychologové upozorňují, že část rodičů sdílí fotky svých dětí proto, aby posílili svůj vlastní obraz, prezentovali se jako úspěšní, šťastní nebo výjimeční.

„Rodiče při sdílení často zažívají pozitivní věci – cítí podporu, ocenění, propojení. Ale sdílení může mít i nečekané a nechtěné následky, krátkodobé i dlouhodobé,“ vysvětluje motivace k sharentingu doc. Wayne Warburton, odborník na vývojovou psychologii.

Dítě se tak stává jakýmsi „projektem“ nebo vizitkou. Jenže z pohledu dítěte jde o zásah do soukromí, který může být v budoucnu bolestivý. Trapná fotka, která byla vtipná, když mu bylo pět, může být zdrojem posměchu v patnácti. Anebo hůř, jak jsme psali výše, či může ukrást jeho identitu nebo zneužije fotky pro obchod s dětskou pornografií.

Únosy děti a jak je to doopravdy

Jako dospělí si možná pamatujete známý narativ z dětství, kdy nás školili tím, že nejhorší predátoři jsou ti v dodávce. Zaparkují před školou, lákají dítě na sladkosti a pak ho násilím vtáhnou dovnitř a unesou. To už dnes téměř neplatí. Pachatelé jsou fikanější a nebudou zbytečně riskovat místa, kde jsou svědci. Dítě si v klidu vyhlédnou online, zmanipulují ho a ono jim pak dobrovolně přijde na schůzku na nějakém odlehlejším místě.

Únosy dětí, téma, které znepokojuje rodiče i celé komunity, jsou často chápány mylně. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení jsou únosy dětí cizími lidmi velmi vzácné.

Pachatel si nenajde dítě před školou jen proto, že jeho maminka dala na Facebook fotku, jak se šťourá v nose a tváří se u toho roztomile. Větším rizikem je, když už jsou samotné děti na internetu, nezkušené a důvěřivé, a rodiče nemají přehled, co tam dělají. V těchto scénářích pachatelé často předstírají, že jsou jejich vrstevníkem, používají cizí fotografie a snaží se získat důvěru oběti. Obvykle si vyberou zranitelné dítě a postupně si s ním budují vztah. Tento proces se nazývá  dětský grooming – cílená manipulace, jejímž výsledkem je vytvoření pouta mezi pachatelem a dítětem. Časem může dítě souhlasit se setkáním, nebo dokonce s útěkem s únoscem.

Federální úřad pro vyšetřování (FBI) v USA varuje před únosy, které se týkají dětí mladších dvanácti let. Podle vyšetřovatelů je pro únosce mnohem snadnější a bezpečnější, když si vytipuje a zkontaktuje dítě na internetu. Vyšetřovatelé také uvádějí případy, které se staly. Tohle je jeden z nich: „13letá dívka odešla na schůzku s ,vrstevníkem‘ z internetu. Když zjistila, že je to někdo jiný, byla násilím naložena do auta a unesena. Pachatel ji fyzicky i sexuálně napadl. FBI ji vypátrala po čtyřech dnech, když únosce zveřejnil online její choulostivé fotografie.“

Umělá inteligence v hlavní roli

Digitální svět má svou temnou stránku a nástupem umělé inteligence (AI) se může změnit v noční můru. Technologie, které ještě před pár lety působily jako sci-fi, dnes dokážou z obyčejného obrázku vytvořit cokoli. Existují tzv. nudify aplikace, které „svlékají“ oblečené osoby, a generátory deepfake, jež umí poskládat tvář dítěte do falešného, nahého, či dokonce pornografického snímku. Pachatelům stačí běžná momentka z časové osy.

Problém není hypotetický. Internet Watch Foundation odhalila, že na dark webu kolují tisíce snímků vytvořených umělou inteligencí, které zobrazují děti v sexuálních situacích a mnohé z nich působí znepokojivě realisticky. Nezisková organizace Thorn zase upozorňuje, že k podobnému zneužití dochází i mezi samotnými dětmi a mladistvými: stačí nahrát fotku spolužačky do aplikace a výsledkem je intimní obrázek, který se pak šíří mezi vrstevníky. FBI už řešila případy, kdy dospělí muži manipulovali rodinné snímky dětí do pornografické podoby a zveřejňovali je online.

Na co musel mít člověk dříve specializované programy a příslušné znalosti, zvládne dnes za pár vteřin žák základní školy. Nedávno se konala konference Děti, jejich intimita online a AI, kde se sešlo několik odborníků. Ti apelují na rodiče, aby svůj přístup změnili. „My dospělí děláme chyby, sdílíme nahé děti ve vanách, na plážích,“ řekl policista David Kovář. A varováním ho doplnil AI expert Jan Romportl: „Rodiče si můžou být jisti, že všechna tato data slouží umělé inteligenci jako trénink pro dětskou pornografii.“

Nakonec tedy nejde o to, jestli někde za rohem parkuje podezřelá dodávka, ale o to, co sami vědomě pouštíme do online světa. Fotky našich dětí, ať už je to rozcuchaný prvňák s kornoutem, nebo batole s dortem na tváři, jsou sice symbolem radosti a hrdosti, ale v digitálním prostředí se mění v data, která lze zkopírovat, přetvořit a zneužít. Ať už pro kyberšikanu, vydírání, nebo dokonce k tvorbě umělých intimních snímků. Je na zvážení, zda všechny ty lajky nebo srdíčka za takový risk stojí.