Ve světle začínající Tour de France vyzpovídal kouč Marian Jelínek cyklistu Petra Vakoče, aby se dozvěděl, jak se tento sport vzpamatovává z dopingového skandálu, ale zajímal se i o to, jakým směrem se cyklistika posouvá kupředu. Nezapomněl ani na osobnější otázky a od Petra zjistil ku příkladu i takové pikantnosti, že i sportovci se přejídají, jsou-li smutní či ve stresu :).
„Já jsem hrozně rád, že závodím v situaci, kdy tento sport už prošel očištěním,“ vyjadřuje se Petr o dopingové krizi, která smetla ty největší hvězdy cyklistiky z piedestalu jako hurykán. Je přesvědčen o tom, že se tyto „výkonnostní drogy“ v jeho okolí vůbec nepoužívají, a ani on se s nimi nikdy nesetkal.
Jako milovník zdravého životního stylu a výživy věří, že nejlepších výkonů může člověk dosáhnout právě touto cestou. Pot a dřina však musí být vyváženy relaxací a koníčky. Petr velice rád čte a cestuje, a tak i odpočívá. „Tím, jak cestuji hlavně na závodech, toho moc nevidím. Navštívím mnoho míst, ale nic z toho nemám. Když je však nějaká možnost, tak se alespoň po večeři projdu.“
Nároky na sportovce jsou v dnešní době velké. Stále je potřeba dojet dál a dokázat víc. Na otázku Mariana Jelínka, zda je ještě možné, aby to lidský organismus zvládl, odpovídá: „My máme super centrum pro regeneraci i skvělou péči během závodů. Na druhou stranu musím říct, že v tuto chvíli to máme jednodušší než závodníci před dvaceti lety. Máme lepší vybavení, jsou pokroky, co se týče výživy, a závody mají spíš tendence se zkracovat.“
Když Petr prohraje závod nebo mu je psychicky špatně, neobrací se na Boha. I když věří, že existuje něco mezi nebem a zemí, co nás spojuje, nepojmenovává to. Pokud je smutný, přiznává, že nachází útěchu v jídle. „Smutek řeším nejdřív přejídáním (smích) a pak si o svém problému s někým promluvím – s kamarády, s rodinou a hlavně s bráchou.“
Za poskytnutý prostor k natáčení děkujeme restauraci Bistrot.
zdroj: Oficiální web Petra Vakoče