Existuje tendence, kterou jsem odpozorovala celkem spolehlivě a bohužel zatím bez výjimek, a která mi dnes slouží jako nejjednodušší ukazatel toho, jak vztah s tímto daným mužem skončí. Poslechněte si, jak mluví o své bývalé partnerce...

Jako ženy máme silnou a pro nás často ničivou tendenci svému muži za každou cenu věřit (což je pochopitelné!) a všechny chyby jeho minulosti svádět (k čemuž nás úspěšně často navádí i milovaný) na jeho «hroznou bývalku». Často je těžké pochopit, jak tak skvělý člověk mohl skončit s takovou „megerou“! Kolik toho chudák musel vydržet a přežít… jak vděčná by ta mrcha měla být… a myslíme si: " Já mu teď ukážu, že vztahy mohou být úplně jiné… no to bude ale paráda." Špatná zpráva – nejspíš nebude. Nejspolehlivější princip, který znám, je totiž ten, že co dnes muž říká o své "hrozné bývalce", zítra bude říkat o mně…

A řečeno jinak. Pokud o "ní" mluví špatně a chová se k ní bez úcty… s největší pravděpodobností se dříve nebo později, po všech těch úžasných dnech a nocích, bude podobně vyjadřovat i o mně a neuctivě se ke mně chovat!

Minulost možná prozradí víc než přítomnost

Zdá se, že buď fungujeme tak, že respektujeme ty, se kterými jsme sdíleli intimní chvíle a láskyplné doteky, a nebo je využíváme jako projekční plátno pro vznesení obvinění za vše, co se nepovedlo. Narážíme tu samozřejmě na lidskou neochotu přijímat zodpovědnost za své chyby a měnit se.

Zpravidla ti, kteří jsou schopni dobrých, zdravých a úctyplných vztahů, jsou stejně tak způsobilí k úctyplným a přátelským rozchodům, zachovávají si dobré vzpomínky o tom druhém a plně nesou svou míru zodpovědnosti za to, že vztah nevyšel podle představ. Tedy, ve chvíli, kdy potkávám muže, který vzpomíná na svou bývalou ženu s respektem a nedovolí o ní ani nikomu dalšímu v jeho přítomnosti mluvit urážlivě, vím, že jsem narazila na něco zajímavého. Pokud naopak milovaný nabízí za sklenkou vína skvělou «hru» – pojď si říkat, jak hrozná ta Marie (či Lucka nebo Thea) byla – vím, že jde o průšvih!

Mrchy mezi námi

To neznamená, že mrchy mezi ženami neexistují! Samozřejmě, že ano. Na světě je spousta ublížených jedinců, kteří se chovají neetickým způsobem. Potom je však otázkou – když vím, že ex mého přítele je taková osoba, proč si ji tehdy vybral?? A tady bych se zamyslela. Nejspíš to nebude úrodná půda pro nádherný vztah.

Nemluvím o případech, kdy muž o své bývalce básní, protože vztah s ní ještě ve skutečnosti (minimálně v jeho hlavě) neskončil! To je jiný problém. Ten, kdo mluví o své bývalé ženě v superlativech, s ní při první příležitosti pravděpodobně skočí opět do postele – a to samozřejmě není muž pro mě, jelikož zatím nemá prostor na další plnohodnotný vztah a ještě se nachází v tom předchozím. Navíc, a to je velmi pravděpodobné, pokud jednou definitivně pochopí, že jeho bývalá žena dveře ložnice již navždy zavřela, začne ji obviňovat ze všech 7 hříchů a z úcty i z básní nezbyde ani náznak.

Pokud však žádné zvláštní pouto ani přetrvávající naděje už jasně nejsou ve hře a zároveň má muž na své předešlé partnerky jen slova chvály – wow! To má potenciál!

A minimálně vím, že i pokud to nedopadne a pohádka nebude mít šťastný konec, můžu počítat s tím, že i o mně bude mluvit jen hezky. Vzpomínat na mě se (smutným) úsměvem a třeba si v něm dokonce i zachovám blízkého přítele.

Schopnost uctívat své bývalé partnery je velkým odrazem naší vnitřní integrity, schopnosti přebírat zodpovědnost za svůj život a samozřejmě – lidské důstojnosti a celistvosti. Tedy, nevěřím moc na hrozné bývalky, ale často slyším mstivé řeči, na které reaguji zpravidla větou: "Ty sis ji tehdy vybral, líbal si ji, objímal, miloval... proč potom? Opravdu byla tak hrozná? A co to říká o tobě?" – a pevně zavírám dveře své ložnice. (Neříkám, že nejsou výjimky – určitě ano! Jen chci podotknout pravidlo, které zatím v mém osobním životě fungovalo naprosto spolehlivě).

foto: Shutterstock, zdroj: zdroj: http://cestaextaze.cz/