Tohle je moje oblíbená scéna. Víc vám z děje prozrazovat nemůžu, abych vám nezkazil zážitek v kině, povím vám tedy jiné zajímavosti. Kromě pletených plavek Terezy Voříškové by vás na záběrech mohly zaujmout i koně v rybníce. Dostat je tam totiž není tak snadné.
Břeh musí být pozvolný a dno ne příliš bahnité, aby se těžká zvířata nebořila. Ze všech rybníků v okolí Slavonic se ukázalo jako nejlepší přírodní koupaliště u města Landštejn. Oldřich Kaiser do něj zajel s koňmi sám - a všimněte si, že bez sedla.
Vystupuje s nimi skoro v každé scéně a v jedné s nimi dokonce oře. To je docela věda. Jeden kůň jde brázdou druhý po nezoraném a oráč, široce rozkročen, za nimi rejduje pluhem, aby byla brázda rovná. Takhle to samozřejmě už dnes nikdo nedělá, a tak to pochopitelně neumějí ani dnešní koně. Trénovali to celý měsíc. Oldřich Kaiser se naučil orat za půl dne.
Ten s tmavou hřívou je vůdčí kůň Maňas. Miluje tu blondýnu jménem Hubička, co jede za ním. Oba jsou to chladnokrevníci - což prý neznamená, že by svůj vztah méně prožívali. Označuje se tak plemeno pocházející z chladného severu Evropy, mohutné a silné, tedy vhodné k tahu. Hubička většinu života tahala na Šumavě klády. Dnes je jí už osmnáct a zaslouženě odpočívá ve stáji filmových koní.
Po strništi bos: V kinech od 17. srpna