Vybrat si na úvod španělský film Duch úlu (1973) z období frankistické diktatury byla sázka na jistotu. Do sekce šest blízkých setkání doporučují filmy oslovení zahraniční kritici a skoro vždy se jedná o snímky iniciační. Takové, které už nikdy nevymažete z paměti. Celý život se k nim vracíte, protože ve vás probudily lásku k filmu, ale také je milujete úplně nekriticky a postupně se za ně můžete i stydět.
Filmový debut režiséra Victora Ericeho diváky provází světem šestileté Any, která na zapadlém španělském venkově uvidí Frankensteina (USA 1931, r. James Whale). Co všechno se v realitě promění, jak moc může imaginace převládnout v reálném světě, a jak všemu nahrávají válečné události se dozvíte, když tento jantarově zabarvený film zařadíte na svůj wishlist. Nestává se mi příliš často, abych podobně hluboce splynula s dětským světem, přestože se v něm díky svým dětem pohybuji posledních několik let více než v tom dospělém, ale Duch úlu podobnou schopnost má a díky ní nestárne ani stylově, ani tematicky.
Naopak Přízrak (A Ghost Story, r. David Lovery, USA 2016) americký trhák letošního ročníku s hereckou hvězdou Casey Affleckem mě hluboce zklamal. Stylově vytříbený snímek vzbudil nadšené ohlasy na letošním festivalu v Sundance, což jen dokazuje nakolik jsou tamní diváci jiní. To, co možná v americkém prostředí působí experimentálně a odvážně, tady na karlovarském festivalu představuje jen prázdnou duhovou bublinu, která uletí a praskne. Hlavní hrdina po předčasné smrti zůstává na zemi jako duch, protože nechce opustit své blízké. V čase digitálních úprav obrazu je jistě originální, když se po scéně pohybuje herec v prostěradle, prochází různými epochami. Snímku se daří budovat pomalé meditativní tempo, vlastní bezčasí napříč stoletími, ale za vší vytříbenou a do detailu komponovanou vizuální stránkou se skrývá jen prázdnota. Zkrátka originální nápad na krátký studentský film, ale ne celovečerní film.
Po nevydařeném filmu se většinou vyplatí zajít na skleničku nebo přebít zážitek další projekcí. Tentokrát jsem zvolila druhou možnost a dostalo se mi nálože adrenalitu, testosteronu a strhujícího soundtracku cestou newyorským násilným světem s bratrskou tvůrčí dvojicí Joshem a Bennym Safdie. I hlavní hrdinové Dobrých časů (Good Time, USA 2017) násilný Connie a pomalejší Nick jsou bratři a vydají se přepadnout banku. Obvyklá zápletka je ovšem geniálně zasazená do prostředí New Yorku, s hudbou Oneothrix Point Never a tvoří dynamický, úchvatný celek, který divákům připomene třeba Scorseseho Taxikáře (USA 1976, r. Martin Scorsese).
foto: Shutterstock, ČSFD