Pavlína, 42: S manželem jsme spolu šestnáct let. Je o deset let starší, seznámili jsme se v mojí první práci, kde dělal šéfa IT security. Zajiskřilo to mezi námi na firemním teambuildingu a za půl roku jsme už bydleli spolu. Na první pohled nám nic nechybí, máme šikovnou dceru, hezký byt 3+1 na slušnou hypotéku, dvě kočky. Po všech těch divokých vztazích, kterými jsem si prošla, to pro mě bylo jako balzám. Žijeme úplně normálním životem, jezdíme na hory, naši rodiče si píšou pozdravy k Vánocům, prostě takový ideál.
K Vánocům jsem mu zabalila pod stromeček přípravek Orlisat, který je na hubnutí. A na něj jsem napsala: „Budu tě mít ráda, i když budeš mít 150 kilo“ (měl tehdy asi 110). U stromečku seděla celá rodina a všichni se tomu smáli.
Poslední dobou nám to začalo ale dost skřípat. Manžel jak trávil celou pracovní dobu za počítačem, tak byl vždycky trochu silnější. Nechci říct tlustý, i když jsem mu občas řekla v legraci „ty si můj medvídek“, nebo jsem se smála, že ho ráda povezu na trakaři, až se nebude moct hýbat. Zdálo se mi, že mu to moc nevadí, občas si dělal legraci sám ze sebe. Jednou jsem to ale přehnala a k Vánocům jsem mu zabalila pod stromeček přípravek Orlisat, který je na hubnutí. A na něj jsem napsala: „Budu tě mít ráda, i když budeš mít 150 kilo“ (měl tehdy asi 110). U stromečku seděla celá rodina a všichni se tomu smáli. Až zpětně mi došlo, že se do toho všichni možná trochu nutili. Ale měl už padesát za sebou, bolely ho klouby a oba jsme věděli, že by zhubnout měl.
Doslechl se o těch nových zázračných injekcích, a i když je to skeptik, tak si je nechal předepsat, protože mu to doporučil i jeho kamarád lékař. Začal i cvičit a kupodivu mu to vydrželo. Cvičil i dřív, ale většinou ho to přestalo za pár týdnů bavit. Teď už na sobě pracuje skoro rok a musím říct, že je to neuvěřitelně vidět. Shodil 20 kilo, líp se mu spí, vypadá mladě a samozřejmě jak zhubnul a nabral svaly, tak je daleko atraktivnější než předtím.
Jenže pak se to trochu obrátilo proti mně. Protože já sama nejsem úplně štíhlá. Nadváhu nemám, ale jsem prostě holka krev a mlíko. Navíc já dělám taky v kanceláři, ale večer mívám energii tak maximálně na koukání na seriál. A jemu to začalo vadit. Neřekne mi to úplně přímo, ale občas se znechuceně podívá na moje XL tričko, někdy si dám víno a on k tomu sarkasticky dodá, „takže od pondělka začneme, jo?“. Nedávno jsem si koupila krásné upnuté šaty a jediné, co mi k tomu řekl, že mám vybrat jiný střih.
Nejhorší ale je, že už ani v posteli to není ono. Řekl mi, že jsem mu „malá i tam dole“. Od té doby se malá opravdu cítím, doslova i obrazně.
Nejhorší ale je, že už ani v posteli to není ono. Změnil se. Chce dělat úplně jiné věci, některé se mi líbí, některé moc ne, protože jsou náročné. Ale hlavně mi jednou řekl, že jsem mu „malá i tam dole“. Možná to tak nemyslel, ale já jsem utekla do koupelny. Od té doby se malá opravdu cítím, doslova i obrazně. Vždycky jsem byla ta hovornější, ve společnosti se on držel zpátky a já všechny bavila, teď je to naopak. Než někam jdu, třikrát se kontroluju v zrcadle, a stejně mám výčitky svědomí, že mám špeky.
Přemýšlela jsem, že si ty injekce seženu taky. Ne, že bych to potřebovala, ale kvůli němu. Protože se před ním stydím. Vidím jeho vypracované nové tělo a pak se ve sprše podívám na svoje špekaté boky, které jako by zůstaly v jeho minulém životě. A tak si říkám: mám vůbec právo cítit se provinile, když jsem si z něj předtím dělala legraci já, i kdy to bylo v dobrém? Dá se ten vztah ještě vůbec zachránit?
Odpovídá terapeutka
Je moc dobře, že se na to díváte takhle střízlivě a že dokážete přiznat i svou chybu. Ty poznámky o manželově váze můžou být vtipné, pokud mají oba partneři k tomu pochopení. Tyhle věci se ale musí dělat mezi čtyřma očima, nikdy ne před ostatními. A předpokládám, že u rozbalování dárků jste úplně sami nebyli. Často se lidé smějí spíš proto, že chtějí celou situaci zahrát nějak do autu. A většinou to poznáte, protože ten úsměv je skoro vždycky nucený, ale vždycky je to jednodušší než říct „tohle mi vadí“. Pokud víte, že mu něco vadilo (a ten vtip s Orlisatem je klasický příklad), bylo by fér se mu za to omluvit. Klidně mu i zpětně řekněte, že je vám líto, že jste ho mohla zraňovat.
To ale neznamená, že on sám je bez viny. Pokud dnes komentuje vaše šaty a jídlo, podprahově se vám vysmívá a vyčítá vám, že sedíte doma, když byste mohla vypadat stejně dobře jako on, tak si s ním o tom promluvte a trvejte na tom, že vám to vadí. Počkejte si na správnou chvíli, až budete třeba sami doma v pohodě. Řekněte mu, že jsou vám ty věci z minulosti líto, že se vám líbí, co se sebou dokázal udělat, a že mu to hrozně přejete. Ale že nechcete, aby se vám vysmíval, nebo aby se cítil lepším člověkem, než vy.
A věta o tom, že jste mu „malá i tam dole“, to už je jiný level. Možná ji myslel jako neohrabaný pokus o humor nebo vtipnou erotickou narážku. Nehledě na to, že to působí nezdvořile, tak při hodnocení vzhledu musíme být obzvlášť citliví. Pokud je takových kritických narážek víc, tak to dokáže člověku ublížit. V sexu je pocit bezpečí a intimity zásadní. Jakmile se člověk začne bát, že bude něco jinak, než se od něj očekává, spontánnost mizí velmi rychle.
A kvůli manželovi si hubnoucí injekce určitě nepořizujte. Pokud se k tomu ale opravdu odhodláte, tak prosím pouze po konzultaci s lékařem. A počítejte s tím, že stejně budete muset změnit životní styl, protože zhubnout jen injekcemi bez změny životního stylu moc zdravé není. Navíc je to finančně hodně náročné, a když neměníte stravování a nezačnete aspoň lehce sportovat, tak se vám po vysazení vrátí váha velmi rychle zpátky.
Co se vztahu týče, ten zachránit lze, ale musíte spolu komunikovat a oba si trochu nasypat popel na hlavu. Vy musíte připustit, že jste nebyla vždycky ideálně citlivá, on musí připustit, že to přehání teď. Prostě si o tom promluvte, a pokud to nepůjde, zkuste párovou terapii. V páru se musí cítit oba dobře a tělo je jen jednou ze součástí celkové skládačky.