Ledové krunýře pokrývají jak oblast severního pólu (Arktida), tak oblast jižního pólu (Antarktida). Začněme na severu. „Naštěstí“ tání ledu v Arktidě nemá na stoupání hladiny moří vliv. V oblasti severního pólu totiž zmrzlá voda tvoří „ledový kontinent“ – vrstvu asi 1,9 km silného ledu, která pokrývá Severní ledový oceán. No a? – řeknete si.

Arktida vs. Antarktida

Namísto čtení kostrbatého popisu jděte do kuchyně, napusťte sklenici vody a hoďte do ní tolik ledu, kolik se tam vejde. Zvenčí udělejte na sklenici značku v místě, kam dosahuje hladina, a běžte si dát do obýváku latté. Až se vrátíte, led bude pryč, ale hladina vody bude na stále stejné úrovni. Není to zázrak, je to prosté, milý Watsone – hustota vody je vyšší než hustota ledu, který v ní plave, a led má zase větší objem. 

Pokud by roztál led v Antarktidě, Grónsku a k tomu i všechny světové ledovce, hladina moří a oceánů by stoupla o 70 m.

Kdybyste led ze sklenice vytáhli, hladina pochopitelně klesne. Postupným odtáváním ale větší množství vody s menším objemem zaplňuje prostor po ledu, který hladinu držel na určité úrovni. Objem vody je – přesně stejný jako původní objem ledu pod hladinou. Voila!

Na jihu je ale všechno jinak. Antarktida je poloostrov, pokrytý ledem, jehož objem je 25 400 000 km2. Výzkumy ukazují, že během posledních 25 let se tam tempo odtávání ledu zvýšilo o 65 %. Thomas Slater ze Střediska pro polární průzkum a modelování v Leedsu řekl, že „se naplňují nejčernější scénáře o průběhu globálního oteplování. Takové tempo zvyšování hladiny moří bude mít závažné dopady na obyvatele pobřežních oblastí ještě během tohoto století“. Anders Levermann z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima dodává: „Hladina moří extrémně poroste i v případě, že se nám podaří dostát závazkům Pařížské dohody*. Budoucnost si nás bude pamatovat jako ty, kteří zatopili New York.“

Průměrná tloušťka ledu v Antarktidě se blíží 5 km, a to na ploše přibližně o rozloze Severní Ameriky. Univerzita v Novém Jižním Walesu prováděla výzkum změn klimatu, jehož součástí byl také odhad vývoje do budoucna. 

Vedoucím projektu byl profesor Steven Sherwood, který přišel s poměrně alarmujícím prohlášením: „Pokud se emise skleníkových plynů dramaticky nesníží, průměrná teplota na Zemi stoupne do roku 2100 nejméně o 4 °C, což je dvakrát více, než je obecně považováno za nebezpečný vzestup. Zvýšení o 4 °C by nebylo nebezpečné – znamenalo by katastrofu.

Ve většině tropických oblastí by znamenalo takovou změnu, která by je s velkou pravděpodobností vylidnila. Znamenalo by to roztání ledu jak v Grónsku, tak v Antarktidě a dalších oblastech. Jen roztání antarktického ledu by zvýšil in hladinu moří o 6,5 m, což by bohatě stačilo na zaplavení všech měst na pobřežích všech kontinentů. Pokud by roztál led v Antarktidě, Grónsku a k tomu i všechny světové ledovce, hladina moří a oceánů by stoupla o 70 m. Sedmdesát! Zapomeňte na 2012, tady už je aktuální Vodní svět.

Už víte, kdo ve vašem okolí staví archu?

Související…

Vědec z CERNu varuje: Planeta je na pokraji sebezničení, lidstvu zbývají na nápravu už jen poslední roky
Michal Švehla

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek