Ujdou 50 kilometrů Saharou. Pak jdou zpět a zase přesně najdou bod, ze kterého vyšli. Člověk na poušti by to v žádném případě nedokázal. Pouštní mravenec ano. Dosud bylo známo, že se pouštní mravenci řídí podle orientačních bodů na zemi, na obloze a dle postavení slunce, pachu a jistého druhu krokoměru. Biologové ale nevěděli, jak tyto své schopnosti mravenci kombinují.

Badatel Sebastian Schwarz z univerzity Edinburgh a jeho tým postavili více než třímetrový parkúr okolo hnízda jednoho poddruhu pouštních mravenců (Cataglyphis velox). Do něj vložili potravu, kterou měli mravenci odnést do hnízda. Zvířata dostala jen málo času, aby si trasu zapamatovala. Pak vzali výzkumníci některé z nich z výkopů a posadili je na jiné místo v bludišti, aby je cíleně zmátli. Tak některé techniky, jako třeba vzpomínky na orientační body na zemi, ztratily účinek.

Mravenci jsou týmoví hráči, sami mají ale skvěle vyvinutý orientační smysl


Dokud mravenci běželi dopředu, nechali se jen stěží zmást. Vědci je museli odchytit již přímo u hnízda, aby neutekli příliš daleko a nemohli se tak spolehnout na počet svých kroků. Schwarz a jeho tým museli odrážet sluneční světlo, aby se malí tvorové nemohli orientovat ani podle oblohy a postavení slunce.

Integrace stezky

Když se ale mravenci vraceli zpět třeba proto, aby přitáhli k hnízdu drobek sušenky, nechali se rozptýlit mnohem snadněji. Dodržovali stále cestu naučenou na začátku, aniž by se, když byli přeneseni, orientovali nanovo. Teprve když udělali krátkou přestávku a podívali se dopředu, bylo jim jasné, že běží špatně, a následně se zorientovali. Vědci si to vysvětlují takto: zvířata nevyužívala při běhu zpět viditelně žádné orientační body na zemi. Místo toho důvěřovala systému z počtu kroků a orientaci podle oblohy. Badatelé nazývají tento princip integrace stezky.

Nervová centra tohoto hmyzu se vejdou do špičky špendlíku a mají nepatrnou kapacitu paměti. Přesto vždycky najdou cestu do hnízda.

Vyvozují z toho, že mravenci jsou sice odkázáni na svoji vizuální paměť, aby se zorientovali, pokud ji ale právě nemohou využívat, pochopí časem, ale také pomocí jiných technik, jako např. pomocí orientace podle oblohy, že se v cestě pletou. Pro zvířata, která nedisponují ani opravdovým mozkem, pozoruhodný výkon.

Paměť do IT

Doposud není jasné, proč vůbec mravenci ignorují vizuální vjemy při cestě nazpět. Vědci se domnívají, že se při zpáteční cestě vyhýbají zpracování naučených orientačních bodů na zemi. Důvodem je to, aby se mohli snadněji soustředit na své krokoměry i na postavení oblohy a slunce, a nalézt tak efektivně cestu domů. Navigaci podle orientačních bodů na zemi museli pak na cestě zpět používat jen ve výjimečných případech.

Že cesta vědce v žádném případě neslouží jen k rozčilování chudáků mravenců, ukazuje pohled do techniky. Barbara Webbová, profesorka pro biorobotiku na univerzitě Edinburgh, vede tým inženýrů, IT techniků a vědců, který chce orientační strategie pouštních tvorů využít. Vědkyně zde totiž vidí klíč k efektnímu IT.

Nervová centra tohoto hmyzu se vejdou do špičky špendlíku a mají nepatrnou kapacitu paměti. Přesto vždycky najdou cestu do hnízda. Webbová a její tým se pokoušejí tento tenký systém následovat. Ovšem s robotickým mravencem, který se má orientovat zcela jako ten opravdový podle orientačních bodů na zemi. Malé vozítko jelo již úspěšně pouští. Ovšem jen dopředu...