Doma jsem nerodila a batika ke mně do skříně opravdu nesmí, ale odpad svědomitě třídím a než něco vyhodím, dlouho přemýšlím, jak by se daná věc dala ještě využít. Nebydlím v domečku z jehličí v lese a nepohybuji se po světě v ekologických sedmimílových botách. Zkrátka nejsem ani biožena, která patří mezi členy nejnebezpečnější sekty současnosti, ale ani barbar záměrně devastující planetu. To, kam patřím já, nemá samostatný název, neexistuje proto žádná škatulka, přesto svým chováním přispívám k tomu, aby mohly další generace spokojeněji žít.

Když jsem před pár dny našla příspěvek Bioženy ohrožují zemi, předpokládala jsem, že se strhne doslova lavina. Chci k tomu říct jediné - mám to podobně. Také nemám ráda kastování společnosti na bio a nebio. Nemyslím si, že rozevlátá beztvará sukně a dítě v šátku veřejně vycucávající mou bradavku ze mě dělá lepšího nebo horšího člověka. Nepotřebuji se přestat česat a nechávat si vlasy zacuchat tak, že ty dredy budu muset jednoho dne oholit, abych ukazovala, že mi vadí pálení lesů. A než si přestat holit nohy, tak si je raději uřežu. I tak ale přemýšlím o svých krocích a mám-li možnost, vždy si vyberu něco méně zatěžujícího.

Nakupuji s rozvahou

U mě doma nenajdete čistič, který bude chlorový. Mé domácnosti už dlouho vládnou ekologické prostředky. Když jsem stavěla dům, pořídila jsem si čističku odpadních vod a zahradu protkala sběrnými jímkami dešťové vody, které jednak zavlažují trávu, ale splachují třeba i toaletu. Když někomu kupuji kytku, nesahám po té řezané, když vím, kdo pracuje na plantážích, ale po té v květináči. Netisknu si každý papír, a když si jdu mýt v nákupáku ruce, nikdy si je neosuším dvaceti ubrousky, ale použiji vysoušeč. Také nakupuji výhradně do tašky, kterou si přinesu, a netahám si domů z každého nákupu deset igelitek. Přesto nemám na čele žádný štítek, stačí mi jen vnitřní pocit, že dělám správnou věc.

Kojit na veřejnosti? Proč ne. I to se dá udělat ale velmi elegantně.

Jsem především „ženská“

Proto, abych mohla žít férově ke svému prostředí, jsem nemusela přestat být ženou. Používám denně krémy, mýdla, parfémy, líčidla, jen je nekupuji v drogerii, ale na eshopech výrobců, kteří je nabízejí v bio kvalitě. Možná bych řekla, že svou kvalitou předčí i běžný drogerkový sortiment.

Jako každá žena i já miluji módu, ale nepodporuji levné sezónní kousky. Naopak, orientuji se na slow fashion (čtěte také Fenomén nového tisíciletí). Jsou věci, které z módy nikdy nevyjdou, a dvě značkové kabelky od návrháře, které vydrží trendové sedm, osm let, udělají daleko méně škody než jeden plátěný vak s mandalou měsíčně.

Znám svoje hranice

I tak je ale třeba se vymezit proti některým extrémům. Nevím, jak to máte vy, ale já osobně nefandím porodům doma. Ano, dříve to ženy dělávaly, ale také bylo více novorozeneckých úmrtí. Já mám za sebou dva porody, oba komplikované. Možná, že kdybych se tenkrát zavřela doma, už bych vám nenapsala nic ani já, ani mých osm a půl kilo živého štěstí (samozřejmě počítáno dohromady). Kojení podporuji a obě moje děti byly kojené, co to šlo, ale bez šátku, který jsem si okolo sebe omotala, aby mělo dítě klid se napít a naopak jsem nezpůsobila neklid okolo, jsem z domu neodcházela.

No a na kole mě taky nepotkáte (pro mě je bezpečí prostě důležitější než ekologie), ale nepojedu ani ve dvacet let starém autě s propadlou technickou, kterému přestaly dávno fungovat filtry.

No a jestli svým dětem koupím občas hranolky? Ano, koupím. Nevidím důvod je hystericky asocializovat. Důležité je jen najít správné „občas“ a vybrat alespoň výrobce, který je nepředsmažil na hektolitrech palmového tuku.

Plýtvání vadí nejen bioženám, ale všem rozumným ženám.

Co říct závěrem?

Myslím, že toho pro nás všechny a všechny, co přijdou po nás, dělám dost na to, abych mohla mít dobrý pocit. Že bych obdivovala bioženy se mi říkat nechce, protože obdivuji každou ženu, která jedná s rozvahou, a je jedno, jak vypadá. O tom, že skutečné bioženy nejsou vidět, jsem ale přesvědčená! A je nás mnoho!

Čtěte také: 

Sesterství je pro ženy důležité

7 + 1 věcí, které ženy milují na mužích

Vydrží někdy slepované vztahy? 

Rozvádíme se snad kvůli chudobě? 

 

Text: Klára Kutilová

foto: Shutterstock