Jaro a léto je časem výletů a poznávání nových míst. Jsou místa, která v nás zanechají příjemnou vzpomínku, ale jsou i místa, která nám dají mnohem víc než to: jsou prosycena historií, mystérii a hlavně energií, kterou ucítí všichni, kdo na ně vkročí. Vydejte se s námi do míst, která mají "duši i srdce". 

  1. Jaké magické/záhadné/léčivé/energeticky vydatné/ místo vás v životě zaujalo?
  2. Se kterým místem máte spojen silný zážitek z dětství či jinou silnou emoci, nebo které místo je pro vás výjimečné např. svou historií nebo čímkoliv jiným?

Tomáš Gavlas, cestovatel a spisovatel, autor "Bible poutníků", Knihy Karlaz

1. Pokud bych měl mluvit obecně, nejvíc mě přitahují pouště. Jsou tichým a nehostinným místem, kde člověk nemůže dlouhodobě přežívat. Tím si zachovávají svojí obrovskou sílu. Z dalších mě zaujalo Galilejské jezero, nebo oblast Kamaldulského kláštera a posvátných lesů okolo něj v oblasti Arrezo v Itálii. Z těch posledních to byl Neratov v Orlických horách, který jsem navštívil během koronavirové krize. Magické místo.

2. Jsem spojen s vyhlídkou nad meandrem Vltavy nedaleko naší chaty ve Zvíroticích, navštěvoval jsem ji roky jako dítě až do dospělosti a dnes tam chodím s vlastním synem. Znám ji, jak vypadá v každém ročním období, a pokaždé, když si tam sednu na lavičku a zavřu oči, cítím, že je mi dobře. Možná proto také se to místo stalo prvním dějištěm, na které vedu čtenáře ve své knize Karlaz: cesta člověka.

Vrchol Zebín (399 m. n. m.) je sopečný kopec ve tvaru pyramidy, který vyniká mimořádně silnou energií. Vypíná se v podobě útlého kužele nad valdickou věznicí. Na jeho vrcholu je kaple sv. Maří Magdaleny, která vznikla roku 1700 z iniciativy kartuziánského řádu v nedalekých Valdicích. (zdroj: archiv Nový Fénix)


 Jan Kroča, průvodce po léčivých místech a posvátné architektuře

1. Za nejsilnější místa u nás považuji sopečné kopce Zebín a Vyskeř v Českém ráji. Byla to láska na první pohled. Třeba Zebín jsem poprvé zahlédl z okna autobusu cestou z Krkonoš a hned další víkend už jsem vystoupal na jeho vrchol.

2. Vyrůstal jsem v Karlových Varech, nad kterými se vypíná hrad Andělská Hora. Jako dítě jsem na tamní energeticky úchvatné skále trávil hodně času. Dodnes, když mám cestu do Varů, se na Andělské Hoře zastavuji. Bohužel její nejsilnější místa nechala obec nedávno zalít betonem, což považuji za barbarství.

Andělská hora. (zdroj: Wikipedia)


Pavel Kozák, spisovatel, psychotronik, průvodce po posvátných místech

1. Zkoumání a využívání energetických míst je mojí dlouholetou prací. Jejich povaha je odlišná a nelze nejvýše postavit jedno z nich. Proto uvedu několik míst, která mi na mé cestě nejvíce pomohla, ať svou energií, atmosférou či setkáním s astrálními bytostmi. Na Šumavě je to vrchol Oblíku a centrální místo Luzenského údolí, o něco severozápadněji kaple U Třech Křížů u Koutu. V téže oblasti pak klášter v Pivoni a celé Sedmihoří. Ve Žďárských vrších nemohu opomenout skály Čtyři palice a Rybenské perničky, které po výstupu nahoru pozvednou člověka ještě výše.

2. V dětství a mládí mi bylo velmi ku pomoci okolí západočeského městečka Radnice až po Skryjské jezírko na Zbirožském potoku. Pokud jde o počátky uspořádání české země, byla hlavní úloha přisouzena místu, na kterém stojí znojemská rotunda svaté Kateřiny. Měli bychom si ji připomínat i nyní.

Kaple U třech křížů (zdroj: archiv Nový Fénix)


Jitka Zelenková, zpěvačka

1. Na tohle já jsem docela citlivá, možná až přecitlivělá. Jednou jsem v pokoji na hotelu musela uprostřed noci přesouvat postel, protože jsem cítila, že je ve špatné zóně. Podle pocitu si vybírám třeba i místo v restauraci. Před pár lety jsem jela s kamarádkou na výlet, že si prohlédneme Telč a Jindřichův Hradec. Před Telčí jsem spatřila kostelík na stráni a řekla jsem si, že by tady bylo fajn zastavit. Bylo krásné jarní počasí a vál příjemný vánek, který hladil trávu. Když jsme k tomu kostelíku přišly, měla jsem nutkání sednout si do trávy, a když jsem si sedla, vyloženě mě obklopil pocit, který se těžko popisuje. Bylo to krásno. Něco takového se zažívá zřídka, tohle je pro mě štěstí. A pokud jde o energeticky vydatné místo, tak je to rozhodně Jizerka. Čistá příroda, zurčící potůčky, ticho, klid. A ty hvězdy! Jsou jen tři místa, kde můžete pozorovat takové hvězdné nebe – Jizerka, Skryje, což je další moje oblíbené místo, a Jihoafrická republika. Ale ta je pro nás přece jen trochu z ruky.

2. Z dětství je to rozhodně Rakovník, kde jsem vyrůstala u babičky a dědečka. Třeba tamní Tyršovo koupaliště, kam jsem jako malá chodila bruslit. S babičkou jsem se taky vydávala do polí a ona mě učila znát kytičky. To jsou krásné vzpomínky. Stejně intenzivně si vybavuju Piešťany, kde jsem jako malá byla s rodiči – maminka tam zpívala a tatínek dirigoval. Ty nádherné obří Lekníny Victoria Regia, které byly večer krásně nasvícené! Absolutně mi to tam připadalo jako v pohádce. Už jako dítě jsem měla velkou fantazii, takže když se třeba objevila pára v dáli nad lesem, představovala jsem si, že tam tančí lesní víly. A popravdě, někdy mám tenhle intenzivní pocit i dnes.

Historická fotografie Tyršova koupaliště v Rakovníku. (zdroj: krusek.cz)


Jan Vojáček, lékař celostní medicíny

1. Cítil jsem velmi zvláštní pocity a vibrace v obci Žítkov v chalupě poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové. Bylo to elektrizující. A voda z místního pramene byla opravdu jako živou vodou. To místo je magické, stejně jako celá oblast. Krásné prožitky jsem měl při putování skotskou krajinou. Byly to zážitky hlubokého klidu a propojení se vším.

2. Mé dětství je trochu zahaleno v mlze. Tím na mě nyní nevyskakuje obraz místa se silným prožitkem. Odpovím jinak. A použiji k tomu dětský svět mé dcery Emy. To místo se silným emočním prožitkem je místo vedle ní, ať je to kdekoliv.

Žítková - kopaničářská obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji, etnografický subregion Moravské Kopanice. V obci žije 173 obyvatel. Žítková je součástí správního obvodu pověřeného obecního úřadu Bojkovice. Obec proslavila kniha Žítkovské bohyně. (zdroj: obec Žítková)


Vlastimil Brůček, senzibil, numerolog, věštec 

1. I když letos to na daleké cestování do světa moc nevypadá, stále vzpomínám na Japonsko, a to i pokud to budeme brát z hlediska osobních pozitivních prožitků. Hluboce mne zaujala horská málo dostupná chrámová oblast v japonském Koyasanu, kde jsem měl možnost pobývat s místními mnichy a účastnit se zde množství obřadů a rituálů, včetně GOMA rituálů a práce s léčivou energií ACALA. Naopak vůbec nesplnila má očekávání návštěva známého poutního místa v portugalské Fátimě, kde jsem vnímal nejen já, ale i moje paní silně negativní a chaotické vibrace. Mj. to potvrdila i naše průvodkyně, která na toto místo kvůli těmto vjemům také nerada jezdí s výpravami. Naopak méně známé, ale energeticky čisté a silné je poutní místo ne severu země nedaleko městečka Braga.

2. To místo je jednoznačně tam, kde jsem se narodil a prožil dětství. V obci Příšovice nedaleko řeky Jizery. Je pro mne výjimečné hned z několika důvodů. Tady kolem Jizery jsem měl svá místa, kde jsem v propojení s přírodou probouzel schopnosti naslouchat univerzu, dokázal slyšet zpívat stromy, promlouvat řeku a obzor. Ano, byl jsem a jsem velmi propojen s živly, a to zejména s bouřkami a oblaky, které také jako živé bytosti předávají své symboly a poselství. V neposlední řadě má pro mne význam čapí hnízdo v Příšovicích za domem, kde jsem žil, a s těmito tvory jsem byl a jsem spojen snad ještě více a v hlubokých emocích prožívám jejich hnízdění, odlety a jarní návraty. Je zajímavé, že když zemřela moje maminka, toto hnízdo zůstalo od té doby opuštěné a čápi zde nezahnízdili. 

"V České republice je to lokalita Malý Blaník nebo vrchol Ještědu, včetně stavby vysílače. Tato místa obsahují a vyzařují významné pozitivní energie, naopak Velký Blaník, ten oplývá chaotickými a neklidnými výrony energií." (zdroj: archiv Nový Fénix)


Antonín Baudyš, astrolog, lektor a kouč

1. Neobávám se, že by otištění této informace v Novém Fénixu vyvolalo davové návštěvy oněch míst, proto se vám s nimi svěřím. Ale v úctě k oněm místům zacházejte prosím i s těmito informacemi diskrétně.
V Praze jsou to obecně všechna návrší. Při troše navnímání si uvědomíte jejich kultickou povahu a propojení s keltskými obřady. Jsem obecně vnímavý vůči kopcům a jejich síle. Tímto způsobem na mne už mnohokrát promluvil kopec poblíž místa, kde žiji, takzvaný Bohdíkovský kopec mezi Šumperkem a Bohdíkovem. Vstupenka do jiného světa, ideálně když jste jenom s někým ve dvou. Není mi dovoleno říkat veřejně vše, ale jistá místa pomáhají stabilizovat celé naše území. V zahraničí silně prožívám skalní oblouk nad mořem zvaný Arc Tripitis. Nachází se v Řecku na ostrově Paxos. Nevede k němu silnice a najít cestičku není úplně triviální. Je to místo zřetelně spojené s principem Venuše, případně s bohyní Amphitriti, pro kterou Zeus tento ostrůvek vyhradil.

2. Mé dětství bylo poměrně obyčejné, jako většiny z nás, jak se říká Husákových dětí. Sídliště Bohnice, Katovická ulice. Ale ten výhled! Malé dítě u obrovského okna v devátém patře hledělo každý den na celé severní Čechy s Českým středohořím, Říp a Trosky stále před očima. Obrovská modrá obloha, v zimě světle šedá. Za dobrého počasí pohled na Krušné hory v dáli. Každých deset minut jsem viděl přistávat letadla přilétající na ruzyňské letiště ze severovýchodu. Později mne v Praze absorboval prostor mezi Strossmayerovým a Letenským náměstím. Milovaná oblast. Začalo to civilní službou v Technickém muzeu, kde jsem prováděl v důlní expozici. Zdědil jsem na rohu Farského ulice malý nájemní byt po babičce, o kousek dál v Heřmanově začínalo moje podnikání. Kancelář v Letohradské a nakonec nájemní byt v ulici U Studánky. Vždy jsem žil v rohových domech, v mém vlastním horoskopu jsou také vidět samé rohy, zatáčky. Příležitost denně venčit fenku ve Stromovce. Děkuji Praze, že mi dovolila prožít v ní tolik času. Nakonec mé kroky směřovaly pryč, do střelcovských destinací, nejprve do Španělska a poté na Moravu, kde utěšeně žiji nyní.

Arch Tripitis, Řecko. (zdroj: Shutterstock)


Karel Funk, filosof a spisovatel

1. Právě nedávno mne zaujal magický vrch Plešivec u Jinců – keltské oppidum. Byl jsem tam na výletě s milou skupinou přátel – antroposofů. Abych nemusel pěšky, objednali mi kočár s koňmi – a já jsem poprvé v životě jel ve starodávném kočáře (byl to dárek k mým narozeninám, které ovšem jinak nijak neslavím, a netušil jsem, co na mne chystají J) (I my za redakci Fénix přejeme p. Funkovi vše nej! A hlavně hodně zdraví a sil do dalších let J). A tedy, snažili jsme se – na rozdíl od psychotroniků pobíhajících zde s virgulkou – toto místo trochu „prokřesťanštět", vzpomínaje promluvy R. Steinera.

2. Na Plešivec jsem se dívával z okna v Hluboši celé dětství, vzdálený vrch mne nějak vždy přitahoval. A až nedávno jsem se v Cílkovi dočetl, že tam byla keltská svatyně či čarodějna (podle pověstí prý střeží na Plešivci sluj s kamenným stolem a zlatým pokladem Hadí královna, sídlící v Krkavčích skalách ve východním svahu kopce). Je zde i několik krásných zachovaných studánek. Lákadlem je Smaragdové jezírko a ikona Plešivce – mnohatunový kámen Viklan, do kterého prý uhodil blesk, a od té chvíle se již nehýbe.

Karel Funk a Plešivec (zdroj: archiv Nový Fénix)

Viliam Poltikovič, režisér, scénárista a cestovatel

1. V Čechách je to pro mě hora Milešovka. Chodívám tam ve velikonočním čase. Musím zmínit i jedno místo v zahraničí, je jím každopádně hora Kailás v Tibetu – nejposvátnější hora Asie. Kailás je posvátný pro buddhisty, hinduisty, džinisty i bönisty, pramení u něj čtyři velké řeky, které jsou životadárné pro celou Asii. O Kailásu bylo řečeno a napsáno mnohé, sám jsem o něm udělal hodinový film V kruhu znovuzrození. Místo má opravdu mimořádnou energii. Ta mi mimo jiné pomohla překonat vysokohorskou nemoc, která se objevila při prvním obejití úžasné hory. Obdobou v Čechách je pro mě hora Milešovka. Chodívám tam teď ve velikonočním čase.

2. Pražský hrad – hlavně katedrála sv. Víta. Zasáhla mě už v dětství během první návštěvy. V katedrále jsme měli i svatbu – odpoledne po návštěvních hodinách. Když jáhen, který nás oddával, mluvil o spojení muže a ženy, z barevné vitráže okna katedrály mě a stávající manželku Hanku náhle ozářilo silné sluneční světlo. 

Katedrála Svatého Víta. Zdroj: Profimedia

Byla to doslova vznešená magická chvíle. Po letech jsem tam pak natáčel, a přestože jsem byl zaujat prací s kamerou, u hrobky Karla IV. jsem náhle ucítil, že mě jakási síla nadnáší, gravitace jako by mizela, tělo nemělo žádnou hmotnost…

 

Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.

Související…

Alfons a magický kruh
Nový Fénix

foto: archiv Nový Fénix, zdroj: Nový Fénix