Zeptal se mě novinář: A co vám přinesla krize dobrého? Tuhle otázku nesnáším. Nic dobrého mi krize nepřinesla. Kdyby nebyla, bylo by lépe. To je jednoduché. Prý v krizi se projeví lidé. Poznáte, kdo je kdo. No, jestli musím být rok zavřený doma, abych se přesvědčil, že kámoš zůstane kámošem a dement se stane ještě výraznějším zástupcem svého druhu, pak děkuji pěkně, ale nechci.
Nehledě na to, že souhlasím s Karlem Čapkem, že lidé se nezmění, jenom se vybarví. Špatná událost především uvolňuje v lidech to špatné. A nedělejme si iluze. Každý z nás dokáže přejít na temnou stranu síly. Prý jen na chvilku, protože musím, a hned se vrátím, vymluvíme se. Kdepak, to jen to horší v nás dostane příležitost se vybarvit. Je to tam a čeká na příhodné podmínky, aby se projevilo. Ty přichází se zlými časy.
Osekanej na potvoru
Samozřejmě, že jsou lidé obětaví, kteří se nesnázím dokážou postavit, druhým pomoci. Ale to by uměli i bez krize. A mohli by konat věci daleko užitečnější a zajímavější. Špatné časy jen odčerpávají dobrou energii, která mohla být využita lépe jinde.
Opravdu si někdo myslí, že potřebujeme projít peklem, abychom namalovali obraz, složili písničku nebo napsali knihu?
Krize osekává člověka na potvoru, která se stará jen o nejdůležitější činnosti k přežití. Zbavuje ho všech vrstev, které činí lidské společenství snesitelným: kultury, zábavy, potěšení. Boj o přežití není nic hezkého ani tvůrčího. Což neznamená, že lidé ve zlých časech netvoří.
Ale znova: Opravdu si někdo myslí, že potřebujeme projít peklem, abychom namalovali obraz, složili písničku nebo napsali knihu? Ano, lidé dokážou potěšit, povzbudit jiné i v pekle, stačí si poslechnout třeba Brundibára. Ale nikdo se snad neodváží tvrdit, že na Terezínu bylo něco dobrého, protože i tam vznikala krásná a dojemná díla.
Odkopnutá kultura
Múzy v krizi mlčí. Jistě ne zcela, protože lidé se umí vyjádřit v jakékoli situaci. Ale neoznačíme třicetiletou válku za čas dobrý pro rozvoj člověka. I když bez ní bychom ten sloup na Staroměstském náměstí neměli, nemohli ho pak strhnout a následujících sto let se hádat, jestli ho znova postavit nebo ne.
Tím, že podpoříte kulturně činné lidi, udržíte v sobě tu část, kvůli které vás mají jiní rádi.
Návrat kultury do našich každodenních životů bude znamenat, že se zase začínáme měnit v plnohodnotné společenství. To odkopnutí kultury a lidí, kteří se o ni starají, je asi nejhorší zpráva o nás během této podivné krize. Nepostarali jsme se o lidi tvůrčí, protože hlad je pro umělce přeci ideální stav. Není. Jen to cosi nehezkého o nás vypovídá.
Zabili jsme kulturu, protože ji v krizi k ničemu nepotřebujeme. Jenže tím jsme zabili sebe sama. Vzdáváme se tak toho nejdůležitějšího, co nás odlišuje od barbarů. Ti jsou tu s námi i v dobrých časech, jen jsou v těch slunných dnech někde zalezlí, protože nemají co říct. Dnes se nestydí, jsou od ostatních k nerozeznání.
Kromě toho, že si i v mrazu koupíte kafe v okénku své kavárny, což je spíš symbolický výkřik, že ještě žijeme, tak si taky kupte knížku nebo film nebo obraz. Tím, že podpoříte kulturně činné lidi, udržíte v sobě tu část, kvůli které vás mají jiní rádi. Nejsme ve válce. Nejde jen o to přežít, ale také o to, jako kdo se pak objevíme na zahrádce naší kavárny, až se zase otevře. To je důležitější než být na Clubhousu.
Reklama
foto: Shutterstock