V 18. století byl život v Dánsku tvrdý. A že by se to v devatenáctém nějak zlepšilo, to se rozhodně napsat nedá, jak ukazuje drama Před mrazem, které poněkud nespravedlivě na mezinárodní scéně takový úspěch jako Bastard nezaznamenalo. Možná za to může účast Madse Mikkelsena, který zanedlouho oslaví šedesátku a jehož herecká představení v současnosti baví s každým dalším filmem čím dál víc, přestože úlohy, které v současnosti ztvárňuje, se od sebe v některých ohledech zřejmě až tolik neliší, ale to by bylo na delší povídání. Místo toho se soustřeďme na Bastarda, který sliboval nevšední zážitek. Tedy i proto, že Dánové historická dramata umějí. A tohle vzniklo na základě skutečné události. 

Střet světů

V 18. století byla půda na vřesovištích jalová, avšak Ludvig Kahlen, válečný veterán, se tím nedal odradit. Prostě si řekl, že nebude břídil a že vypěstuje brambory tam, kde se to zdálo býti nemožné – tak jako například Cable Hogue našel vodu tam, kde nebyla. Kdyby se podařilo zformovat kolonii, získal by šlechtický titul. Namistrované hovádko jménem Frederik de Schinkel si myslí, že půda nepatří králi, nýbrž jemu, a začne proti Kahlenovi brojit. I proto, že do jeho usedlosti utekli a usadili se tam muž a žena jménem Ann Barbara, u níž je od prvního momentu, kdy se na plátně objeví, jasné, že do příběhu zasáhne velmi výrazným způsobem. Zároveň de Schinkel, který si na ono „de“ vskutku hodně potrpí, nemůže skousnout skutečnost, že Kahlen je s největší pravděpodobností nemanželským dítětem kuchařky, kterou osouložil její pán, jenž ho potom raději poslal do války, aby se to neprovalilo.

Záporák je prvoplánově zlý, plný zášti, závisti a ubohosti, tj. trpí vlastnostmi, které bohužel ani skoro 300 roků poté nevymizely. Příčinou jeho počínání by mohlo být to, že se nakazil nějakou pohlavní chorobou, která ovlivňuje jeho úsudek, nebo také fakt, že je produktem vztahu mezi příbuznými. Tehdy to nebylo nic neobvyklého. Ostatně, sám se snaží oženit se svou sestřenicí Edel, která nepostrádá slušné vychování a o Ludviga má zájem – tak jako Ann Barbara. A všichni víme, že snaha uchovat si u dvou žen stejnou přízeň může být teprve nebezpečná!

Respektive u tří, protože se tady vyskytuje ještě malá Anmai Mus, která je pro svou snědou barvu pleti pověrčivými Němci považována za ďáblovo stvoření. Jako taková by měla být vyhnána daleko pryč, neboť se věří, že nosí smůlu. Ovšem Bastard je dramatem, jehož těžiště spočívá v konfliktu Kahlena s de Schinkelem, což se stává jeho slabinou zvláště po scéně, kdy jej má na mušce, ale nevystřelí. Nedlouho předtím přitom celkově nekomplikovaný příběh dostane jasné obrysy. 

Řemeslo bez nápadu

Bastard je film, který dost nekompromisně sráží jeho scénář, pod který se přitom podepsal i Anders Thomas Jensen, o němž se asi nemluví tolik jako o některých jeho jiných krajanech, kteří se filmu věnují, avšak jeho velký přínos dánské kinematografii je nepopiratelný. Jenže tentokrát dopomohl vzniknout předvídatelnému titulu, který obsahuje scény, jejichž pointa je jasná už na samotném začátku. Režisér pak při emotivních momentech extrémně sází na rádoby dojemnou, neoriginální hudbu, tudíž se dočkáme standardně dobře odvedeného řemesla, ovšem bez kreativní nadstavby. Jen to potvrzuje, že se do shortlistu na ocenění Oscarem v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film už dostaly snímky, které se navenek tváří fajnově, leč o jejich skutečných kvalitách by se dalo dlouze polemizovat. Zatímco ty, jako třeba poctivá Jagna, která se zadře hluboko pod kůži, zůstaly nesmyslně opomenuty.

Související…

Recenze: Cesta do fantazie
Tomáš Kordík

foto: FDB, zdroj: Autorský článek