Stolujete společně jako rodina? Ne? Pozor, vaše děti mohou mít psychické problémy

Znáte to, když se rodina sejde u nedělního oběda. Všichni pojídají babiččinu svíčkovou, smějí se a vyprávějí si zážitky z minulého týdne. Nereálné říkáte? Otec se strýcem se okamžitě pohádají, děti raději sedí u telky a půlka pozvaných se raději vymluví, že už mají něco jiného. „Jídlo jako rituál“ se u nás moc nenosí, ale pozor! Nejenže se ochuzujete o příjemný zážitek spojený s pocitem sounáležitosti, ale vědci tvrdí, že vaše děti díky tomu mohou trpět psychickými problémy.

Dle nálezů vědců mohou ritualizované jídelní zvyky pomáhat nejen při zvládání emočních výkyvů našich dětí v době dospívání, ale co je důležitější, jsou i prevencí jídelních poruch a z nich plynoucích závažnějších psychických a fyzických potíží, spojených se stresem a nároky dnešní doby. To samozřejmě znamená, že se staráme také o dobrou atmosféru u stolu. Určitě je lepší se společně zasmát nebo rozebrat, co se komu během dne přihodilo, než děti peskovat a zasypávat příkazy a zákazy. Společné jídlo přece neslouží k řešení problémů a sdílení všeho zlého. Chceme se hlavně v pohodě najíst a užít si přítomnost blízkých.

Zdědili jsme po předcích

Tradiční pokrmy, podávané u příležitosti různých svátků, jsou součástí rituálů zděděných po předcích. Kromě jiného nám umožňují vyjádřit svou společenskou příslušnost, skupinovou identitu, sounáležitost s celkem, historickou zkušenost a rodovou kontinuitu. Podporují tím pocit sociální soudržnosti, který v dnešním světě tak bolestně schází. Z našich životů se vytratil posvátný rozměr příjmu potravy a my se často snažíme pocit prázdnoty v oblasti duchovní uspokojit různými dietními a jinými filosofiemi, kultem těla či rozumu a pobíháním mezi různými duchovními školami.

Skupina versus jednotlivec?

Základem tradičního myšlení našich předků bylo nadřazování zájmu skupiny nad zájmy jednotlivce. Člověk a jeho bližní tvořili celek, z nějž nebylo jedince v podstatě možné oddělit. Dnes je tomu přesně naopak, hraje se na individualitu. Požadavek svobody a nezávislosti stojí nad zájmy společenství. Bohužel s sebou nese častý pocit neuspokojení s vlastním životem, nenaplněnosti, opuštěnosti, izolace a tíhy vědomí, že jsem na všechno sám. Oblast břicha, stejně jako solární plexus, citlivě reaguje na náš emoční život. V nepříjemných situacích se nám žaludek chvěje, stahuje, máme v něm kámen, máme ho jako na vodě, nebo se nám dokonce obrací naruby. Informuje nás, že něco není v pořádku.

Chceme-li tyto informace plodně využít, vrátit se k životní roli člověka v rámci jeho životního celku a nalézat vnitřní harmonii a spokojenost, můžeme začít právě od jídla. I když jsme se to doma třeba nenaučili, máme v dnešní době ohromnou možnost čerpat z různých pramenů a moudrosti národů celého světa. Názory na to, co má obsahovat strava přinášející zdraví, dlouhověkost, vnitřní spokojenost a produchovnění života, se na různých místech a v různých kulturách ve svém jádru překvapivě shodují.

Stůl jako kotva

Neexistuje jeden návod, jak začlenit tradiční postupy a způsoby myšlení do současného životního stylu, ale návrat k drobným rodinným rituálům u stolu může být jednoduchým, hravým, láskyplným a snadným způsobem, jak vykročit směrem k tomu, co bychom si v životě přáli mít. Důležitost „sdílení“ potvrzují i názory dnešních psychologů, kteří zdůrazňují, že rodinné rituály dávají dětem pocit jistoty. Studie také naznačily, že mladí lidé, kteří se pravidelně setkávají s ostatními členy své rodiny u jídelního stolu, mívají méně psychických problémů. Společné stolování pomáhá krom jiného s výchovou dětí. Vše, co se pravidelně opakuje a odehrává podle stejného schématu, přijímají snadněji. U stolu je můžeme učit nejen kulturu stolování a interakce s jinými lidmi, ale předáváme jim i znalosti o potravě, její přípravě a vzbuzujeme v nich zájem o jídlo jako takové.

Rituály jsou dobré pro děti

Nebezpečí číhá na rodiny, kde je minimum rituálů, jejich podoba se neustále mění a členové rodiny se téměř nepotkávají. Děti z takového prostředí mívají pocity vykořeněnosti, potíže s hledáním identity, mezi rodiči a dětmi jsou nejasné role. Protipólem jsou rodiny ve svých rituálech rigidní, netolerující žádné změny a odchylky. Ideální je uspořádání, při kterém je možné měnit podobu a formu rituálu podle toho, jak se mění rodina, děti mají možnost vyjadřovat se k dění úměrně svému věku a formu rituálů ovlivňovat.

Rodinné rituály ovlivní i stravovací návyky

Deformované rodinné rituály mohou u dospívajících stejně dobře nastartovat také nezdravé přejídání a budoucí problémy s obezitou. Emoce, jak známo, souvisejí s trávením a stresovaní stolovníci mají tendenci tlumit své pocity jídlem, jinými slovy se přejídat. Plný žaludek neumožňuje plně přemýšlet. Existuje i druhá poloha, asketická – „nemám chuť, nebudu jíst“. V tomto sdělení mohou být obsaženy významné postoje nesouhlasu nebo může jít už o opravdové psychosomatické potíže.

Propojení s kořeny

Výborné je také vědomé vytváření rituálů vlastních: Anička vždycky prostře příbory a Toníček poskládá židle. V neděli si máma dává po obědě kávu, táta pivo a děti zvlášť pro ně připravený ovocný zákusek. Nezapomínejme ani, nakolik důležité je pro komunikaci u stolu nemít zapnutou televizi, a to ani ve vedlejší místnosti. Chceme se přece slyšet a soustředit jeden na druhého, proto je vhodné nepouštět ani příliš hlasitou hudbu. Rituály spjaté se svátky nás symbolicky spojují s generací minulou a budoucí. Ačkoliv každá rodina slaví po svém, oživuje tradice z původních rodin a mnohé se přenesou do generace příští. Je to jedna z drobností, která nám po celý život pomáhá nalézat odpověď na otázku KDO JSEM A CO VLASTNĚ CHCI.

Autor: Eva Leňová

Čtěte také: 

Jak vychovávat puberťáka a nepropadnout panice?

Nechceme děti ani práci. Jaký je tedy návod na dnešní život?

Připravte dětem kreativní party. Budou vás milovat 

foto: Shutterstock, zdroj: Akademie léčivé výživy