PETR (43): Nevím, jestli jsem divný, nebo jestli se dneska úplně změnilo vnímání manželství, protože to moje je tak trochu za trest, i když na první pohled je u nás všechno normální. Je mi 43 let, s manželkou jsme spolu 18 let, máme dvě děti. Nikdy jsem ji nepodvedl, neuhodil, pracuji, zabezpečuji rodinu, jak to jde, doma pomáhám, s čím mi řekne. Neříkám, že jsem dokonalý, ale snažím se být k nejbližším lidem hodný. Manželka ale není „hodná“ v jednom faktoru na mě. 

Problém je sex. Když jsme se poznali, bylo to úžasné a myslel jsem, že budeme kompatibilní, měli jsme oba dva velký drive. Jenže dnes se k sexu dostane sotva jednou týdně. Když se snažím něco iniciovat, obvykle slyším, že je unavená nebo že se necítí dobře. Vím, že sex není všechno, ale tenhle stav mě psychicky i fyzicky devastuje. Jsme jako důchodci. Nejde jen o to, že bych byl „nadržený“, ale mám pocit, že ji nepřitahuji a pouze mě toleruje jako spolubydlícího.

Je přece zřejmé, že fyzická intimita je součást manželství. Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít automaticky právo na sex, kdykoliv si řeknu, ale přijde mi zvláštní, že jeden člověk může rozhodnout, že sex prakticky nebude, a druhý s tím musí jen žít. Chlapi říkají, že některé ženy používají sex jako zbraň. Když jsou naštvané, odmítají, aby muže potrestaly. A někdy mám pocit, že moje žena to dělá. Například když se pohádáme o nějaké pitomosti, můžu být bez sexu klidně celý týden.

Snažil jsem se s ní o své frustraci mluvit. Říká, že aby měla chuť na sex stejně, jako když jsme spolu chodili, mám se k ní taky stejně chovat. Flirtovat s ní, povídat si s ní, zajímat se o ni. To je ale přece ve skoro dvacetiletém manželství absurdní. Říká, že jí chybí „emocionální intimita“, aby to mohla dělat. Jenže já to mám opačně. Když spolu nemáme fyzickou intimitu, cítím se od ní vzdálený ještě víc. A pak jsem prý protivný. Možná někoho naštvu, ale přijde mi, že dneska se hodně mluví o tom, co ženy potřebují, ale méně o tom, že i muži mají potřeby.

Je sex v manželství opravdu jen něco, na co může jeden partner kdykoliv říct ne? Nebo mám právo očekávat, že se o náš intimní život budeme oba snažit?

Odpověď terapeutky 

Píšete o něčem, co bývá pro mnoho mužů těžké pojmenovat. Nemluvíte jen o nedostatku sexu, ale o tom, že se cítíte nemilovaný. O pocitu, že vedle ženy, kterou milujete, přestáváte být partnerem a stáváte se spolubydlícím. To bolí a bylo by špatné vaše pocity zlehčovat. Fyzická intimita je pro mnoho lidí jedním z hlavních způsobů, jak prožívají blízkost, bezpečí a lásku, častěji je to u mužů, kterým fyzická intimita k pocitu partnerské blízkosti stačí.

Se ženou se pohybujete v začarovaném kruhu. Vy říkáte: „Když nemáme sex, cítím se od ní vzdálený.“ Vaše žena říká: „Když se od tebe cítím vzdálená, nemám chuť na sex s někým, kdo se o mně nezajímá jako o člověka.“ Ani jeden z vás (doufám) nechce toho druhého manipulovat nebo ubližovat mu. Mluvíte o stejném problému, jen stojíte na opačných koncích mostu. Vy čekáte, že blízkost vytvoří sex. Ona čeká, že sex přijde až po blízkosti.

Mnoho dlouhodobých vztahů funguje právě tímto způsobem. Touha už nevzniká sama od sebe jako na začátku vztahu. Potřebuje prostor, pozornost a pocit, že partner o druhého stojí i mimo ložnici. Když vám manželka říká, že jí chybí flirt, povídání nebo zájem, nemusí tím chtít nemožný návrat do období zamilovanosti. Možná jen popisuje, co její sexuální touhu skutečně živí. Cítí se milovaná a má chuť na sex, když se o ní zajímáte jako o člověka. Pokud se k ní snažíte přiblížit jenom za účelem sexu, může se cítit jako masturbační pomůcka.

Píšete, že po osmnácti letech je flirtování absurdní. Jenže právě dlouhé vztahy ukazují pravý opak. Hormonální zamilovanost nevyhnutelně zmizí, ale o partnerskou přitažlivost se musí pečovat celý život. Ne proto, že by to byla povinnost, ale protože jinak se z partnerů opravdu mohou stát jen dva lidé, kteří se tolerují.

Vaše i její  potřeby jsou stejně důležité. Máte právo říct, že vám intimita chybí a že vás její nedostatek zraňuje. Stejně tak ale vaše žena má právo sex odmítnout, pokud na něj nemá chuť. Jsme ve 21. století, a tak neexistuje nárok manžela na sex. Oba ale máte společnou zodpovědnost: nenechat intimní život dlouhodobě chátrat bez zájmu a bez snahy hledat řešení.

Zmínil jste také myšlenku, že ženy používají sex jako trest. To se skutečně někdy stát může, stejně jako muži mohou trestat mlčením, nezájmem nebo odtažitostí. Pokud vás žena nějak vydírá, manipuluje a ponižuje, je to úplně něco jiného. Z vašeho dopisu ale zatím spíš vyplývá, že vám opakovaně říká, co jí schází. Její vysvětlení nemusí být příjemné, ale neznamená automaticky manipulaci.

Možná jste se s manželkou dostali do začarovaného kruhu a někdo ho musí prolomit. Myslím, že asi nechcete, aby vaše žena zatnula zuby a myslela na Anglii, ale chcete, aby ji sex bavil. To se dá udělat jenom tím, když se alespoň několik týdnů nebo i měsíců budete nezištně starat o váš vztah a obnovit tak intimitu ze začátku alespoň psychicky. Pomůže také nesexuální blízkost jako objetí nebo držení za ruce na ulici. Sex je super, ale bez něhy, pozornosti a pocitu bezpečí si ho asi moc neužijete, pokud tedy žijete se ženou v dlouhodobém vztahu.

Přeji vám, aby se z vašeho vztahu nestal boj o to, kdo má větší nárok na co. Většina dobrých manželství totiž nestojí na tom, že jeden vyhraje. Stojí na tom, že oba znovu objeví důvod být si nablízku.