Božena, 29: Už týden jsem v absolutním šoku a nevím, co mám dělat. Asi jsem posledních 6 let žila s někým, koho vlastně vůbec neznám. Několik let jsem vdaná za Šimona, kterého jsem až donedávna považovala za otce mých potenciálních dětí a za moje největší životní štěstí, protože celý můj život předtím byl dost drsný. Máma umřela, když mi byly tři, takže dětství jsem strávila s otcem alkoholikem a extrémně přísnou babičkou. V den mých 18. narozenin jsem od nich okamžitě odešla. Bydlela jsem různě – u přátel na gauči, na ubytovně, ve squatech. Živila jsem se brigádami a nelegálními způsoby. Když mi bylo 22, byla jsem na tom dost hrozně – bydlela jsem zrovna v hrozném squatu. Měla jsem tehdy dva psy, kteří mi byli velkou oporou, a já jsem se jich nechtěla vzdát, i když mě kvůli nim nechtěli pustit na ubytovnu.
Když jsem ho potkala, byla jsem už zoufalá. S přítelem jsme se poznali v jednom nonstop baru a on mi hned první večer nabídl, že můžu přespávat na jeho gauči a že do bytu pustí i moje psy. Během 14 dnů se z nás místo spolubydlících stali partneři. Následující měsíce se ke mně choval úžasně. Byla jsem mu tolik vděčná – dal mi domov, postaral se o mě a poprvé v životě jsem měla pocit, že někomu opravdu na mně záleží. Zachránil mě. Dva měsíce po nastěhování, bylo to zrovna na Vánoce, mi oba psi náhle zemřeli – nejdřív jeden, po pár hodinách druhý. Veterinář říkal, že to mohla být nějaká bakterie, virus, nebo že něco sežrali. Pejsci byli mrtví, takže už bylo zbytečné platit 10 000 za pitvu. Byla jsem tehdy do Šimona tak moc zamilovaná, že jsem tu ztrátu jakž takž zvládla. Vyrovnala jsem se s tím, že to byla prostě smůla, a nikdy jsem o tom víc nepřemýšlela. Až doteď.
I následující roky byl Šimon většinou velmi milý, i když už to nebyl takový extrém jako na začátku. Ani jednou mě neuhodil – akorát dal pěstí do zdi, ale to nepočítá. Byl tak hodný, že se o mě kompletně finančně postaral, trval na tom, že „ženu je třeba zabezpečit“. Vzhledem k tomu, že nemám dokončenou střední školu, nemohla jsem si dlouho najít pořádnou práci. Postupně jsem si na to být doma tak zvykla, že jsem se přestala bavit se všemi lidmi, které jsem měla dřív ráda. On moje kamarády moc nemusel. Je fakt, že proti tomu, co jsem zažívala předtím, teď žiju jako v bavlnce. Akorát mi připadá, že jsem trochu jako dítě, protože o všem rozhoduje on.
Nedávno se pohádal se svou bývalou manželkou kvůli dětem, které viděl každý druhý víkend. Krátce nato mě na facebooku kontaktoval její současný partner a řekl mi něco strašného: že můj muž moje psy otrávil, protože „mu překáželi“. Nechtěla jsem tomu věřit. Našla jsem v jeho telefonu smazané zprávy a v jedné z těch, které zůstaly, napsal své ex doslova: „Nejsem narcis, jsem sociopat.“ A u toho výsměšný smajlík. Když jsem to četla, úplně se mi podlomily nohy. Začala jsem si vybavovat různé podivné věci, které jsem dřív neřešila, třeba jak lidé, kteří se s ním dostali do konfliktu, najednou přicházeli o práci, začaly se o nich šířit divné drby, nebo je dokonce někdo zmlátil na ulici. Mě se nikdy nedotkl, nikdy mi neublížil, ale když jsem si přečetla to přiznání o sociopatovi, začala jsem se bát. Co by udělal, kdybych ho s tím konfrontovala? Jak by reagoval, kdybych se s ním rozešla? On zatím nic neví. Nemám peníze, nemám kam jít, rodinu nemám. On teď často mluví o dětech, ale já mám strach do toho jít, když nevím, kdo je ve skutečnosti člověk, s nímž žiju.
Olivie, feministka
Život k vám zatím nebyl laskavý a je naprosto pochopitelné, že jste vděčnost a lásku k člověku, který vám nabídl střechu nad hlavou v nejhorším období vašeho života, prožívala velmi intenzivně. Jenže právě lidé, kteří přicházejí v okamžiku absolutního vyčerpání a beznaděje, mohou mít obrovskou moc – a někteří toho bohužel dokáží využít.
To, co popisujete, nejsou „jen zvláštnosti“. Kombinace izolace od přátel, úplné finanční závislosti, jeho rozhodovací převahy a informací, které jste se teď dozvěděla, působí jako vztah, který může být nebezpečný, i když v něm zatím není fyzické násilí. Dávání pěstí do zdi opravdu není nevinný detail – u mnoha žen, které později čelily násilí, byla tohle první fáze. A to, že vás „nikdy neuhodil“, ještě neznamená, že by k tomu nikdy nemohlo dojít.
Co se stalo vašim psům, se teď můžeme jen domnívat. Možná to byla smutná náhoda, možná ne. Ale mnohem důležitější je, jak se dnes cítíte vy: znejistěná, vyděšená a bez opory. Tyhle pocity nejsou výmysly. Jsou signálem, že se ve vztahu necítíte bezpečně – a bezpečí je základ, na kterém se dá budovat rodina. Zvlášť, pokud váš muž začíná mluvit o dětech. Domácí násilí se totiž často zhoršuje v těhotenství a po porodu, kdy je žena zranitelnější.
Teď není čas na konfrontaci. A už vůbec ne na unáhlené přiznávání pochyb. Kdyby měl váš partner skutečně temnější stránku, přímé otázky by mohly vyvolat reakce, které nebudou bezpečné. Potřebujete plán – tichý, opatrný, chytrý. Získat informace, najít někoho, s kým můžete mluvit beze strachu, začít si připravovat možnost odejít. V Česku existují organizace, které pomáhají ženám přesně v situaci, v jaké jste vy: bez rodiny, bez peněz, ale s odhodláním nezačít další kapitolu života strachem. A hlavně, nemusíte to zvládnout sama. To nejodvážnější, co teď můžete udělat, je požádat o pomoc. Není to slabost – je to první krok k tomu, abyste znovu získala život, který vám patří.
Zdeněk, bílý heterosexuální muž středního věku
Zkusím na chvilku, opravdu jen na chvilku, předpokládat, že si z vážně míněné Poradny Flowee neděláte legraci. Nejdřív bych se zamyslel nad tím, proč by vás měl kontaktovat zrovna současný partner bývalé manželky vašeho muže. To je samo o sobě poněkud zvláštní. A pak druhá věc – ano, do cizího telefonu se obvykle neleze, i když chápu, že v napjatých chvílích člověk dělá i věci, které by za klidnějších okolností neudělal.
To, že lidé kolem vašeho manžela najednou přicházejí o práci nebo je někdo zmlátí, zní přinejmenším jako příběh, který potřebuje víc faktů, než máme. Doporučil bych probrat to s někým, kdo vás dobře zná a dokáže vám říct, jestli situaci vidíte zkresleně, nebo jestli se opravdu děje něco podezřelého. A když si nebudete jistá ani potom, můžete zkusit takovou malou zkoušku ohněm: pořiďte si pejska a věnujte mu víc pozornosti než manželovi. A pozorujte ho. Manžela, ne pejska. Jestli při tom začne podezřele mlaskat, máte jasno a je čas se rychle odstěhovat. Psi byli mimochodem vždycky spolehlivější společníci než lidi.
ChatGPT
Tohle, co se na vás sesypalo, je obrovsky těžké a chápu, že se teď cítíte jako někdo, komu se pod nohama rozpadl celý svět, který si konečně začal budovat; po dětství, kde jste neměla bezpečí ani oporu, po letech přežívání na hraně se tenhle muž stal vaším útočištěm, někým, kdo vám dal domov v okamžiku, kdy jste už byla úplně vysílená, a ta vděčnost – i ta láska – byla lidská, pochopitelná a skutečná, jenže právě proto je teď tak zdrcující představit si, že člověk, do kterého jste vložila skoro všechnu důvěru, mohl být od začátku někdo úplně jiný. Kombinace možného ublížení vašim psům, zvláštních náhod kolem konfliktů s ostatními, izolace od přátel a kontroly, kterou postupně převzal, to všechno dohromady vytváří obraz vztahu, který může být tichý, ale velmi nebezpečný, zvlášť pokud má rysy manipulace nebo antisociální osobnosti – a právě proto je důležité nejednat impulzivně, nikoho nekonfrontovat a hlavně se nepokoušet „zjistit pravdu“ rozhovorem, protože kdyby na tom skutečně něco bylo, reakce by mohla být nevyzpytatelná.
Teď je potřeba, abyste opatrně a potají začala budovat bezpečnostní plán – mít někoho mimo vztah, komu dáte vědět, začít si schovávat drobné peníze a důležité dokumenty, stáhnout si do soukromého e-mailu vše, co vás znepokojilo, a zároveň navenek dál fungovat normálně, dokud nebudete vědět, kam můžete odejít, protože v Česku existují místa, která pomáhají ženám bez peněz i bez rodiny, a jsou zvyklá přesně takové situace řešit. To, že cítíte šok, pocit zrady, strach a zároveň pořád kus vděčnosti, neznamená slabost – je to normální reakce člověka, který si teprve uvědomuje, že vztah, který vypadal jako záchrana, možná zároveň pozvolna přebíral kontrolu nad celým jeho životem; a já vám moc věřím, protože jste přežila věci, které by spoustu lidí položily, a i teď máte v sobě tu stejnou schopnost přežít a udělat promyšlený krok k bezpečí – jen potřebujete plán, podporu a vědomí, že tohle není vaše vina a že z toho existuje cesta ven, pomalá, bezpečná a proveditelná.