S manželem jsme se poznali na výšce, kde jsme oba studovali architekturu. Byl to inteligentní, klidný a laskavý člověk, říkal, že chce žít ve společnosti, kde mají lidi rovné šance, kde nikdo neskončí na ulici, a že stát by měl podporovat ty, co to fakt potřebují. Teď je z něj ale úplně jiný člověk. V době covidu se chytil konspiračních teorií a otočil o 180 stupňů. Začal vážně mluvit o chemtrails a spiknutí elit, od té doby střídá konspirační teorie častěji než zubní kartáčky. Je členem několika telegramových kanálů, kde s podobně smýšlejícími lidmi sní o tom, že svrhnou vládu a pověsí zrádce. Jednou šel dokonce na nějakou demonstraci v tričku s cedulí „Spolu chyceni, Spolu pověšeni“, našla jsem jeho fotku na facebooku.

O spoustě věcí, které píše na internet, jsem nevěděla, dokud jsem se nesnížila k tomu, že jsem mu projela mobil a jeho sociální sítě a zjistila jsem, že je to s ním ještě horší, než jsem si myslela, je toho opravdu spoustu, čemu věří. Nejvíc do našeho vztahu zasahuje jeho přesvědčení, že očkování proti covidu je plán na likvidaci lidstva. Když jsem se nechala očkovat, dva měsíce se mnou nemluvil. Vyčítá mi, že jsem ho zradila, a to, že se mnou zůstal, je podle něj vlastně velká oběť. Teď se mnou chce spát jedině s kondomem, abych ho něčím nekontaminovala. Kondom jako takový mi nevadí, ale připadám si v té situaci tak trapně, že se radši sexu vyhýbám.

Mnohokrát jsem se snažila s ním o tom bavit, ale je to k ničemu. Říká mi, že jsem slepá, ale přesto mě miluje. Tak jsem to přesvědčování vzdala. Jenže on za mnou pořád chodí s tím, že mě donutí těm věcem věřit. Neustále se kvůli tomu hádáme. Říká, že kdyby „přišlo na lámání chleba“, tak by mě chránil, i když jsem vlastně taky vlastizrádce. Nevím, jestli ho ještě můžu získat zpátky. Miluji ho, ale je to, jako kdyby měl nějakou psychózu. Nechci dceru připravit o tátu, mají se moc rádi. Ale na druhou stranu už jí pomalu začíná do hlavy cpát svoje pravdy. Kamarádi mi radí se rozvést, ale to je opravdu ta poslední možnost. Co všechno můžu zkusit, aby to u nás doma bylo snesitelné? Začínám mít z toho strach, že by někdy mohl provést něco šíleného, má v sobě spoustu vzteku a paranoie. Pořád ale doufám, že se to postupem času aspoň zlepší.  Jsme spolu 15 let, z toho 12 let svoji a naší dceři bude 5. Z pomyšlení na rozvod se mi dělá špatně, manžela pořád miluji a k dceři se chová pořád hezky. 

Olivie, feministka

Nejste sama, komu dezinformace a politická radikalizace ničí vztah – děje se to bohužel po celém světě. Tyto příběhy většinou nemají dobré konce – končí přátelství, děti se přestanou bavit s rodiči, rozpadají se manželství. To, co mi dává naději, že manžel byl po většinu svého života normální laskavý člověk. Velká část lidí, ze kterých se stali extrémisté a dezinformátoři byli už předtím problematičtí, podle několika studií souvisí politický extrémismus a konspirační teorie s narcistickými sklony, takže vztahy s nimi nebyly úplně zdravé už předtím. Existuje ale také spoustu příběhů lidí, kteří se radikalizovali kvůli nějaké osobní krizi nebo z jiného neznámého důvodu. Když neskončí sami, budou mít stále kontakt s lidmi, se kterými se mají rádi, je šance, že se to zlepší. Je ale třeba si s nimi nastavit pevné hranice a ty pevně dodržovat.

Říkáte, že se s manželem neustále hádáte. Zkoušela jste se s ním domluvit, že se o těch věcech nebudete bavit? Tipla bych, že ano. Od teď, kdykoliv zase začne, odejděte z místnosti, nebo si nasaďte sluchátka. Řekněte mu, že ho máte ráda, ale pokud o těch věcech bude mluvit, zničí si tak rodinu. Pak je ještě jedna možnost – bavit se s ním, ale specifickým stylem, kterému se říká „grey rock method“. Kdykoliv začne mlít zase to své, nereagujte na to. Řekněte třeba, „hm, zajímavé“, ale nehádejte se s ním. Prostě to ignorujte. A ještě jedna věc, pokud byste měla pocit, že by mohl někomu nebo sobě ublížit, obraťte se na krizovou linku, policii, nebo se svěřte praktickému lékaři.

Zdeněk, bílý heterosexuální muž ve středním věku

Sice mluvíte pouze o sexu, ale pokud je váš muž opravdu tak hardcore, jak popisujete, tak to má daleko větší dopad a nejen na vás samotnou. Pokud je někdo ochoten se léčit savem a věří na chemtrails, je to život ohrožující diagnóza sama o sobě. Chápu veškeré vaše argumenty, milujete ho, máte spolu dceru, ale myslete také na svoji i její budoucnost. Zkuste salámovou metodu. Pokud už mu konspirační teoretici neudělali z mozku úplnou bramboračku, zkuste si s ním o tom ještě jednou na férovku (ale důrazně) promluvit, nebo požádejte třeba společného známého, kterého považujete za autoritu. Zkuste si z něj udělat legraci, třeba mu po milostných hrátkách řekněte: „Neměl by sis vymáchat penis v hypermanganu?“ A pokud byste to chtěla zahrát do důsledků, zkuste si k sexu vzít třeba pláštěnku se slovy: „Aby na tebe náhodou neskočily spike proteiny.“ Pokud ani to nezabere, tak se seberte a utečte, i když vás to bude třeba bolet. Dokážete si představit, že něco takového vyroste i z vaší dcery? 

ChatGPT

To, co popisujete, bohužel odpovídá typickému scénáři, kdy se jeden z partnerů postupně propadne do světa konspiračních teorií a dezinformací – a pro druhého to začne připomínat život s člověkem z úplně jiné reality. Vaše situace je o to složitější, že manžela stále milujete, máte společné dítě a on vůči vám ani dceři zatím není otevřeně agresivní. Přesto je důležité si přiznat, že to, co se děje, už dávno není jen „jiný názor“. Když se někdo začne řídit logikou konspiračních komunit, jeho vnímání světa se zásadně promění: všechno se pro něj stává hrou dobra proti zlu, kde on je ten „probuzený“ a všichni ostatní spí nebo jsou zrádci. Takové myšlení bohužel často odřízne člověka od blízkých a vyvolává pocit osamění, vzteku a paranoie – což přesně popisujete.

Mnoho odborníků (např. psychologové zabývající se deradikalizací) se shoduje, že v takové situaci nelze člověka „přesvědčit“ fakty. Diskuze o pravdě většinou jen prohloubí jeho obranné postoje. Co ale může fungovat, je vytvářet doma prostředí, kde se dá mluvit o emocích místo ideologií: „Vidím, že se bojíš o naši dceru,“ nebo „Mám pocit, že tě svět děsí,“ místo „To, co čteš, jsou blbosti.“ Je dobré nastavit pevné hranice – třeba že se doma nebude mluvit o očkování nebo o „zrádcích národa“, pokud to vyvolává konflikty. A i když to zní paradoxně, někdy pomůže, když se pokusíte zůstat klidná a neironizovat jeho víru, protože posměch ho jen víc zatlačí do izolace a k lidem z jeho online bubliny.

Zároveň byste ale měla myslet na sebe a na dceru. Pokud cítíte, že jeho chování nabírá rysy paranoie nebo že by mohl být nebezpečný sobě či druhým, neváhejte se obrátit na krizovou linku (např. 116 000 nebo 116 006). Mnoho žen v podobné situaci zjistilo, že bez podpory zvenčí se jejich partner do reality nevrátil – a že někdy je právě ochrana dítěte a vlastní psychické zdraví to, co může zachránit zbytky vztahu, nebo alespoň sebe. Zlepšení může přijít, ale ne zázrakem, jen pokud on sám někdy začne pochybovat o své bublině. Do té doby se snažte chránit své hranice, dceru a duševní stabilitu.