Vzpomínáte si na staré dobré časy, kdy jste poslali životopis, odložili telefon a mohli jít klidně na měsíc na dovolenou? Žádné nervy, žádné e-maily, prostě ticho. A čekali jste... a čekali... a čekali, jestli někdo vůbec zareaguje. Dneska je to úplně jinak. Vaše CV proletí internetem rychleji než zpráva o slevách v supermarketu, a než si stihnete stěžovat na kávu v kanceláři, přijde vám e-mail, ve kterém vám kdosi s ledovým klidem říká: „Díky, ale ne.“ Ne lidsky, ne s pochopením, prostě „díky, ale ne“. Chronický optimista se zaraduje, že vůbec odpověď dostal, realista si uvědomí, že jej z výběru právě vyřadil robot.

Algoritmus místo personalisty: Pragmatický nástroj bez empatie

Když se řekne „umělá inteligence v HR“, možná zadoufáte v robotického supermana, co se dokáže podívat na váš životopis a na první pohled odhalit vaše úžasné vlastnosti a jedinečné schopnosti, které žádný z těch joudů, kvůli kterým jste se museli potit na tvrdé židli v obleku, prostě neviděl. No, tak to ne. Realita vás pak ovšem nepotěší: algoritmus, který společnosti v prvních fázích výběrového řízení čím dál častěji používají, má jediný úkol: najít v moři přijatých životopisů správná slova. „Projektové řízení?“ „Řízení týmu?“ „Strategické plánování?“ Pokud ve vašem „sívíčku“ tahle kouzelná slovíčka chybí, může se v hromádce ke skartování ocitnout dřív, než vám vůbec dojde, že jste byli vyřazeni.

Váš životopis pročítá stroj, který neumí číst mezi řádky. Nezajímá ho, jestli jste v minulosti zvládli několik náročných projektů, jestli jste odvedli skvělou práci nebo jestli váš tým bez vás nefunguje. Algoritmus je jako ten typ kolegy, co pracuje jen do výše svého platu. Dělá jen to nejnutnější a nic jiného ho nezajímá.

Video pohovory: Řekněte sýr, ale pozor, sleduje vás AI!

Máte štěstí a proklouzli jste přes první robotické síto? Gratulujeme! Teď vás čeká další výzva – video pohovor bez živé osoby. Ano, to znamená, že se postavíte před kameru, kde nikdo není, jen vy a pár předem nahraných otázek. A zatímco mluvíte, sleduje vás program, který hodnotí nejen to, co říkáte, ale i jak to říkáte.

Jaké máte tempo řeči? Jak často mrkáte? Díváte se do kamery, nebo spíš na obrazovku? A vůbec, co vaše mimika? AI si toho všimne a podle toho hodnotí, jestli jste „dostatečně dynamický“ kandidát. Pro ty z vás, co jsou zvyklí na skutečný lidský kontakt, to může být skoro horší než pohovor před komisí.

Jak nepřijít o šanci v digitální džungli?

Jestliže už máte zkušenosti a vzdělání, rozhodně nejde jen o to, kdo má nejlepší slovník plný „moderních výrazů“. Ale abyste vůbec prošli „robotím sítem“, trochu se tomu musíte přizpůsobit. Jak?

  • Upravte životopis tak, aby mu rozuměl i algoritmus: Zahrňte klíčová slova z inzerátu, používejte jednoduchý formát bez zbytečných grafik a složitých tabulek.
  • Trénujte video pohovor: Natočte si odpovědi doma, sledujte své vystupování a snažte se působit co nejpřirozeněji i před kamerou.
  • Ukazujte ochotu učit se novým věcem: Všichni vědí, že máte zkušenosti, ale novinky v digitálním světě jsou dnes nutností.
  • Zůstaňte sami sebou: Technologie možná nerozumí vaší osobnosti, ale lidi za ní to ocení.

Když video nestačí: Pohovory s avatary 

A protože život není nikdy dost digitální, firmy teď začínají zkoušet i pohovory s… avatary. Jo, čtete správně. Místo toho, abyste mluvili s živým člověkem, nebo dokonce jen před kamerou, se představíte virtuálnímu „digitálnímu dvojníkovi“ – takovému počítačovému panáčkovi, který vás poslouchá a reaguje. To je něco, jako kdybyste hráli videohru, kde vaším úkolem je přesvědčit pixelovanou postavu, že jste ten pravý kandidát. A jak na to?

  1. Přeneste se přes „ponížení“, že se máte otevřít robotovi. I když mluvíte s digitálním panáčkem, zkuste do odpovědí vnést opravdový zájem a emoce. Avatar možná nerozumí všemu, ale lidé za ním ano.
  2. Ovládněte svůj digitální „prostor“: Pokud vám pohovor probíhá v nějakém virtuálním prostředí, zjistěte si předem, jak se v něm pohybovat a používat jeho nástroje. Nechtějte být ten, kdo ztratí ovládání hned na startu.
  3. Připravte si jasné, stručné odpovědi: Digitální prostředí nemusí být ideální pro dlouhé elaborace. Snažte se být věcní, jasní a hlavně přehlední.
  4. Mějte trpělivost s technikou: Občas se může stát, že se něco zasekne nebo zvuk trochu vypadne. Nenechte se rozhodit, spíš to berte jako součást hry.
  5. Nezapomeňte na „lidský faktor“: I když mluvíte s avatary, stále jste součástí reálného náborového procesu. Po pohovoru se pokuste zjistit, kdo vás skutečně hodnotí, a připravte se na další kroky.

Chybička se ovšem někdy vloudí :D

No a co když už pak dostanete pozvání do kanceláře osobně? To už jde do tuhého. Znamená to totiž, že jste prošli všemi digitálními branami a automatickým filtrováním. Že vás skuteční lidé chtějí vidět, slyšet a poznat zblízka. Návštěva kanceláře už není jen formalita, ale přímý signál, že o vás firma vážně uvažuje. Takže až vás příště pozvou „fyzicky“, berte to jako malý vítězný tanec – a možná i příležitost ukázat, že za všemi těmi technologiemi je pořád opravdový člověk.