Zní to jako pohádka, ale je to výsledek tvrdé vědecké práce. Muž s poškozenou míchou, který byl léta upoután na invalidní vozík, se dokázal postavit na vlastní nohy díky jedné jediné injekci neurálních kmenových buněk. Byl to jeden ze čtyř plně paralyzovaných pacientů, kteří v rámci kontrolované léčby obdrželi přeprogramované kmenové buňky. 

Další z pacientů může po léčbě hýbat rukama a nohama, u dalších dvou zatím k viditelnému zlepšení nedošlo, popisuje výsledky časopis Nature. Výzkum provedl tým profesora Hideyuki Okano, vědce na Keio Univerzity v Tokiu. „Je to fantastický výsledek a dává to obrovskou naději do budoucna,“ říká James St. John z Griffithovy univerzity v Gold Coast v Austrálii.

Není to poprvé, co vědci používají léčbu kmenovými buňkami k zdánlivě zázračné léčbě. Předchozí pokusy ale nebyly nikdy natolik úspěšné. „Prostě to nefungovalo. Až teď,“ říká St. John. Bude třeba ovšem provést další testy na větších skupinách lidí, aby se potvrdilo, že úspěch u dvou pacientů byl opravdu výsledkem léčby. Je totiž možné, že ke zlepšení zdravotního stavu pacientů došlo přirozeně, dodává St. John.

Co jsou přeprogramované buňky

Téměř 100 milionů lidí na světě je díky poranění míchy odkázáno na vozík a 20 milionů lidí trpí více či méně závažnými následky. Přeprogramované kmenové nebo pluripotentní IPS buňky (rané buňky zárodku ve stadiu blastocysty) získají vědci tak, že navrátí dospělé buňky do embryonálního stavu. Z toho pak následně může být jejich vývoj směrován tak, aby se z nich vyvinuly buňky jiné.

V tomto pokusu byly IPS buňky získány od dárce. Každý z pacientů pak dostal injekci se dvěma miliony neurálních přeprogramovaných buněk a jejich tělo je pak mělo přimět k vývinu do stádia neuronů a dalších buněk nervové tkáně. Všichni pacienti byli starší 60 let a všichni obdrželi experimentální léčbu do dvou týdnů po úraze. Spolu s kmenovými buňkami dostali také imunosupresívní léky, aby se jejich tělo cizím buňkám nebránilo.

Jak se znovu naučit chodit

Úspěch se ale nedostavil sám od sebe a hned. Pokusů v oblasti transplantace kmenových buněk bylo mnoho, cílem bylo využít potenciál k regeneraci tkání a léčbě nemoci. Tyto konkrétní pokusy probíhaly v letech 2021 a při každoročních kontrolách vědci nezjistili žádné vážné vedlejší účinky.

Všichni účastníci pokusu měli nejtěžší stupeň poškození míchy, podle stupnice AIS na úrovni A, což znamená totální poškození, žádná motorická ani smyslová funkce. Pod úrovní poranění pacient nic necítí a neovládá své tělo. Stav dvou pacientů se nijak nezlepšil i nadále nic necítili a nehýbali se. Stav jednoho z pacientů se zlepšil na úroveň C, kdy motorické funkce jsou částečně zachovány, pod úroveň zranění proniká část signálů z mozku, ale více než polovina svalů je natolik oslabena, že pacient může maximálně lehce pohnout nohou, nic víc. No a náš zázračný pacient se zlepšil na úroveň D, což znamená, že může vstát a omezeně se pohybovat. „Teď se učí pomalu chodit,“ říká Okano. „Je to fantastické zlepšení a v takový výsledek jsme nedoufali.“ V současnosti se Okanův tým připravuje na rozsáhlejší klinické testy.

Přežívání buněk

Teprve tyto testy pak ukážou, pro které typy poranění míchy je léčba vhodná a jakou účinnost je možno očekávat. „Každé poškození míchy je jiné,“ říká St. John, který vede vlastní výzkum, kde se pro transplantaci používají vlastní gliové buňky z nosu pacienta, které jsou po úpravě aplikovány do místa poranění.

Předchozí studie ukázaly, že transplantované buňky vylučují látky, podporující funkci ostatních míšních buněk. Transplantované buňky pomáhají obnovit poškození po úraze tím, že vytvoří ochrannou vrstvu okolo nervových vláken, a dokonce vytvářejí přímé spojení mezi neurony. Otázkou zůstává, kolik vypěstovaných transplantovaných buněk operaci přežije, mnoho z nich totiž během několika dnů umírá. Ovšem právě studie profesora Okano je důkazem, že část z nich přežije a jejich účinek lze empiricky měřit.

foto: Midjourney / Zdeněk Strnad