Je tradiční pálení čarodějnic posledního dubna pouhá zábavná kratochvíle? Nebo jde o pravěkou fascinaci silným živlem, magií a silou přírody? Letos to sice vypadá, že nám kvůli suchu pálení ohňů úřady nezakážou, ale zase se moc nemůžeme shlukovat a dýchat kouř přes roušku taky není úplně ono. Proč tedy ohně vlastně zapalujeme a kde se bere jejich magická síla?

Posvátné a slavnostní ohně byly zapalovány od doby, kdy člověk tento živel objevil. A určitě byly i u počátků náboženského a magického myšlení. Nejenže byl oheň sám předmětem uctívání, ale jeho prostřednictvím projevovali lidé úctu a oddanost svým bohům. Byl médiem ničivým, ale i očistným. Skrze něj se k bohům dostávaly oběti, měl sílu oprostit osoby i předměty od všeho zlého, včetně nemocí a různých strastí, dalo se v něm spálit vše škodlivé nebo mohl představovat slunce a jeho moc.

Posvátný oheň

Před příchodem křesťanství pálili lidé velké vatry ve všech obydlených částech dnešní Evropy. Při téměř každém náboženském svátku, při jarní i podzimní rovnodennosti, letním a zimním slunovratu a v mezidobí (tehdy většinou při úplňku) při slavnostech, které by dnes připadaly na Svátek všech svatých, Hromnice, Valpuržinu noc a dožínky.

Pohanský svátek nevymýtila ani církev. Jen se mu začalo říkat filipojakubská noc


Známe je také pod keltskými názvy Samhain, Imbolc, Beltaine a Lughnasad. K dnešku se na našem území pálení ohně zachovalo ve velké míře pouze v noci z 30. dubna na 1. květen. Hranice a vatry planuly vždy na vyvýšených místech co nejblíže k nebi, tedy i k bohům. Dnes se zapalují na jakémkoliv příhodném místě co nejblíže k obydlím účastníků, ale ne zase tak blízko, aby ta obydlí ohrožovaly.

Valpuržina noc

Poslední dubnová noc se už v minulosti odehrávala ve znamení ohňů, tajemství, magie a zpočátku zřejmě i lidských obětí a sexuální nevázanosti. Oblibu a význam tohoto svátku nedokázal zlomit ani vliv germánské kultury a následná christianizace, kdy se jen svátku přiřadili svatí Jakub a Filip, proto filipojakubská noc. Posléze opět proběhla podobná christianizační snaha svátek dostat pod kontrolu, a tak byla noc zasvěcena svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám a rejům.

Církev však nakonec svátku využila a zneužila. Namísto neviditelných zlých sil začala poukazovat na padlé ženy a čarodějnice.

Traduje se, že v Čechách existovala místa sletů čarodějnic, které se pomazaly kouzelnými mastmi (recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla).  Známými místy sabatů byly např. brdská hora Plešivec, Haltrava na Chodsku, Beskydy, Petrovy kameny v Jeseníkách, nebo Třístoličník na Šumavě. 

Církev však nakonec svátku využila a zneužila. Namísto neviditelných zlých sil začala poukazovat na padlé ženy a čarodějnice, které se o té noci měly rojit a zbožným lidem škodit. Postavit se jim pod patronací svaté Valpurgie mohly jen ženy zbožné a mravné.

Zpět k ohni

Lidé si dříve obřadní oheň odnášeli do svých obydlí, aby je ochránil i tam. Kolem něj nebo mezi dvěma vatrami se vodil dobytek, aby byl zdravý a plodný. Podobně si mohly zajistit plodnost i ženy. Vztahy započaté v tuto noc a stvrzené společným skokem přes plameny měly být úspěšné. Tento čin zajišťoval rovněž očistu od všeho špatného na těle i duši.

Od středověku se věřilo, že této noci vládnou zlé síly a všude kolem se to jen hemží čarodějnicemi.

Nezbytné byly tance, které propojovaly sílu žáru s úrodností země. Dobrou sklizeň zajistil také popel z posvátného ohně rozházený po polích. Od středověku se věřilo, že této noci vládnou zlé síly a všude kolem se to jen hemží čarodějnicemi, které právě v tento čas oplývají největší silou a touhou škodit. Oheň jim měl v řádění zabránit a rušit jejich zlá kouzla.

K rituálům podporujícím plodnost patřilo i stavění májek, ozdobených mladých stromků, které symbolizovaly živoucí sílu. A protože v našich končinách býval následující, tedy první květnový den, zasvěcen milencům, stavěli májky mladí muži svým vyvoleným pod okna. Dnes májky staví vesnice a bojují o tu nejvyšší a nejlépe vyzdobenou. Milenecké páry se pak na 1. máje líbají pod rozkvetlou třešní. Magické ohně ale zůstávají. I když na nich místo čarodějnic občas pečeme buřty.

Související…

Začalo jaro! Co znamená v cyklickém čase
Jan Bílý

foto: Shutterstock, zdroj: Čarodějnický sabat (Wikipedie)