Paní Kateřinu odvezla záchranka, protože omdlela, točila se jí hlava a měla bolesti na hrudi. I když lékaři v nemocnici tvrdili, že je to jen ze stresu a vyčerpání, trvala na tom, že v tomto stavu nemůže jít domů. Strávila celé tři dny tím, že se někoho z personálu snažila přimět k tomu, aby jí pomohl. Každému člověku, který vešel do jejího nemocničního pokoje, řekla, že je s ní něco strašně špatně, nemůže dýchat a prosila je, aby s tím něco udělali. Uklidňovali ji, že je to jen úzkost, a dali jí mírná sedativa.
Léky proti bolesti, které dostala, byly účinné asi tak, jako kdybyste nalepili náplast na otevřenou zlomeninu. Poté, co jí jedna sestra po třech dnech konečně uvěřila a donutila lékaře udělat rentgen hrudníku, Kateřinu ihned umístili na jednotku intenzivní péče a na ventilátor. Během dvou hodin jí z plic trčely dvě hrudní hadičky. Diagnostikovali jí život ohrožující onemocnění plic a srdce.
Privilegovaní gentlemani
Jak se to mohlo stát? Možná lékaři paní Kateřinu považovali za psychicky labilního jedince, který se dramaticky dožaduje pozornosti. Kdyby byla Kateřina muž, měla by o něco větší šanci, že její subjektivní potíže budou brát vážně, dostala by silnější léky a byly by jí dříve provedeny rozsáhlé diagnostické testy.
Pokud totiž neřešíte gynekologii a porodnictví, počítá se v procesu vývoje zdravotní péče spíš s muži. Začíná to ve výzkumu, kde vědci v 79 % jako testovací objekty nových léčebných metod používají myši mužského pohlaví. Je to jednodušší, protože by jim hormonální cyklus samice komplikoval výsledky.
V případě akutních bolestí břicha čekali podle amerického průzkumu muži na léky proti bolesti v průměru 49 minut, zatímco ženy v průměru 65 minut.
Robert Sorge, který studoval bolest u myší, šel proti proudu. Zjistil, že se pohlaví ve vnímání bolesti značně odlišují, na různé podněty jsou samci a samice jinak citliví. Strategie léčby a tlumení bolesti by měly být šity na míru jednotlivcům a rozhodujícím faktorem je pohlaví, reagoval na výsledky výzkumu vedoucí neurověd ze společnosti Astra Zeneca, který by si přál vývoj specializovaných léků na bolest podle hladiny hormonů.
U klinických studií provedených na lidech se nepoužívají ženské subjekty jak kvůli zjednodušení práce vědců, ale také kvůli bezpečnosti a lékařské etice. Klinických testů se obvykle nemohou účastnit osoby, které by mohly otěhotnět. Například Ibuprofen na ženách podle vědecké studie z roku 2012 nikdy testován nebyl.
Podle knihy Bolest a předsudek - jak lékařský systém ignoruje ženy od autorky Gabrielle Jackson se dokonce nedostatečně zkoumají typicky ženské nemoci, jako je endometrióza, perimenopauza, syndrom polycystických ovarií, únavový syndrom a fibryomyalgie.
Ženská vydrží víc než člověk
Stereotyp muže ve zdravotnictví je takový, že muž si nestěžuje, nebojí se a nevyvádí, pokud se mu opravdu neděje něco vážného. Ženy se v ordinaci častěji setkávají s laxním přístupem - zdravotník jim řekne, že jejich potíže pramení ze stresu, poučí je o zdravém životním stylu a napíše jim Neurol s komentářem „Hlavně si odpočiňte“.
Pain gap nejvíce zasahuje pacientky v ordinacích na pohotovosti: v případě akutních bolestí břicha čekali podle amerického průzkumu muži na léky proti bolesti v průměru 49 minut, zatímco ženy v průměru 65 minut. Ale třeba by tento test v Čechách dopadl lépe.
Každý má jiné zkušenosti - třeba znáte lékaře, který říká mužům, aby se pochlapili, a vysadí jim opiáty dva dny po operaci. Pravděpodobnost, že je zdravotnictví skutečně nastaveno v neprospěch žen, je však podle počtu vědeckých prací na toto téma celkem vysoká. Můžete se nad tím zamyslet, až vás s long covidem, který více postihuje ženy, pošlou k psychiatrovi.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek