V období od osmnáctého do devatenáctého století změnila průmyslová revoluce výrobu, těžbu surovin, dopravu i zemědělství. Obavy, že nástup mechanizace vezme práci lidem, mnohde vybudily bouře, které vyústily v ničení nových strojů. Čeká nás něco podobného i ve století dvacátém prvním?

Ukázalo se, že právě nové stroje často umožnily zaměstnat i méně zručné či méně silné zaměstnance a ve svém důsledku vedla průmyslová revoluce obecně ke zvýšení životní úrovně. Nyní stojíme na prahu další technologické revoluce.

Různé administrativní práce, příprava jídla nebo řízení autonomních vozidel – to jsou obory, u nichž se předpokládá, že se obejdou bez lidských zaměstnanců.

Zpráva Britské akademie a Královské společnosti z roku 2018 uvádí, že deset až třicet procent pracovních míst ve Velké Británii je vysoce automatizovatelných, což ve svém důsledku znamená, že se brzy stanou plně automatizovanými. A nejen ve výrobě. Různé administrativní práce, příprava jídla nebo řízení autonomních vozidel – to jsou obory, u nichž se předpokládá, že se obejdou bez lidských zaměstnanců. 

Práce bude vždycky

Futurista Martin Ford ve své knize Rise Of The Robots z roku 2015 tvrdí, že směřujeme k technologické nezaměstnanosti, kterou přinese automatizace. Brzy prý bude naše práce převzata robotickou umělou inteligencí. Tomu oponuje Luke Martinelli, výzkumný pracovník v oboru sociologie na University of Bath. „Pohled do minulosti naznačuje, že je velmi nepravděpodobné, že bychom ztratili veškerou práci. Předpovídalo se to v 19. století, znovu ve 30. letech století minulého a nestalo se to. Lidé budou mít vždycky práci – prostě budeme dělat jiné věci,“ konstatuje Martinelli.

Lidé se budou držet některých méně placených a manuálních pracovních míst.

Podle něj půjde o kreativnější práce nebo o takové, jako je péče o děti, starší osoby nebo práce řemeslné, například údržba v domácnostech. Zpráva Britské akademie také předpovídá, že lidé se budou držet některých méně placených a manuálních pracovních míst.

Robotický poslanec

Co se ovšem týká té kreativity, tady už roboti nastoupili. Produkují obrazy, sochy a nyní bude počítač „dodělávat“ dokonce Beethovenovu nedokončenou 10. symfonii. Umělá inteligence již dávno dokázala konkurovat lidské mysli ve hrách, jako jsou šachy, ale muzikologové a počítačoví programátoři v Německu se pokoušejí dokázat, že umí replikovat kreativní genialitu. To ovšem není všechno – na Novém Zélandu již existuje robotický (či chcete-li virtuální) politik Sam, jenž má v programu zacelit mezeru mezi tím, co voliči chtějí, co politici slibují, a tím, čeho skutečně dosáhnou.

Dokonce by se měl ucházet v příštích volbách o křeslo v parlamentu. Jízlivé komentáře tvrdí, že poslanecká sněmovna je to pravé místo pro roboty, kteří budou práci „zástupce lidu“ zvládat lépe než osoby z masa a krve.

Pomohou s dětmi i seniory

Doktor Luke Martinelli se ovšem v jednom mýlí. Domácí práce, jako je vaření, mytí nádobí či péče o děti nebo seniory, už alespoň částečně robotické pomocníky zapojila také. Podle profesorky Helen Hesterové z University of West London to ovšem je zatím málo, robotizace v domácnostech by měla více pokročit. Zatím prý roboti poskytovali jen omezenou pomoc.

Automatizaci pečovatelské práce bychom měli být otevřenější, prý ji odmítáme bez důkladnějších znalostí problematiky. Naše výhrady si omlouváme „morálními hodnotami“.

Například studie z roku 2016, kterou provedli vědci na Oxfordské univerzitě, ukázala, že v USA maminka s jedním dítětem stráví denně asi o dvě hodiny méně vařením a úklidem než ve dvacátých letech minulého století, ale o hodinu více péčí o potomka. Podle Hesterové bychom mohli být automatizaci pečovatelské práce doma otevřenější, prý ji zatím odmítáme bez důkladnějších znalostí problematiky. Naše výhrady si údajně omlouváme „morálními hodnotami“.

V roli sociálního kontaktu

Jak ale budou reagovat lidé bez pravidelné práce? Rakousko-britská sociální psycholožka Marie Jahoda se tímto problémem zabývala už v roce 1929, kdy se celá velká komunita stala nezaměstnanou přes noc, když se továrna na textil, která poskytovala práci téměř všem v dolnorakouské vesnici Marienthal, zavřela. Marie Jahoda, která strávila mnoho týdnů s místními obyvateli, ve své tehdejší studii přiblížila problémy, které lidé zažívají, když jsou nezaměstnaní. Práce totiž neposkytuje jen peníze, ale také plní základní psychologické potřeby včetně sociálního kontaktu, postavení a časového denního rozvrhu.

Technologická nezaměstnanost by mohla poskytnout více pracovních sil pro řešení klimatických problémů.

S její deprivační teorií nezaměstnanosti letos po dlouhé době pracovali Andrea Zechmannová a její kolega profesor Karsten Paul z Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg v Německu. V letošním průzkumu s více než tisícovkou nezaměstnaných potvrdili, že období bez práce nás stresuje nejen kvůli finanční nejistotě, ale především kvůli neuspokojeným psychologickým potřebám, z nichž nejdůležitější je účast v kolektivu, kde práce dělá náš život smysluplným.

„Lidé mohou ovšem zaměnit zaměstnání za účelnou činnost, například dobrovolnou práci, pro nějaký vyšší cíl,“ tvrdí Zechmannová. Mnozí navrhují, že by technologická nezaměstnanost mohla poskytnout více pracovních sil pro řešení klimatických problémů. Je tu ovšem ještě něco jiného – zpráva Evropské komise z letošního roku o umělé inteligenci a práci zdůrazňuje, že se může výrazně prohloubit nerovnost mezi bohatými a chudými, tedy mezi technicky zdatnou elitou a těmi ostatními.

Související…

Jak někoho vyhodit z práce? Dá se to natrénovat ve virtuální realitě
Jan Handl

zdroj: Science Focus