Možná i na vás poslední dny z různých míst vyskakuje film Upgrade, jenž je, alespoň podle všeobecného konsenzu, rozhodně „v pořádku“. Takový ten biják, co mu dá většina lidí čtyři hvězdičky z pěti. Je zkrátka veskrze povedený, ač člověka přímo nevytrhne z každodennosti a nešokuje ho přes únosnou míru.

Související…

Sedmdesátník Spielberg svým novým sci-fi říká: děti, běžte si hrát ven
Martin Svoboda

Sledujeme hrdinu, jenž se se svou ženou střetl se zločinci – ona byla zabita, on byl paralyzován od krku dolů. Jeho známý, tajemný milionář a technologický génius, mu do páteře vpraví prototyp mikročipu, díky němuž může hrdina nejenže chodit, ale také umí najednou karate! A vlastně umí v podstatě všechno, na co si vzpomenete. Dokonce k němu onen mikročip i mluví a doporučí mu, že nyní, když má v podstatě superschopnosti, může vyrazit na vražednou pomstu a vypátrat vrahy své ženy. Nakonec se ukáže, že nic není tak jednoduché, a zahrávat si s tak vyspělou technologií se může obrátit proti jejímu uživateli.

Upgrade je příběh o muži odevzdaném beznaději, odhodlaném vzdát se svých zásad, aby se mohl pomstít

Zní to trochu hloupě a trochu hloupé to je, ale proč neudělat vstřícný krok. Sci-fi si určitou „volnost“ můžou dovolit. Důležitá jsou v nich hlavně témata nehledě na jejich realističnost. Upgrade se v tomhle směru dá číst hned několika způsoby. Tím nejčistším je příběh o muži odevzdaném beznaději, odhodlaném vzdát se svých zásad, aby se mohl pomstít. Taková je „filozofická“ rovina filmu, která ožívá skrze voperovaný mikročip přebírající v nutných chvílích kontrolu, aby nakonec hrdinu pohltil.

Technofobní orgie

Ve filmech se většinou hledají právě tato „myšlenková jádra“, přesahují žánry, styly a konkrétní kulisy, v případě Upgrade je ale zajímavější a pro většinu diváků lákavější onen „povrch“, tedy technofobní příběh o tom, jak si pod sebou neustálým zdokonalováním moderních udělátek podřezáváme větev. Obraz absolutní nadvlády technologií vyvolává příjemné mrazení v zádech. Máloco je tak módní jako nadávat na internet, sociální sítě a smartphony – v podstatě každý rád přihodí svých pár centů k odsouzení dnešní „přetechnizované doby“. A technologie v Upgrade má v podstatě formu právě „napojení se na všemocnou síť, která ovládá moje tělo“.  Vyznění snímku pak dává člověku za pravdu – technologie jsou opravdu zlé, a jestli si nedáme pozor, brzy nad námi získají převahu.

Při pohledu na různé knihy a filmy si nejde nevšimnout, jak moc má lidstvo tendenci pohrdat samo sebou, svým chováním a svým směřováním

Jde o zajímavý fenomén, jehož různé obdoby bychom ve vyprávěných příbězích nacházeli už hezkou řádku let. Při pohledu na různé knihy a filmy si nejde nevšimnout, jak moc má lidstvo tendenci pohrdat samo sebou, svým chováním a svým směřováním. Příběhy s pointou „člověk je největší nemoc planety“ nebo „světu by bylo lépe bez nás“ se objevují stále častěji a svůj vrchol dost možná zažily v aktuálních dílech Planety opic, kde lidé stojí vysloveně na straně záporáků, a divák přeje vítězství opicím.

Technologie a vědeckotechnický pokrok nejsou zkázkou lidstva - stejně jako nejsou samy o sobě jeho spásou.


Tento typ pointy je tak všudypřítomný, že ho do značné míry přijímáme jako fakt. Bereme za samozřejmé, že lidstvo je v podstatě to nejhorší, co se kdy mohlo stát. A to právě kvůli jeho technologiím, jež ho vzdalují „autenticitě“ a likvidují „přirozenost“. Na první pohled jde o lákavou myšlenku: máme tu globální oteplování, války a zlovolnosti, přičemž to vše pramení výhradně z člověka! A nově se objevují algoritmy sociálních sítí, které lidi vzdalují sobě navzájem. Planeta žije v nekonečné harmonii, kterou narušuje právě lidstvo  svou humpoláckou snahou vše ovládnout a kontrolovat.

Přežijí opravdu jen nejsilnější?

Lidstvo ale není zlé, stejně jako příroda není harmonická. Když Charles Darwin popsal evoluční teorii, byl sám zděšený tím, že existence veškerého života na Zemi podle ní pramení z koloběhu násilí, zabíjení, boje jednak o potravu, jednak pak o dominantní postavení v tlupě. Za 150 let od jeho objevů jsme ale sami sebe přesvědčili, že to s tou přírodou není tak hrozné, protože jde o jakési „vznešené násilí“ – žádná smrt není zbytečná a každý tvor si vezme jen tolik, kolik potřebuje. Opět v kontrastu se zlým člověkem, jehož technologie ničí vše. Jde o velmi romantickou představu, kterou zpochybňují i mnohá pozorování zvířecí říše. Krádeže, vraždy pro zisk, zabíjení, dokonce i celé genocidy jsou mezi němými tvářemi něco běžného a samozřejmého.

Pokroku se nemusíme bát

Na lidstvo se pak dá dívat z jiného úhlu pohledu: od evoluce se dokázalo (byť je neuzavřenou otázkou, v jaké míře) na pár kroků vzdálit. Není ani tak šokující, jakých zvěrstev je schopné, naopak je šokující, že je schopné i něčeho dalšího než zvěrstev. A to právě díky technologiím, které usnadňují život a umožňují v ušetřeném čase dělat i něco jiného než zlé věci, jež jsou pro přežití v divočině nutné. 

Filmy jako Upgrade zobrazují pokrok, jenž by v reálném světě pomohl milionům lidí, jako něco strašidelného

Přesto lidstvo propadá podivné hromadné depresi a označuje samo sebe za virus. Každá nová technologie je pravidelně považována za poslední kapku, která už určitě přivede náš konec. Filmy jako Upgrade zobrazují pokrok, jenž by v reálném světě pomohl milionům lidí, jako něco strašidelného. Přitom odpověď na většinu problémů, jimiž lidstvo škodí sobě i planetě, je ve zdokonalování technologií, ne fobii z nich. Z toho samozřejmě nevyplývá, že by byl film Upgrade špatný, nebo že by si divák nesměl užít film kritický vůči našemu pokolení. Zároveň je ale nutné vnímat tuhle dlouhodobou posedlost špatností lidí s rezervou. Lidstvo není nejhorší, co se planetě stalo. A technologie nejsou nejhorší, co se stalo lidstvu. Je ale snadnější pohoršovat se než hledat konstruktivní řešení, možná i proto nad sebou tak snadno lámeme hůl.