Odpověď na otázku z titulku je trochu zneklidňující: Dělá to skoro každý. Když o sobě nedávno americký prezident Donald Trump tvrdil, že je "stabilní génius", většina lidí to odepsala jako další z řady nesmyslů, které ten pán běžně povídá. Některé obzvlášť pečlivé žurnalisty (to jsou ti, kteří si nechají u předsedy matematické komory potvrdit, že jedna a jedna jsou dvě) to však přimělo hledat v psychologii. To bývá výhodné, protože není skoro nic, co by někdy nějaký psycholog netvrdil (a navíc téměř neexistuje šance, že bude odhalen, i kdyby to byla sebevětší pitomost).
Jenže tentokrát vyšlo najevo, že sice Trump povídá nesmysl, ale že v tom není sám: docela výrazný sklon k sebepřeceňování máme všichni. Svých patnácti minut slávy proto došla metastudie šestnácti studií na téma „Jak přesně vnímáme sami sebe“, publikovaná v americkém Žurnálu aplikované psychologie. Její výsledky jsou, řekněme, zábavné a zneklidňující najednou. Zábavné, když jde o někoho jiného; zneklidňující, když si čtenář připustí, že jde i o něj.
Kolegové z práce, kteří mají s výsledky vaší inteligence tu čest z první ruky, odhadují její výši přesněji než vy sami.
Řečení psychologové zjistili, že docela přesně vnímáme především to ze zákrutů své duše, co se ostatním špatně pozoruje a na čem zároveň mnoho nezáleží z hlediska naší společenské prestiže. Většina z nás tak dokáže přesně zodpovědět otázku, zda trpí úzkostmi: ostatním lidem je to obvykle skryto a přítomnost úzkosti sama o sobě nenese žádné společenské stigma.
Čtěte také:
IQ zas tak velkou roli nehraje. Géniem vás prohlásí úplné jiné věci
Slabá a silná umělá inteligence: Které z nich se máme bát?
Daleko horší je to s inteligencí: například kolegové z práce, kteří mají s výsledky vaší inteligence tu čest z první ruky, odhadují její výši přesněji než vy sami. Takže prezident Trump zase není o tolik větší troglodyt než my ostatní; jen málokdo si to tak užívá jako on.
foto: Profimedia, Shutterstock