Ryba smrdí od hlavy. A hlavou Uberu do loňského roku byl její zakladatel a celosvětově vyhlášený hulvát. Teprve v roce 2017 se ukázalo, že ani bezprecedentní úspěch globální společnosti Travise Kalanicka nezachrání. Aby zachránili Uber a jeho rostoucí maléry na všech frontách, museli hulváta uklidit.
Rok 2017 dal Uberu zabrat, ale to nejhorší z pohledu neuvěřitelně rychle rostoucí globální taxíkářské velmoci přišlo až nakonec, konkrétně v prosinci. Nejvyšší soud EU totiž rozhodl, že Uber není, co se zákonů týče, jen bezstarostná digitální firma, ale tradiční taxikářská, a proto bude v 28 státech EU přísněji regulovaná.
Vychytralý Uber doteď hrál na to, že je pouhý „digitální zprostředkovatel“ mezi zákazníkem a volně se pohybujícím taxikářem. Drzost, s jakou Uber zatlačil do kouta tradiční firmy, brala dech. Ale stejně tak beztrestnost neregulovaných taxikářů, a dokonce i bezmocnost policie, když šlo o kriminální případy. Varování politiků ani regulačních úřadů nebral Uber ani v nejmenším na vědomí. Tedy do chvíle, než se naštval Londýn a Uberu (dočasně) odňal licenci. Najednou šla řada věcí napravit, Uber začal náhle s vedením desetimilionové megapole spolupracovat.
Od prosince mají příslušné státy EU nárok regulovat globální taxikářskou službu stejně jako každou jinou. První, kdo se kdy proti Uberu postavil, byla asociace taxikářů v Barceloně. Teď Uber postaru operuje v Evropě jenom v Polsku, České republice, na Slovensku a v Rumunsku. V Madridu a v Berlíně Uber přizpůsobil své fungování místním požadavkům. A v Německu, ve Francii a Anglii operuje s ohledem na dopravní zákony tamních zemí.
Uber se dokola ohání argumentem, že jediné, o co firmě jde, je poskytovat rychlý a levný servis. Problém je, že způsobilost nabízených vozidel, kvalita řidičů a bezpečnost zákazníka je globální firmě úplně volná. Jediné, co ji celá léta zajímalo, byl nezastavitelný, bezohledně dravý růst společnosti. Rozšiřovali se geometrickou řadou – po vzoru ostatních digitálních molochů. Teprve když se začaly objevovat vážné problémy jako nehody, či znásilnění, začali se zákaznici ptát: Jak je možné, že kdokoliv může sednout za volant, objevit se odnikud a neregistrován zase zmizet?
Proklatě nízká laťka
Problém v Praze je, že tradiční taxislužba má až na výjimky otřesnou reputaci. Okrádání, nespolehlivost a vulgárnost ze strany taxikářů jsou známé daleko za hranicemi České republiky. První dotaz na TripAdvisoru ohledně Česka zní: „Mají v Čechách Uber?“ a „Můžeme se vyhnout místním taxikářům?“
Ani Albánci nepřišli s nápadem napojit sedadlo zákazníka na elektrický proud, aby v případě, že odmítne zaplatit neskonale přemrštěnou cenu, do něj mohli vehnat slušný počet voltů. S tím přišli v devadesátých letech pražští taxikáři. Případ těchto koumáků jako první zveřejnil Reuters a od té doby se „sláva“ pražských taxikutilů pořád hvězd dotýká. A taxikářská kovbojka pokračuje bez ohledu na to, že primátoři dodnes slibují, že místní divočinu zklidní a zcivilizují.
Paní Krnáčová, narazte si klobouk do čela a zkuste konečně nastolit pořádek. S taxislužbou i s Uberem. Čechy jsou totiž jediné místo, kde si bez výjimky zákazníci Uber pochvalují. To ovšem není proto, že by byl lepší a ctnostnější než všude jinde. Je to jen proto, že laťka už nemohla být nastavená níž.
foto: Profimedia