Modrý panel, bílé tlačítko „Otevřít“. Nad ním nadpis „Ztotožnění mrtvol“. Na policejním webu má taková sekce své místo, přesto člověka za(m)razí. Zvlášť když ji otevřete a zjistíte, že se do pátrání můžete zapojit. Není třeba kriminalistické vzdělání. Možná si jen pamatujete někoho, kdo ztratil jméno zároveň se životem.

Česká stránka odkazuje na projekt Interpolu Identify Me. Ten zveřejňuje vybrané případy žen, jejichž těla byla nalezena v šesti evropských zemích. Většina byla pravděpodobně zavražděna. U některých od smrti uplynula desetiletí, u jiných jen několik let. Jedno mají společné: do kampaně vstoupily jako neidentifikované. Některým už se díky ní ale podařilo jméno vrátit.

V přehledu mají označení podle místa nálezu nebo nápadného detailu: žena s hodinkami, žena s prstenem se sovou, žena s květinovým tetováním. Dokud se nepodaří zjistit jméno, musí stačit něco, podle čeho by je někdo mohl poznat.

Dvě jména na prstenu

V březnu 2008 bylo pod pobřežní silnicí poblíž francouzského Villefranche-sur-Mer nalezeno další ženské tělo. Vyšetřovatelé odhadli její věk na šedesát až pětasedmdesát let. Na levém prsteníčku měla zlatý snubní prsten s vyrytými jmény Jean a Nelly a datem 25. června 1960. Nosila také další dva prsteny, jeden s modrým a druhý s červeným kamenem.

To už zní jako poměrně konkrétní informace. Dvě jména, přesné datum, fotografie šperků. Přesto je na stránce Interpolu dál vedena jako „žena s prstenem Jean a Nelly“.

V květnu poslala pohlednici, pak už o ní příbuzní neslyšeli.

Dalším vodítkem je náhrada levého kyčelního kloubu. Podle Interpolu implantát pravděpodobně pocházel ze série dodané do několika evropských zemí. I zdravotnický výrobek tak může pomoci zúžit pátrání. Žádný ze zveřejněných detailů však dosud nepřinesl její jméno.

Tetování, které rodina poznala po třiceti letech

U jiného případu se to podařilo. V červnu 1992 bylo v belgických Antverpách nalezeno tělo ženy s výrazným tetováním na levém předloktí: černou květinou se zelenými listy a nápisem pod ní. Přes třicet let zůstala neidentifikovaná.

Několik dní po spuštění Identify Me v roce 2023 poznal tetování ve zpravodajství člen její rodiny ve Velké Británii. Jmenovala se Rita Roberts. Bylo jí jednatřicet let a v únoru 1992 se přestěhovala z Cardiffu do Antverp. V květnu poslala pohlednici, pak už o ní příbuzní neslyšeli. Úřady její identifikaci oficiálně oznámily v listopadu 2023.

Fotografie, kterou belgická policie měla k dispozici dlouhá léta, se konečně dostala k člověku, pro kterého něco znamenala. Identifikace ovšem není totéž co objasnění vraždy. Na stránce případu policie dál žádá o informace týkající se Rity a jejího života.

Pátrání muselo překročit hranice

Identify Me vzniklo z iniciativy nizozemské policie a zaměřuje se výhradně na ženy a dívky. Vyšetřovatelé předpokládali, že část neidentifikovaných žen pocházela ze zahraničí a lidé, kteří by je mohli poznat, žijí v jiné zemi. Spojili proto síly s belgickou a německou policií a Interpolem. 

Ke konci roku 2025 bylo v systému CODIS evidováno 555 profilů DNA neznámých mrtvol.

První výzva odstartovala 10. května 2023 a zahrnovala 22 případů. Interpol při ní poprvé zveřejnil vybrané informace z takzvaných Black Notices, určených pro policejní výměnu údajů o neidentifikovaných tělech. V říjnu 2024 se přidaly Francie, Itálie a Španělsko; tehdejší rozšířená výzva představila 46 případů.

Stáří některých nálezů může vyvolat otázku, jak pravděpodobný byl zahraniční původ v době kontrolovaných hranic. Většina původních případů však pocházela z let 1990 až 2010. A ani před Schengenem neznamenala pasová kontrola, že lidé mezi západoevropskými zeměmi necestovali. Rita Roberts se do Belgie přestěhovala už v roce 1992.

John Doe a Jane Doe po česku

Policie ČR na Identify Me odkazuje, české nálezy však v kampani zastoupené nejsou. Neidentifikovaní zemřelí jsou ale tématem i u nás: podle údajů Kriminalistického ústavu bylo ke konci roku 2025 v systému CODIS evidováno 555 profilů DNA neznámých mrtvol. Výzvy k určení totožnosti žen i mužů jsou zveřejněny na policejním webu v jednotlivých zprávách krajských útvarů. 

V únoru 2026 například policie zveřejnila případ ženy nalezené v lese u Říčan. Neměla doklady, pouze jízdenku na MHD a stokorunu. Kriminalisté odhadli její věk na čtyřicet až pětačtyřicet let a zveřejnili identikit i fotografie oblečení. Mezi možnými vodítky bylo růžové tričko s nápisem „love“, mikina s kytičkami a zimní boty s obrázkem vločky. 

Jiná výzva se týkala muže sraženého vlakem v květnu 2024 ve stanici Povrly–Roztoky. Policie zveřejnila popis jeho postavy, jizev a oblečení. Později kriminalisté vypátrali svědka, který s ním před smrtí mluvil a podle jehož výpovědi vznikl identikit. Pamatoval si také, že muž žádal o cigaretu a mluvil plynně česky. Obě zprávy zachycují stav pátrání v době zveřejnění; samy o sobě nepotvrzují, zda totožnost zůstává neznámá dodnes. 

Ty ponožky znám!

V policejních popisech se často objevují obyčejné detaily. Muž z Povrlů měl tričko s obrázkem lišky, která jí polévku hůlkami, a modrozelené ponožky se vzory vesmírných těles. Pro většinu čtenářů informace bez významu.

Někdo ze známých si je ale může pamatovat. Člověk, který otevře policejní výzvu, nemusí vědět nic o okolnostech smrti. Třeba jen pozná ponožky, které kdysi někomu koupil k Vánocům. Obvykle dost nevděčný, ale bezpečný dárek. I tak ale někdy může být legitimním důvodem volat 158.