Šel jsem podél Vltavy k Železničnímu mostu, lodě-hospody ještě před týdnem plné lidí byly poloprázdné nebo zavřené. Je tu podzim. Jsou i další znamení, podle kterých poznám, že léto je definitivně pryč. Večer začne být v mém bytě chladno, že už mi nestačí jen tričko, k letní dece je potřeba další vrstva, ráno při otevření okna nenabídne příroda příjemné vítání do nového dne, ale šlehnutí mrazivým bičem, který říká, mazej se obléct a jdi něco dělat. Podzim je rychlík, do kterého když nastoupíme, tak víme, že konečná stanice jsou Vánoce.

Říjen je vůbec takový nenápadný měsíc, který svědomití lidé využívají jako přípravný pro další období. Někteří si už vytvoří seznam vánočních dárků a ti nejakčnější je dokonce začnou nakupovat či objednávat. Docela by mě zajímalo, kolik lidí pro to použije letos umělou, či jak říká Martin C. Putna, „falešnou“ inteligenci.

Dárky jsou složitá věc. Jsou lidé, kteří víc dávají to, co se líbí jim, než co udělá opravdu radost obdarovaným. Používají dárek jako páku na změnu vkusu či postoje (třeba darovanou knihou). Je to většinu marné, ale alespoň to vyjadřuje projevenou chuť a vůli se nad obdarovaným zamyslet.

Pak jsou lidé, kteří nakupují stejnou věc všem. Narazí na e-shop třeba s chilli omáčkami, jako já vloni, řeknou si, že to vlastně využije každý, a zvýší čísla počtu nakoupených lahviček, z nichž většina ještě teď stojí kdesi vzadu v kuchyňských skříňkách mezi dalšími pochutinami a přísadami, které použijme jednou či dvakrát. Takovéto kobercové nákupy ve mně v den obdarování nakonec vyvolávají pocit viny, že si ten člověk, kterému jednu z hromadných objednávek nesu, zasloužil ode mě větší pozornost a osobnější přístup. Prostě hromadné nakoupení dárku vám udělá radost při akci samotné, že máte „Vánoce v suchu“, ale konečný umělecký dojem bývá slabší.

Jeden z nepřiznávaných, ale myslím, že hojně využívaných způsobů dárku je předávání dárků od někoho jiného – například lahví vína. Zvlášť u důležitých a mocných lidí – na velikosti rybníčku nezáleží – přesáhne počet lahví, které dostanou k různým oslavám během roku možnosti i zkušeného pijáka je zkonzumovat, a tak putují dál. Byl by to hezký film o lahvi, s jejichž obsahem si dal vinař práci a věřil, že někomu tím udělá radost, ale lahev již desátý rok putuje od ředitele k náměstkovi minstra a šéfredaktorovi zpravodajského webu a poté k jeho bratrovi a ten ji dá dodavateli, se kterým je spokojený, a ten zase poslíčkovi, který mu udělal bene a tak ta smutná lahev jde světem dál a dál, aby splnila povinnost, ale nikoho opravdu nepotěšila, což bylo jejím původním a nyní nenaplněným smyslem.

Tak jsem se od přemýšlení nad začátkem podzimu dostal k vánočním dárkům a jejich smyslu. Což jen dokazuje, že podzim je takové přechodné období, které si každý můžeme zaplnit, čím potřebujeme, a které nás, kteří nemáme rádi zimu, připraví na to, že bude hůř, ale současně nám zmírněním možností venkovní zábavy umožní více přemýšlet a vytvořit si iluzi, že jsme lépe připraveni na nový rok než loni. Ale jak jsem již mnohokrát psal, v Praze není důvod nad podzimem plakat, protože jeho polotmavé večery s všudypřítomným drobným deštěm a mlhou nad řekou sedí k tajuplné atmosféře města víc než jakékoliv jiné roční období. Takže vzhůru do období, kdy teplo už není a zima ještě nedorazila v plné síle.