Pětihvězdičkový resort, třicet stupňů, tyrkysová voda, palmy a někde opodál číšník nesoucí Aperol. Hotelový bazén působí jako místo, kde by člověk nejraději strávil celý den. Alespoň dokud si neuvědomí, že v té na první pohled průzračně čisté vodě může být až půl vany moči. Ano, přesně k takovému číslu došli vědci při analýze vody z veřejných bazénů.

Než začnete podezíravě sledovat děti v brouzdališti, jedna důležitá informace: žádná kouzelná chemikálie, která by kolem bazénového hříšníka vytvořila modré kolečko, neexistuje. Je to jen mimořádně rozšířený mýtus, který možná zachránil víc bazénů než cedule „Před vstupem použijte toaletu“.

Půl vany moči

Zjistit, kolik lidí se v bazénu skutečně vyčůrá, není úplně jednoduché. Vědci proto v roce 2017 použili chytrý trik. Ve vodě hledali acesulfam K, běžné umělé sladidlo, které lidské tělo téměř nemetabolizuje a vylučuje ho močí.

Analyzovali více než 250 vzorků z 31 bazénů a vířivek a našli ho ve všech, přičemž u dvou bazénů pak koncentraci přepočítali na odhadované množství moči. V bazénu o objemu 417 tisíc litrů jí bylo asi 30 litrů, ve větším dokonce 75 litrů, tedy skoro půl vany.

Typický bazénový zápach není známkou toho, že je voda mimořádně čistá. Právě naopak. To, co cítíme, mohou být ve značné míře právě chloraminy vznikající při reakcích chloru s potem, močí a dalšími látkami, které do vody přinesli lidé.

Než ale hotelové bazény navždy vyměníte za lehátko na suchu, těch 75 litrů bylo rozptýlených ve více než 800 tisících litrech vody. Moč tak tvořila asi 0,009 procenta objemu bazénu. Představa je tedy výrazně horší než samotná koncentrace.

Problematické chloraminy

Problémem ale není jen samotná moč. Do bazénu si s sebou bereme také pot, kožní buňky, kosmetiku, deodorant nebo opalovací krém. Chlor pak s některými látkami obsahujícími dusík reaguje a vznikat mohou chloraminy a další vedlejší produkty dezinfekce. Samotný chlor je přitom v bazénu z dobrého důvodu. Pomáhá ničit mikroorganismy, které by nám mohly způsobit podstatně větší problémy než vědomí, že dítě na druhém konci bazénu možná nestihlo toaletu.

Chloraminy ale už tak příjemnými společníky nejsou. Mohou dráždit oči, kůži i dýchací cesty a zejména v krytých bazénech se mohou uvolňovat z vody a hromadit ve vzduchu, pokud není prostor dobře větraný. A právě ony stojí i za jedním z největších bazénových omylů.

Vůně, která klame

Znáte ten moment, kdy vejdete do krytého bazénu, a ještě před šatnou vás praští do nosu typická štiplavá „chlorová“ vůně? Člověk si skoro spokojeně řekne, že tady tedy na dezinfekci rozhodně nešetří.

Jenže silný typický bazénový zápach není známkou toho, že je voda mimořádně čistá. Právě naopak. To, co cítíme, mohou být ve značné míře právě chloraminy vznikající při reakcích chloru s potem, močí a dalšími látkami, které do vody přinesli lidé. Takže typická bazénová vůně, kterou si spojujeme s čistotou, může ve skutečnosti vypovídat spíš o tom, co všechno už chlor musel ve vodě řešit.

Co s tím?

Na dovolené samozřejmě koncentraci chloraminů v bazénu asi měřit nebudeme, ale něco pro kvalitu vody můžeme udělat i bez chemické laboratoře. A v zásadě stačí to, co známe z cedulí u bazénu a častokrát velkoryse ignorujeme: před koupáním se osprchovat a na toaletu si dojít ještě předtím, než skočíme do vody.