Voda zdarma z cisterny nebo za 35 v láhvi. Hasičská auta neustále kolující a sprchující kolemjdoucí, kteří se předháněli, kdo dostane větší dávku vody. Obří betonová plocha, která by se za normálních okolností změnila v rozpálená kamna, byla nonstop mokrá. Několik sprchovacích tunelů, ve kterých se ochladit byla vlastně zábava. Linka pro krizové intervence, záchranka připravená za rohem a pořadatelé, kteří fakt chtěli pomáhat. Nakonec to ale ani nebylo moc potřeba. Lidi se o sebe postarají sami, když jim k tomu vytvoříte dobré podmínky.

Částečně to bylo prostředím, ve kterém se festival odehrával. Hradecký Park 360 je hodně členitý, nejsou tam jen otevřené plochy, ale také hangáry a další zastíněná místa, kde si lidé mohli odpočinout. „Kdyby tam nic takového nebylo, bylo by to v těch vedrech opravdu velmi náročné,“ řekl Flowee David Urban z agentury D Smack U, která za Bludfestem stála. „Na extrémní počasí jsme byli připravení. Dopředu bylo jasné, že bude opravdu velké horko. Velkou výhodou bylo, že jsme festival pořádali společně s týmem Rock for People, který areál Parku 360 velmi dobře zná, ví, jak funguje, kde jsou silná místa i kde se lidé mohou schovat před sluncem.“

Jak zpívá další z účastnic, pražsko-arménská Pam Rabbit: „Chci si to udělat hezký.“ Ano, bylo to hezký. V den, kdy jsme se měli upéct, jsme zažili hudební nirvánu. Nejen díky kapelám, ale také díky organizaci, která ukázala, že péče o návštěvníky nemusí končit u bezpečnostních opatření a dostatku toalet.

Hlavní hvězda Yungblud projížděla areálem na čtyřkolce, zatímco na obrazovkách běžela jeho videa: „Tenhle festival je bezpečné místo pro každého.“ Totéž zopakoval večer z pódia: „Jsme jedna rodina! Když někdo spadne, okamžitě mu pomůžeme zpátky na nohy!“ David Urban mi pak vysvětluje, že to hvězda, chlap, kterého davy poslouchají na slovo, myslí opravdu vážně: „On tomu opravdu věří a myslím, že je to dnes strašně důležité. Žijeme v poměrně toxické době a je dobře, že někdo s jeho vlivem na podobné hodnoty upozorňuje. Má obrovský dosah a může ovlivňovat generaci, která teď vyrůstá. Samozřejmě oslovuje i starší fanoušky, ale především může pomáhat formovat způsob, jakým mladí lidé přemýšlejí o světě.“ Lepší definice rockové ikony neexistuje.

Yungblud si moc dobře uvědomuje, kdo jeho fanoušci jsou a čím jim imponuje. „Líbí se mi, že se nebojí ozvat a že mu opravdu záleží na fanoušcích. Nikdo není souzený a každý má pocit, že někam patří,“ vysvětlil jeden z nich na Redditu. Jde často o mladé lidi, kteří zřejmě vyrůstali s pocitem outsiderů a kteří právě díky Yungbludovi a komunitě kolem něj získali pocit, že jsou konečně něčeho součástí.

Péče o psychické zdraví a tvorba „safe space“ je hudebníkovým stěžejním tématem. „Vím, že pro některé lidi je opravdu těžké chodit na koncerty sami nebo že mají potíže s navazováním přátelství, tak jsem jednou v noci ležel dlouho vzhůru v posteli a přemýšlel jsem: co kdybychom na festivalu měli prostor, kam bys šel s tím, že si chceš najít kamaráda,“ říká Yungblud ve videu. A tak vznikl na festivalu prostor „Make a Friend“ neboli „Udělej si kamaráda“, kam si kdokoliv mohl přijít odpočinout, vyfotit se, vyrobit si náramek a u toho se třeba s někým seznámit.

I hudebně byl Bludfest na úplné špičce. Yungblud, kterého starší generace dostala do povědomí po Ozzyho rozlučce, kde si vystřelil Changes způsobem, co posadil na zadek úplně všechny, začal pořádat „svůj“ festival v anglickém Milton Keynes s tím, že je to prostě festival pro každého. Nejen že bezpodmínečně trvá na tom, že cena musí být prostě průměrná a dostupná pro každého, nabízí také hudbu pro všechny. V Hradci si přišli na své všichni, já roztával u Pepíčka Zímy generace X čili u Bobby Gillespieho a fantastických Primal Scream, kteří snad neumí odehrát špatný koncert, přes skotské Biffy Clyro, kteří „zní, jako kdyby King Crimson začali hrát metal“ (David Urban), osmadvacetiletý Yungblud už pak s vynikajícími postpunkovými Leap, americkým rapperem Destroy Lonely nebo britskou Nieve Ella patří k nastupující generaci, která už kašle na styly a chce se hlavně bavit.

Jak zpívá další z účastnic, pražsko-arménská Pam Rabbit: „Chci si to udělat hezký.“ Ano, bylo to hezký. V den, kdy jsme se měli upéct, jsme zažili hudební nirvánu. Nejen díky kapelám, ale také díky organizaci, která ukázala, že péče o návštěvníky nemusí končit u bezpečnostních opatření a dostatku toalet. Sám Yungblud přitom působí spíš jako kluk odvedle než jako nedostupná rocková hvězda. Chodí mezi fanoušky, plácá si s nimi, a když z pódia opakuje: „Jsme jedna rodina. Musíme si pomáhat,“ věříte mu to na první dobrou. 

A kdyby měl někdo pocit, že jsme příliš pozitivní: na festivalu jsme byli inkognito, vstupenky jsme si kupovali za svoje, pořadatele jsme oslovovali až po akci.