Mám Facebook plný rozhořčených statusů o tom, jak ministr školství Robert Plaga zrušil prvňákům angličtinu a co si to ten zmetek dovolil, bránit naším dětem ve vzdělání. Podle tónu některých příspěvků by se dalo čekat, že dětem nechal zazdít školní knihovny, zakázal učebnice a osobně přeštípl internetové kabely.

Nic tak dramatického se samozřejmě nestalo. Jen prostě na základních školách děti nebudou muset mít povinnou angličtinu od první třídy. Což je v zemi, kde se osmileté dítě naučí líp anglicky v Minecraftu nebo na Netflixu, poměrně snesitelná katastrofa.

Škola má angličtinu učit. Jistě. Stejně jako má učit matematiku, češtinu a ideálně i to, že Caps Lock není nástroj na přidání důrazu v psaném textu. 

Dnešní děti nežijí ve světě, kde se angličtina zjevuje jednou týdně v jazykové učebně mezi obrázkem jablka a větou „This is a pencil“. Angličtina je pro ně běžný zvuk civilizace. Je v seriálech, hrách, videích, memech, návodech, komiksech, aplikacích i v tom záhadném prostoru internetu, kde děti během dvaceti minut zjistí víc věcí než dospělý po třech poradách a jednom metodickém pokynu.

Škola má angličtinu učit. Jistě. Stejně jako má učit matematiku, češtinu a ideálně i to, že Caps Lock není nástroj na přidání důrazu v psaném textu. Jen bychom nemuseli předstírat, že bez angličtiny v první třídě vyroste generace dětí, která nebude schopna přečíst si složení čokolády z dovozu.

Pokud dítěti zničí budoucnost to, že se s větou „open your book“ potká o dva roky později, pak nemáme problém s Plagou. Máme problém s představou, že vzdělání je služba, kterou má dodat škola, zatímco rodiče plní svou část dohody tím, že napíšou naštvaný status a dají mu tři vykřičníky.

Druhý problém s touhle malou jazykovou apokalypsou je, že Plaga angličtinu nezrušil. Od třetí třídy povinná zůstává a školy pořád musí zajistit, aby děti dosáhly požadované úrovně. Což je detail, který se do rozhořčeného statusu vejde špatně, protože kazí drama.

Ministerstvo tím v zásadě říká: tady je cíl, k němu se dostaňte. Jak přesně, to necháme na vás. Což je u nás pořád podezřelý nápad, protože svobodná vůle v osnovách českého školství obvykle vyvolává dojem, že někdo zapomněl vydat metodický pokyn.

Představa, že za vzdělání dítěte odpovídá hlavně škola, je asi stejně rozumná jako představa, že za jeho fyzickou kondici odpovídají dvě hodiny tělocviku týdně. Ano, pomůže to. Ale všichni víme, že to nestačí.

My prostě nemáme přebytek výborných učitelů angličtiny, kteří se po večerech nudí a čekají, až je někdo pustí mezi prvňáky. Nemáme ani přebytek učitelů obecně. Máme školy, které často lepí rozvrhy silou vůle, suplováním a praktikami na hraně, o kterých nerady mluví. A do toho přijde stát a řekne: odteď bude angličtina povinně od první třídy všude. Moc hezké. Zkuste se zeptat libovolného ředitele v kterékoliv základní škole.

Na celé debatě je naprosto fascinující fakt, jak strašně si někteří lidé zvykli, že všechno má zařídit stát. Když neprší, může za to stát. Když jsou děti obézní, může za to stát. Když děti neumí anglicky, může za to stát. Jako bychom dítě vložili do státní mašinerie a čekali, co z něj na konci vypadne. Dítě vyrobíme a ošatíme my, ale vzdělání, výchovu, pohyb, stravovací návyky, psychickou odolnost a ideálně i budoucí kariéru by měl dodat někdo jiný.

Představa, že za vzdělání dítěte odpovídá hlavně škola, je asi stejně rozumná jako představa, že za jeho fyzickou kondici odpovídají dvě hodiny tělocviku týdně. Ano, pomůže to. Ale všichni víme, že to nestačí. S jazyky je to úplně stejné. Dítě se nenaučí anglicky proto, že ve středu mezi matematikou a výtvarkou proběhne čtyřicet pět minut výuky. Naučí se ji proto, že je součástí jeho života. Že slyší filmy v originále. Že hraje hry. Že čte. Že mu rodiče občas ukážou, že dabing je nuda.

Lidé se tváří, že bojují za budoucnost svých dětí. Ve skutečnosti často bojují za právo delegovat další kus vlastní odpovědnosti na instituci, která už teď sotva zvládá to, co od ní chceme.

Na angličtině záleží. Právě proto je příliš důležitá na to, abychom ji nechali jen na školním rozvrhu. Dnešní děti mají naštěstí angličtinu všude kolem sebe. Ve hrách, videích, seriálech, aplikacích i na internetu. Cestu k ní si najdou často rychleji, než dospělí napíšou pohoršený facebookový status.