Když člověk dostane pozvánku na akci v britské ambasádě, představí si ledacos. Diplomaty v oblecích, pečlivě odměřené věty, oxfordskou angličtinu a řadu olivrejovaného služebnictva, které významně zvedá obočí, když uchopíte šálek s čajem nesprávnými prsty.
Britové prostě dokážou udělat mejdan i v diplomatickém prostředí tak, že si připadáte tak nějak přirozeně. Což je dáno buď dobrou prací PR agentury, nebo tím, že stejně jako my si prostě v některých chvílích moc na oficiality nepotrpí.
A v zahradě rezidence Matta Fielda, což je velvyslanec, který je schopný se na Comic-conu objevit v ošoupaných džínách a za dvě hodiny dělat setkání na nejvyšší úrovni, to rozhodně olivrejovaně nevypadalo. V zahradě vonělo maso z grilu, na trávníku se hrál kroket a hosté debatovali o fotbale, počasí a jídle. Spíš než diplomatickou recepci připomínalo celé odpoledne garden párty u známých. Jen s tím rozdílem, že se odehrávala v jedné z nejhezčích zahrad v Praze.
Zatímco my si většinou stěžujeme, v Británii je povídání o počasí něco mezi národním sportem a nepostradatelným a nevyčerpatelným konverzačním tématem.
Nejzajímavější myšlenka dne zazněla hned v úvodu, když britský velvyslanec Matt Field připomněl, že Britové a Češi sdílejí lásku ke grilování, setkávání s přáteli a také k nekonečným debatám o počasí. Rozdíl tady ale přece je. Zatímco my si většinou stěžujeme, v Británii je povídání o počasí něco mezi národním sportem a nepostradatelným a nevyčerpatelným konverzačním tématem.
„Léto, grilování a setkávání s přáteli k Británii prostě patří a je skvělé vidět, že stejnou tradici si oblíbili i Češi a Češky,“ řekl Matt Field. Britská značka, česká zahradní nálada, gril, počasí a lidé, kteří se velmi rychle přestanou tvářit oficiálně. Tohle vydalo za deset tiskových zpráv.
Zajímavý postřeh přidal Chris Gee, generální ředitel společnosti Tesco ČR, která celý mejdan tak nějak zásobovala. Vesele vypadající mladý muž, do jisté míry opak toho, co si představujete pod pojmem velký šéf, žil mimo jiné ve Velké Británii, Spojených státech, Jižní Koreji a České republice. A právě u Čechů ho překvapilo něco, co z obchodních statistik nevyčtete ani smykem. „Nejvíc mě po přestěhování překvapilo, jak podobný máme smysl pro humor. Češi jsou velmi sarkastičtí a v tomhle mi připadají Britům opravdu podobní.“
A možná právě v tom si rozumíme víc, než bychom čekali. My i Britové máme podezření vůči lidem, kteří se berou příliš vážně. Když je něco moc slavnostní, máme tendenci si z toho trochu vystřelit. Když někdo pronese velkolepý projev o osudu civilizace, většinou nás mnohem víc zajímá, jestli si u toho náhodou nezašpinil sněhobílou košili omáčkou od burgeru.
My i Britové milujeme fotbal. Máme zvláštní talent věřit, že právě příští zápas všechno změní. Že se to prostě nějak udělá a že za všechno stejně může rozhodčí.
Podobně funguje i národní hrdost. Gee během rozhovoru přiznal, že kamkoli se přestěhuje, vozí si s sebou britské čajové sáčky. A také britskou specialitu, kvasnicový extrakt marmite. To je jedno z těch jídel, které buď milujete, nebo nenávidíte. Matt Field na otázku, co by bylo českým ekvivalentem marmite, odpověděl bez zaváhání: olomoucké tvarůžky.
A pak je tu fotbal. Matt Field jako nadšený příznivec West Hamu statečně odolával pokusům o škádlení ohledně anglické ligy. Jeho tým se totiž potácel u dna Premier League a on jako správný fanoušek do poslední chvíle věřil. „Ještě není konec!“ citoval Declana Rice, záložníka Arsenalu. „Pořád je šance. Uvidíme, co se stane v posledním kole.“ Což je další z věcí, kterou mají Britové a Češi společnou. Máme zvláštní talent věřit, že právě příští zápas všechno změní. Že se to prostě nějak udělá a že za všechno stejně může rozhodčí. Bohužel, nedělní odpoledne Mattu Fieldovi radosti moc nepřineslo. West Ham sice vyhrál 3:0, ale protože Tottenham uhrál výsledek, který potřeboval, pád z Premier League už odvrátit nešlo. Jak už to u fotbalu bývá, naděje vydržela akorát tak dost dlouho na to, aby bolela.
Jde o to stát venku, něco obracet kleštěmi, tvářit se důležitě a vést vášnivé hádky o všem a o ničem, protože je to lepší, než se na sebe usmívat a přemýšlet, jak toho druhého natřu, až vztekem celý zoranžoví.
No a k fotbalu samozřejmě patří pivo a grilovačky. Chris Gee osobně představil, jak vypadá pravá britská grilovací party, od burgerů přes sýry na gril až po steaky a omáčky. Do prostředí britské ambasády to vlastně zapadalo překvapivě přirozeně. Pro Čechy i Brity je totiž grilovačka jednou z věcí, které se tváří jako gastronomie, ale ve skutečnosti jsou hlavně společenským rituálem. Jde o to stát venku, něco obracet kleštěmi, tvářit se důležitě a vést vášnivé hádky o všem a o ničem, protože je to lepší, než se na sebe usmívat a přemýšlet, jak toho druhého natřu, až vztekem celý zoranžoví. Gril dává lidem záminku být spolu. A to je možná důvod, proč funguje v Británii i v Česku.
Když jsme šli domů, úplně jsme zapomněli, že jsme byli vlastně na klasické prezentaci zahájení letní sezóny. Proč je vlastně Matt Field tak sympatický jako člověk? Protože nemáte pocit, že se bavíte s ambasadorem, ale jako s kamarádem, kterého znáte velice dlouho. A můžete se bavit o všem, dělat si ze sebe škodolibou legraci a nikdo vás kvůli tomu nebude chtít propíchnout vidličkou.