Bety Kapitánová původně restaurovala knihy. Dnes pěstuje dračí ovoce, marakuju a avokádo na úpatí sopky na ostrově La Palma. Do Česka posílá ovoce, které většina z nás zná jen jako mdlou verzi sama sebe. Impuls byl neočekávaně prostý: procházka s kočárkem a avokádo, které jim spadlo přímo k nohám. Z farmářů se záhy stali i obchodníci.
Když v roce 2021 vybuchla sopka a odřízla je od exportéra, museli najít vlastní cestu na trh. Tou cestou se stalo Česko. Od té doby provozují e-shop Ostrovchuti.cz, přes který dodávají exotické ovoce sklizené v maximální zralosti přímo ze své farmy, ale i od dalších malých ekologických farmářů z Kanárských ostrovů i Jižní Ameriky. Mluvili jsme o tom, co se stane s mangem, které strávilo tři týdny v kontejneru, proč střední Evropa dostává druhořadé zboží a jestli má cenu čekat na sezónu.
Vystudovala jste restaurátorství knih, obor spojený s minulostí a kontinuitou. Jak jste se dostala k udržitelnému farmaření na Kanárských ostrovech?
Přímou vnitřní spojitost upřímně necítím, obor jsme změnili úplně. Zajímavě se to ale propojuje v historii rodiny: z maminčiny strany byla silná tradice sadařství, prapradědeček byl jeden z předních producentů vlašských ořechů v Česku a výhradním dodavatelem pro Orion. Z druhé strany byli v rodině knihaři. Vědomě jsme na to nenavazovali, ale zásadní zlom přišel s objevem ostrova La Palma.
Ty zlomy a impulzy mívají různou podobu...
My jsme šli na procházku s kočárkem a spadlo na nás avokádo ze stromu. V tu chvíli nám došlo, že vlastně vůbec nevíme, jak tyhle plodiny rostou. Začala jsem zjišťovat, jak se dostaly na Kanárské ostrovy, jak vypadá ananas na plantáži, jaký mají příběh. Bavili jsme se s místními farmáři a jejich životní příběhy nás natolik inspirovaly, že jsme si řekli: tohle chceme dělat taky. Náš mentor má velkou banánovou plantáž a naučil nás úplně všechno. Někdy ty věci prostě mají být.
Česká republika bývá z pohledu dodavatelů potravin vnímána jako smetiště. Do střední Evropy putuje ovoce, které by si na jihu Evropy nedovolili prodat
Nadšení z nápadů často opadá, když přijde první srážka s tvrdou realitou. Jak to vypadalo u vás?
Koupíte pozemek, zjistíte, co se na něj hodí. Na Kanárských ostrovech vám s tím vláda dokonce pomůže: udělají rozbor půdy zdarma a doporučí vhodné plodiny. Zasadíte, staráte se a čekáte na první sklizeň. A pak přijde klíčová otázka: kam s tím ovocem. V roce 2021 vybuchla sopka, která zničila obrovské množství farem včetně našeho hlavního exportéra. Najednou jsme zůstali s tunami ovoce v perfektní kvalitě a nikdo ho nechtěl. Buď to vzdáme, nebo najdeme most, kterým to dostaneme tam, kde o kvalitu bude zájem. A tím mostem se stalo Česko.
„Česká republika bývá z pohledu dodavatelů potravin vnímána jako smetiště.“ Co jste tím výrokem myslela?
Obchodníci mají pocit, že Češi kvalitu nepoznají nebo za ni nechtějí zaplatit. Takže do střední Evropy putuje ovoce, které by si na jihu Evropy nedovolili prodat. Ne proto, že by Češi byli méně nároční, ale proto, že nemají možnost srovnání. Pokud nikdy neochutnáte citrus utržený ráno ze stromu, těžko poznáte obrovský rozdíl mezi skutečně zralým plodem a tím, který byl sklizený předčasně a dlouho cestoval.
Překvapivě málo lidí používá nos. Pokud ovoce nijak nevoní, bude chuť mdlá nebo žádná.
Existuje vůbec šance, aby běžný člověk v obchodě poznal dobré tropické ovoce? Zkuste jednoduchou radu...
Překvapivě málo lidí používá nos. Přitom vůně je zásadní. Pokud ovoce nijak nevoní, bude chuť mdlá nebo žádná. Druhý klíčový smysl je hmat: bez dotyku nezjistíte, jestli je plod správně zralý. Ananas stačí otočit, pokud se sype jemný prášek, jsou to růstové regulátory. U online nákupu je to hlavně o důvěře: bez historie, referencí a certifikace je to vždy risk.
Proč dračí ovoce v Asii chutná fantasticky, ale u nás skoro vůbec?
Odpověď je jednoduchá: cukr. Každý den, kdy plod roste a dozrává na kaktusu, v něm probíhá přirozený chemický proces, při kterém vznikají cukry, minerální látky a vitamíny. Jakmile plod utrhnete příliš brzy, ten proces přerušíte – a čas už zpátky nedoženete. Barvu i aroma můžete dohnat, ale stejné látky jako při přirozeném dozrávání nevytvoříte. K tomu dračí ovoce nesmí při přepravě klesnout pod 12 °C, jinak se chuť i nutriční hodnoty nenávratně poškodí. Velké řetězce ale potřebují trvanlivost, takže volí kompromis. My posíláme ovoce letecky a sklízíme ho skutečně zralé – od utržení ke klientovi jsou to dny.
Myslím, že si středomořskou kuchyni dost idealizujeme. Jižané hodně smaží, mají hutné polévky připomínající guláš. V mnohém je jejich kuchyně překvapivě podobná té české.
Vnímáte, že se v Česku mění přístup ke kvalitě?
Určitě. Poptávka roste, lidé víc přemýšlejí o tom, co dávají do těla. Zároveň je tu ale pořád silný tlak na cenu. A tam vzniká konflikt – kvalita něco stojí, hlavně čas. A čas je v zemědělství klíčový.
Středomořská kuchyně bývá často prezentována jako symbol zdravé výživy a longevity (na rozdíl od té české). Je tomu opravdu tak?
Myslím, že si středomořskou kuchyni dost idealizujeme. Jižané hodně smaží, mají hutné polévky připomínající guláš. V mnohém je jejich kuchyně překvapivě podobná té české. Hlavní rozdíl je v množství zeleniny a ovoce. Konzumují ho víc a přirozeněji jako součást každodennosti. Zároveň si myslím, že česká gastronomie se hodně posunula: spousta restaurací umí klasiku připravit lehčeji a moderněji.
Zmínila jste sezónnost – jsme příliš rozmazlení, když chceme všechno po celý rok?
Na Kanárských ostrovech se sezónnost dodržuje důsledně. Pokud není sezóna rajčat, tak prostě nejsou. Místní chodí na farmářské trhy a kupují to, co právě dozrává. U nás jsme si zvykli mít jahody v lednu a rajčata v prosinci. Otázka ale zní: chci to mít, nebo to chci mít dobré? Já si raději počkám a o to víc si sezónní ovoce pak vychutnám, když přijde jeho čas.
Co pro vás znamená termín ekologická farma? Není to jen marketingová nálepka?
Ekologické zemědělství má tři roviny. První je zákazník, to, co jí. Druhá je farmář, který s chemií pracuje každý den a dýchá ji. A třetí je půda, která si rezidua nese desítky let. Bez kvalitní půdy nevypěstujete kvalitní surovinu. To je základ, na kterém žádná moderní technologie nic nezmění. Ekologické metody jsou náročnější, ale jsou to jednoduše jiné cesty. Třeba u banánů: místo postřiku z letadla použijete tlakovou vodu, hnojiva si vyrobíte sami. Pracnější, ale možné. A ve finále často i levnější.
A budoucnost? Převezmou jednou farmu vaše dcery?
(smích) Ony moc na výběr nemají. Od malička pomáhají. Chceme, aby věděly, že za jídlem i hračkami stojí práce. Jedna zatím tvrdí, že chce prodávat zmrzlinu. Tak třeba bude mangová, nebo z dračího ovoce.
Reklama