Ainsley Norrisovou přijmou na univerzitu a přidělí jí pokoj s nebinární osobou Paigyn. Od první sekundy je zřejmé, že se schyluje ke katastrofě. Ne proto, že by jedna z nich byla lepší či horší než ta druhá, ale protože mají úplně jiné představy o tom, co to znamená sdílet životní prostor s někým, kdo je nám z duše protivný a s kým se neshodneme ani na tom, kolik je hodin.
Ainsley Norrisová je krásná blondýnka z bohaté texaské naftařské rodiny. Paigyn trvá na tom, aby ji Ainsley oslovovala zájmenem oni, čemuž Ainsley nerozumí: proč by měla používat množné číslo pro jednu osobu? Která navíc ve společném studentském pokoji nastavuje přísná pravidla soužití. Žádné maso. Žádné živočišné produkty. Žádná hudba. Žádný hluk. A žádné světlo, když se medituje. Protože tohle všechno oni potřebují k tomu, aby pokoj vnímali jako bezpečný prostor. Dochází až k absurdním situacím, kdy oni chovají v pokoji fretku, která páchne. A když se Ainsley zeptá, jestli by nemohla použít osvěžovač vzduchu, odpověď zní: „Opravdu chceš dýchat jedovaté chemikálie?“
V jedné scéně se Ainsley vrátí po obědě do pokoje, ve kterém je šero. Rozsvítí, a oni jí okamžitě okřiknou, aby zhasla, že meditují. Ainsley zhasne, ale samozřejmě to nestačí. Paigyn sundá sluchátka, s viditelným naštváním odejde z pokoje a před prásknutím dveří nezapomene připomenout, že Ainsley narušuje její bezpečný prostor a že ji to uráží.
Sdílený pokoj, nebo v širším kontextu sdílený prostor (dům, město, země) není soukromé území, na kterém může někdo stanovovat pravidla bez ohledu na ostatní. Ze své podstaty se jedná o prostor, ve kterém se musí sdílející na pravidlech soužití dohodnout. Což znamená, že se musejí vzdát práva na bezpodmínečné splnění všech svých požadavků. Hranice bezpečného osobního prostoru jednoho končí tam, kde začínají hranice druhého. Příklad: ty nechceš, aby v pokoji bydlela moje fretka, já zase nechci, abys nosila koženou bundu, protože jsem proti zbytečnému zabíjení zvířat. Buď se dohodneme na kompromisu, nebo nastane konflikt.
Panství privilegovaných
Když mluvíme o bezpečném prostoru (safe space), máme na mysli ochranu lidí před ponižováním, šikanou nebo násilím. Bezpečný prostor je místo, kde je garantována lidská důstojnost a vzájemný respekt. Bezpečný se mu říká proto, že nás za naše názory, byť by se nemusely někomu líbit, nikdo nebude verbálně ani fyzicky napadat. Nikdy ale nikdo neřekl, že bezpečný prostor znamená, že místo, na kterém žijeme, se bude plně přizpůsobovat našim osobním názorům a životním zvyklostem. Nikdy nikdo neřekl, že v bezpečném prostoru se bude někdo aktivně starat o to, abychom se my měli dobře. Sama idea bezpečného prostoru spočívá v tom, že máme jistotu, že se k nám nikdo nebude chovat špatně. Když na sdíleném prostoru platí pravidla pouze jedné strany, nejedná se se o bezpečný prostor, ale o panství privilegovaných.
Seriál Landman je drama o tvrdém životě naftařů v prostředí, kde představa unisex toalet je asi tak reálná jako genderový seminář na ropném vrtu.
Respektovat ostatní neznamená bezpodmínečně se jim podřizovat, ale chovat se k nim jako k rovnoprávným lidským bytostem. Když Ainsley rozsvítí světlo, nechce tím narušit bezpečný prostor své spolubydlící. Hudba není osobní útok a šunkový sendvič není vystřelovací nůž. Světlo, zvuk, přítomnost blízkých a osobní prostor nejsou zbraně a hrozby. Pokud v rámci bezpečného prostoru pro jedny potlačujeme práva druhých na běžné životní potřeby, pak se nejedná o zajištění bezpečného prostoru, ale o absolutistickou kontrolu nad životem ostatních.
Můžeme tomu říkat oportunismus, můžeme tomu říkat, že nemáme ostré lokty, ale faktem zůstává, že soužití na jednom místě znamená, že se všichni, kteří prostor sdílejí, musí dohodnout. Alternativou je, že se vyvraždí nebo vyženou. Ale stále se bavíme o civilizovaném světě. Kompromis není žádná zrada ideálů. Bez něj by se každý sdílený prostor proměnil v bitevní pole jediných správných názorů, ve kterém by vždy zvítězil ten, který by bral nejmenší ohledy na ostatní. Kompromis je základním mechanismem, na kterém stojí fungování jakékoliv části společnosti. U Ainsley se jednalo o sdílený pokoj. Pro činžovní dům, ulici, město či zemi platí naprosto stejná pravidla.
Bezpečný prostor se zataženými závěsy či bez nich
O seriálu Landman se často mluví jako o reklamě na konzervativní životní hodnoty. Drama o tvrdém životě naftařů se odehrává v prostředí, kde představa unisex toalet je asi tak reálná jako genderový seminář na ropném vrtu. Je jasné, že v takovém prostředí se bude nebinární osoba, která trvá na oslovování zájmenem oni, muset oproti blonďaté Ainsley, jejímž životním cílem je stát se manželkou člena školního fotbalového týmu, zcela zákonitě vymezit. Jenže vymezit se neznamená bezpodmínečně odmítnout. Jsou lidé, kteří nejsou ochotni ze svých představ nic slevit, a jsou lidé, jejichž životní filozofií je dohodnout se. Scéna s Ainsley a nebinární Paigyn tak symbolicky znázorňuje konflikt mezi těmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že se jim svět musí přizpůsobit, a těmi, kteří připouštějí, že pokud se tady nemáme pozabíjet, musíme se připravit na to, že každý bude muset trochu ustoupit.
Protože co člověk, to názor. A stát si za svým je správné a hlásit se o svá práva je jediný způsob, jak o ně nepřijít. Svět ale není a nebude perfektně vyladěn tak, aby vše běželo podle každého představ. A žádná dobrá vůle na tom nic nezmění. Bezpečný prostor je jedním z největších výdobytků civilizace, mezi které ovšem patří také schopnost přežívat na společném prostoru bez toho, aby každý nesoulad mezi světem a soukromými etickými normami vyvolával morální paniku.
Protože pokud je ve sdíleném pokoji, ulici, zemi či Zemi povolen pouze jeden světonázor, pak není v bezpečí vůbec nikdo. Ani když si zatáhnete závěsy. A řešení existuje, což se nakonec ukázalo i na konci seriálového dílu. Ainsley si s Paigyn nakonec porozumí, a stačí málo: začít spolu mluvit bez emocí a přebujelého ega, naboostovaného aktuálními společenskými trendy.