Horská služba na to upozorňuje roky, čísla se ale nemění. A vypadá to, že i v zimní sezoně 2025/26 bude mít zase plné ruce práce.
Už na konci listopadu vyjížděli záchranáři na pomoc šedesátileté Němce, která se rozhodla trénovat otužování poněkud extrémní formou: vydala se na Sněžku v letním oblečení, i když na hřebenech Krkonoš byla ten den teplota kolem pěti stupňů pod nulou a foukal silný vítr. Pocitová teplota tak dosahovala krásných -16 ºC. „Její stav byl při našem příjezdu velmi vážný. Naměřená tělesná teplota 28 °C a bezvědomí si žádaly urychlený transport do zdravotnického zařízení,“ popsal situaci jeden ze záchranářů.
A včerejší DVA zásahy v Jeseníkách, zvedají obočí zas a znova: šestičlenná skupina turistů vyrazila z Červenohorského sedla na chatu na Šeráku, což je v létě krásná a pohodová desetikilometrová procházka. Jenomže ji tahle skupinka v lednu poněkud podcenila. Podle záchranářů „k této akci vůbec nemuselo dojít, pokud by turisté byli vybaveni a připraveni na nástrahy pohybu v zimním terénu“.
Fakta, která se nemění
Horská služba ČR každoročně eviduje přibližně 8 000 zásahů po celé republice. Číslo zahrnuje zásahy v letní i zimní sezoně, přičemž zhruba polovina připadá na zimu. Výjimkou jsou Krkonoše, kde je počet zimních zásahů dlouhodobě až trojnásobně vyšší než letních.
Přesná statistika případů způsobených nevhodným oblečením či vybavením veřejně k dispozici není – Horská služba tyto zásahy neeviduje jako samostatnou kategorii. Z praxe ale opakovaně upozorňuje, že nepřipravenost a podcenění podmínek patří mezi nejčastější příčiny zimních výjezdů. (Zdroj: Horská služba ČR, výroční zpráva 2024)
Dva mladíci pak také vyrazili na Praděd. „Šli směrem na Praděd, byli v teplákách a v teniskách, bez čepic a bez rukavic. Do hor bohužel chodí lidé, kteří nejsou vybaveni, nemají zkušenost s tímto počasím. Je minus šest, fouká vítr, brzo se stmívá,“ podivuje se dispečer jesenické horské služby Jiří Hejtmánek.
Znuděný večer před televizí?
Jak se do takové situace mohli dostat, se můžeme dohadovat. Následující rozhovor je fiktivní, ale vzhledem ke včerejší události lze nejspíš předpokládat, že taková možnost nereálná není. Nezaslechli jste už někdy podobný?
Adam: „Hele, co zítra vyrazit na hory?“
Tomáš: „Já ti nevím, v tomhle počasí... Kam?“
Adam: „To je fuk. Nějaká hřebenovka?“
Tomáš: „Ale jo, proč ne. Koneckonců nejsme v Alpách.“
Adam: „Přesně. A navíc, tadyten dědek lítá na Lysou polonahej. Pořád. Když to dá on…“
Tomáš: „Tak to jsme v klidu. Jaký má bejt počasí?“
Adam: „Nevím… něco jako sníh a vítr. Ale to je vždycky.“
Tomáš: „Jasně. A kdyby něco, tak se otočíme.“
O pět minut později
Tomáš: „Hele, já mám jenom tenisky.“
Adam: „To je jedno. Já mám taky.“
Tomáš: „Nemrzne v nich?“
Adam: „Když se hýbeš, tak ne.“
Tomáš: „A kalhoty?“
Adam: „Tepláky. Jsou pohodlný.“
Tomáš: „Super. Batoh brát?“
Adam: „Na co? Máš mobil.“
Ráno na parkovišti
Tomáš: „Ty jo, tady fouká víc, než jsem čekal.“
Adam: „To se rozchodí.“
Tomáš: „A sněží.“
Adam: „Aspoň to bude hezký.“
Tomáš: „Hele… co to přece jenom raděj otočit?“
Adam: „Teď už ne. Když jsme sem jeli.“
Mně se nic stát nemůže
Tomáš ani Adam si nemysleli, že jsou jakkoliv chudí duchem (na upřímný názor záchranářů, prostý profesionálních konvencí, bych se jich však ráda zeptala). Jen si:
- mysleli, že „to nějak dopadne“,
- cítili se fyzicky zdatnější než ostřílený horský matador a nebrali v úvahu počasí,
- považovali Horskou službu za záložní plán
- a hory za kulisu, ne za prostředí, které má vlastní pravidla.
A přesně tak vzniká většina zimních zásahů. Občas z frajeřiny, nicméně častěji z kombinace lehkovážnosti, pohodlí a falešného klidu. A teď si to přečti ještě jednou, než vyrazíš.