Jsme společnost starších lidí, kteří se musí umět naučit pracovat s novými technologiemi. To jsou paradoxy, pane Vaněk, že?
Model, který jsme používali doposud, nemůže fungovat dál. Stále se zmenšující skupina jednoduše neuživí na požadované úrovni tu zvětšující se. Technologie umožní, že můžeme být užiteční svému okolí déle, než jsme byli dosud zvyklí. Což ale znamená, že musíme mít průmysl a služby, které takové nabídky svojí populaci poskytnou. Změnit naprosto obsah i přístup ke vzdělání.
Myslet si, že v šedesáti se vás digitální závislost netýká, je stejné, jako byste se domnívali, že jako boomeři můžete bez obav sjíždět lajny koksu.
Pryč je doba, kdy jste v mládí chodili do školy, a pak z těch vědomostí dekády žili. Vpád umělé inteligence do našich domovů, kanceláří i továrních hal je toho důkazem. Vzdělávat se budeme pořád, jinak zakrníme a skončíme jako méně vyvinutý druh.
Je jasné, že jiný způsob „školství“ se musí vytvořit pro mladé a jiný pro ty starší. Navíc rizika spojená s novými technologiemi působí na každou věkovou skupinu trochu jinak. Ale myslet si, že v šedesáti se vás digitální závislost netýká, je stejné, jako byste se domnívali, že jako boomeři můžete bez obav sjíždět lajny koksu.
Od šedesátých let minulého století se západní společnost otevřela vkusu a potřebám mladých generací. Nyní musí totéž udělat pro ty starší. Problém ale je, že lidé musí chtít. Většinoví oldies si snadno spočítají, že to budou oni, kdo rozhodnou ve všech možných volbách a referendech, jak bude jejich země vypadat. A proč by se tedy něco nového učili, když stačí více zdanit ty, kteří tu jsou od toho, aby pracovali. Dřív do důchodu a vyšší daně. Takový přístup bude mít jediný výsledek: radikalizaci té menší mladší části společnosti. Je jich míň, mají ale více energie a lépe rozumí digitální době.
A jsme u hlavního průšvihu našich životů. Téměř v každé jeho oblasti se zvětšuje počet lidí, kteří se nechtějí domluvit. Mizí střed, mizí lidé dohod a kompromisů. Vítězí silná slova a gesta. Zatím. Za silnými slovy vždy následovaly silné činy. Že takové bývají většinou i hloupé, zjistí jejich podporovatelé až po větší či menší devastaci svého okolí.
Moc okrajových názorů, růst vlivů magorů různých barev vidíme v těchto dnech ve volební kampani. I lidi, kteří by dávno měli dělat něco jiného, jen ne správu země. Nenechte se mýlit, nemluvím o věku. Třicátník není automaticky přínosnější než sedmdesátník. Otázka, kterou si klademe s přáteli, zní, jak nevylít vaničku i s dítětem. Jak dojít ke změně, aniž bychom riskovali průšvih.
Říká se, že někdy přes stromy nevidíme les. Myslím, že nyní to platí obráceně. Je třeba být pozornější a všímat si jednotlivých stromů. Nežijeme vůbec ve špatné zemi a zaslouží si tu chvíli našeho přemýšlení. Hledáme jehly v kupkách sena, když jsme u těch přísloví. Je třeba přemýšlet v těchto volbách jinak, než jsme byli dosud zvyklí. To jsem chtěl říct.