Protože žijeme v době mediální, vše můžete slyšet v přímém přenosu Českého rozhlasu. Což je docela milé a přesné. Rozhlas byl tehdy, v roce 1937, moderním médiem, kolem kterého se scházely celé rodiny, aby poslouchaly koncerty, sportovní přenosy nebo zásadní projevy politiků. Za sto let se vše otočilo a klíčovým médiem je mobil, který lidi naopak odděluje, místo aby je spojoval, což původně měl, neboť to byl telefon, což se mi zdá, že nová generace už ani neví. To nemá být její kritika, ale praktický důkaz toho, jak věci v rukou člověka mohou získat jiný než svůj původní význam.

Ale vraťme se k TGM a tajemné obálce s jeho posledními slovy.

Protože žijeme nejen v době mediální, ale především digitálně zábavné, kdy chcete-li od lidí, aby si něčeho všimli, musíte je do události zapojit, vytvořil Český rozhlas k události webové stránky https://www.irozhlas.cz/tajemnaobalka. Obraz prvního československého prezidenta je zde podán na můj vkus příliš tatíčkovsky, ale co, web má asi spíš bavit než měnit navyklá klišé. Což udělá možná svými posledními slovy TGM sám, jak by mu ostatně bylo podobné.

Na tom webu můžete hádat, co asi obsahuje jeho poslední vzkaz předaný synovi Janovi, který bohužel politického levelu svého otce nedosáhl, ostatně jako nikdo z jeho tehdejších demokratických nástupců, což se pak celé generaci Čechoslováků stalo osudným. Ale nenavážejme se do minulých generací, když sami máme máslo na hlavě, že.

Tedy, co si myslíte, že napsal první prezident ve chvíli, kdy musel vědět, že opouští tento svět, ale i svoje dílo, jež bylo ohroženo víc než kdy předtím? Ostatně za rok a pár týdnů bylo po Československu, demokracii a Evropě tak, jak ji znal a ve svých plánech si představoval. Svět se zase jednou obrátil vzhůru nohama a nám nyní jasná varování nevzalo vážně dost lidí na to, aby tomu dokázali zabránit.

Příznivci různých alternativních dějin očekávají, že v obálce bude zjevena konečně nějaká jiná pravda než ta, která se učí v dějepisech, například o otci TGM či jeho milostném životě. Většina asi předpokládá nějaké to moudro, které bude dostatečně krátké, aby se dalo napsat na facebookový profil, a také natolik všeobecné a nekonfliktní, že s ním všichni můžeme souhlasit, jako je například ono „nebát se a nekrást“.

Masaryk byl ale člověk praktický a miloval ostré polemiky, které nehladily duši národa po srsti, takže kritici poměrů by uvítali nějaké to nastavené zrcadlo naší nedokonalosti. A možná jen otec napsal synovi pár slov na rozloučenou. Také tam může být číslo švýcarského konta a investigativní novináři budou mít dost práce další desetiletí.

Načasování otevření té tajemné obálky nemohlo být lepší. Za měsíc a pár dní budeme uprostřed horké volební kampaně a stratégové všech štábů se nepochybně těší, jak slova oblíbeného prezidenta využijí pro potvrzení svých současných postojů. Ale nebuďme cynici. Akce bude mít nepochybně mediální výtlak a připomínka politika, který byl inteligentní, odvážný a osobitý, třeba někoho přinutí se zamyslet nad tím, kterak je možné prožít život ve veřejném prostoru, aniž byste působili jako klaun nebo oportunistický vyčůránek.

Je dobře, že nás zajímá, co Masaryk napsal. Můžeme to pojmout jako otevírání ježka v kleci. Nebo zamyšlení se nad tím, proč se nám tu v české kotlině tak často stává, že původní dobře započaté záměry končí jaksi nedodělané až zpackané. Odpověď ovšem nehledejme v jeho posledních slovech, ale i v našich současných činech.