Zoologická zahrada v dánském Aalborgu nedávno způsobila poprask výzvou široké veřejnosti, aby jí věnovali své nechtěné domácí mazlíčky – jako krmivo pro masožravá zvířata. Svou iniciativu obhajovala tím, že napodobuje přirozené stravovací chování predátorů a podporuje dobré životní podmínky zvířat.
Trvala na tom, že darovaná zvířata budou předtím, než budou použita jako potrava, „šetrně utracena“. Výzva si vysloužila pohoršené a rozhořčené reakce majitelů domácích mazlíčků, ochránců zvířat, ale i etiků života, kteří začali polemizovat nad rozdílem mezi použitím domácích mazlíčků jako krmiva pro zvířata v zoo a chovem hospodářských zvířat jako... krmiva pro lidi.
Hlasů, které nenavrhovaly nakrmit zvířata v aarborské zoo managementem zahrady, se ozývalo výrazně méně, a pokud už, obvykle zněly ze Skandinávie: „Tohle děláme už roky. Není to kruté, je to upřímné.“ A něco na tom bude – zoo v Aalborgu přijímá darovaná domácí zvířata jako potravu pro predátory už od svého založení v roce 1935.
A krmení šelem v zoo jinými zvířaty nebo jejich částmi je běžnou praxí v zoologických zahradách po celém světě, jen Skandinávci nejsou pokrytci jako třeba etické zásady hlásající norimberská zoo, na kterou ovšem prasklo, že utratila dvanáct paviánů jen proto, že jich najednou bylo nějak moc, a nakrmila jimi chované šelmy – poté, co jim „k vědeckým účelům“ byly odřezány hlavy a vyjmuty mozky, jak uvedl ředitel zoo.
Rebelka Pernille
Pernille Sohl provozuje farmu, kde děti s mentálním deficitem pracují s koňmi. Její dcera Angelina měla na farmě poníka jménem Chicago 57, který ale trpěl kožním onemocněním tak závažným, že se Pernille musela rozhodnout mezi špatnou a ještě horší variantou jeho budoucnosti: zaplatit veterináře a uspávací injekci, nebo ho odvézt do Aalborgu a nechat jím nakrmit lvy. Pernille si vybrala lvy.
„Dala jsem Angelině na vybranou a ona si vybrala zoo – prostě proto, že jí to dávalo větší smysl,“ uvedla Pernille. „Chtěla, aby měly ze smrti Chicaga 57 prospěch jiná zvířata, aby jeho smrt měla nějaký smysl.“ Pernille s dceřiným rozhodnutím souhlasí. „Nechápu, proč je kolem toho tolik povyku. Ta zvířata by byla utracena tak jako tak,“ říká.
O tom, kolik z 22 koní, 137 králíků, 53 kuřat a 18 morčat, které aalborská zoo během posledního roku přijala jako krmivo pro jiná zvířata, bylo na smrt nemocných, ale oficiální zdroje nemluví…