Zajímavé a s možností zobecnění je na celé té transakci, kterak značce samotná tradice a známost k záchraně nepomohou, pokud nezachytí včas proměny doby. Pak může zmizet v zapomnění, spát, dokud je nový vítr změn či šikovný lídr znova neprobudí, nebo je jednoduše prodána za pakatel, pokud ještě nějakou hodnotu, v našem případě čti procenta možných voličů, má.

Věrnost značce je oblíbené i důležité téma marketingu. Každé ráno, znova, musíte být schopni obhájit svoji pozici v regále, na stránkách e-shopů či ve Sněmovně. K čemu jsi mi dobrý, ptá se kupující či volič, když si jde udělat nový nákup. Příjemné vzpomínky na dobrou zkušenost s vámi mohou pomoci, ale současné podněty jsou důležitější. A jsou-li ty vzpomínky moc vzdálené, pak nehrají prakticky žádnou roli.

Tak dlouho nabízíte, co lidé nepotřebují nebo nechtějí, až se stanete neprodejným ležákem, dostanete se do slev, do výprodeje a pak už je konečná.

Lidé očekávají naplnění svých požadavků hned. Musíte se svojí značkou patřit do jejich života v současnosti. Pochválí vás, že jste byli před x lety šikovní, ale peníze či hlasy vám dají za to, jak jste jim schopni splnit jejich potřeby nyní. Upřímně, ani odvolávání se na budoucnost moc nefunguje. Pokud si nejste jistý svojí situací zítra, neřešíte, co bude za dvacet let.

Důvodem pádu značky může být i to, že lidé nevědí, co si pod ní mají představit, protože už ji nemají v hlavě spojenou s nějakým jejich současným problémem či situací. Ono je to vlastně jednoduché. Tak dlouho nabízíte, co lidé nepotřebují nebo nechtějí, až se stanete neprodejným ležákem, dostanete se do slev, do výprodeje a pak už je konečná.

Většinou těsně před tím koncem nastanou vzlyky a vylezou mudrcové, kterak je té značky škoda a bude nám všem chybět, protože tu je potřeba. To je stejné, jako když lidé řeknou: Tady toho obchodu bude škoda, ten jsem měl moc rád. Ale ve skutečnosti chodili už dávno nakupovat jinam.

Mám to tak s obchůdkem s až kýčovitými věcmi nedaleko domu, kde bydlím. Když jdu kolem domů, rád se zastavím a zadívám do jeho výlohy s různými porcelánovými zvířaty a napodobeninami starých hodin a všemi možnými věcičkami. Obchod má hezké bílé dveře a od jara dají ven židli s květinou. Jsem rád, že tu je on, a ne třeba síť drogerie. Její výloha by mě neuklidňovala. Ale chodím do ní nakupovat.

V milém obchůdku jsem si nikdy nic nekoupil. Stejně to mám s nedalekou hospodou, která je ve starém opraveném domě, s pěknou zahrádkou. Jsem rád, že tam je, dělá mi dobře, když jdu kolem, ale nikdy jsem nebyl uvnitř. Chodím jinam. A přitom kdyby skončila, nepotěší mě to. Ale nijak jsem se nezasloužil o to, aby prosperovala. Naštěstí jsou tu jiní.

U sociální demokracie jich nebylo dost. A už nějaký čas. Ona už dávno nebyla ani obchodem s milou výlohou či hospodou, kde byste se chtěli posadit. Byla jako krabička od čaje, kterou nechci hned vyhodit, tak se dá na poličku, pak poputuje níž a ještě níž a nakonec se stane nepotřebnou, protože se vyprázdní jiné hezké prázdné krabičky od čaje.

Chtěl jsem říct, že nemá cenu plakat nad koncem nějaké značky. Ztratila smysl nebo ji opustili tvůrci, ale určitě jí odešli zákazníci. Vítězná politická seskupení čtvrtiny 21. století prostě vypadají jinak než politické strany před sto či dvaceti lety.