„Já mám zase vlasy!“ Příčesky mění ženám život i duši

Vlasy neseme nejen na hlavě, ale i v srdci. Přesto ne každá žena má to štěstí narodit se s hustou hřívou. A někdy začnou řídnout ve chvílích, kdy už tak ztrácíme půdu pod nohama. Sebevědomí klesá a s ním i pocit ženskosti.

V takových chvílích může přijít pomoc z nečekaného směru. A právě o tom je náš rozhovor s Lucií Pham, ženou, která se skrze vlasy dotýká příběhů, emocí i předsudků. „Krása není v tom, co nosíte na hlavě, ale v tom, co díky tomu cítíte uvnitř,“ říká úvodem Lucie Pham. A dodává: „Ženy si zaslouží cítit se dobře. A pokud k tomu pomůže pár pramínků navíc, je to ta nejkrásnější malá revoluce.“

Vzpomínáte si na okamžik, kdy vám došlo, že vlasy budou vaší životní cestou?

Upřímně? Žádný velký „osudový moment“ se nekonal. Moje maminka byla kadeřnice, vyrůstala jsem v prostředí nůžek, fénů a vůně barev. Když přišlo rozhodování o škole, šla jsem přirozeně v jejích stopách. Zpočátku to bylo jen řemeslo. Zlom přišel až ve třetím ročníku při mé první přehlídce účesů. Tehdy jsem poprvé cítila, že tahle práce může mít přesah. Že má sílu proměnit nejen vzhled, ale i to, jak se cítíme.

Co vás přivedlo právě ke světu příčesků?

Více než patnáct let jsem stála u zrcadla, stříhala, barvila a poslouchala příběhy. Viděla jsem, co ženy trápí – kouty, šediny, řídké vlasy… A i když mě práce bavila, postupně jsem cítila, že mi bere víc, než dává. Když přišlo vyhoření, věděla jsem, že potřebuji změnu.

Vlasy jsou jako rám obrazu. Dotvářejí výraz, náladu, to, jak nás vnímá okolí, ale i my samy sebe. 

Příčesky ke mně přišly nenápadně. Nejdřív jen pár kousků pro klientky, pak první toppery. A s nimi úplně nový svět. Zjistila jsem, že nejde jen o vzhled. Jde o to, jak se žena cítí, když se na sebe podívá do zrcadla a konečně se pozná. To mě zasáhlo. A drží mě to dodnes.

Proč podle vás hrají vlasy tak zásadní roli v tom, jak žena vnímá samu sebe?

Vlasy jsou jako rám obrazu. Dotvářejí výraz, náladu, to, jak nás vnímá okolí, ale i my samy sebe. Můžete být skvěle oblečená, nalíčená, ale když nesedí vlasy, něco se zadrhne. Ten pocit „něco není v pořádku“ známe všechny. A naopak, když vlasy sednou, rozsvítí se nám oči.

Setkáváte se s tím, že nový účes nebo příčesek ženám promění sebevědomí?

Ano. A velmi silně. Mám klientky, které mi po čase napíšou: „Lucie, já se zase směju.“ A když se potkáme osobně, ten okamžik u zrcadla bývá až magický. Najednou se narovná, v očích se jim objeví jiskra, jako by si vzpomněly, kým byly a kým chtějí být znovu. Jsou to chvíle, které mi dávají smysl.

Máte v hlavě nějaký příběh, který vám utkvěl?

Je jich mnoho. Ženy po chemoterapii, po rozchodech, po těžkých obdobích. Přijdou unavené, smutné, bez naděje. A pak se podívají do zrcadla a něco v nich povolí. Někdy pláčeme obě. Jindy je to začátek větší proměny, začnou o sebe víc pečovat, zvedne se jim nálada, chuť do života. Někdy si najdou novou práci, jindy novou lásku. A to je pro mě největší odměna.

Jak ženy reagují, když si poprvé nasadí příčesek z pravých vlasů?

Nejčastěji slyším: „To snad ani nejsem já… já mám vlasy!“ A pak přichází úsměv. Když se netrefíme hned napoprvé, nevadí. Příčesek si musí sednout jako boty nebo parfém. Ale když to klapne, je to, jako by zapadl poslední dílek skládanky.

Vnímají lidé příčesky stále jako tabu?

Ano, občas. Hlavně na sociálních sítích, kde se snadno hodnotí z dálky. Někteří je označí za „pokličku na hlavě“, jiní pochybují o přirozenosti. Ale většinou jsou to předsudky lidí, kteří si sami něčím neprošli. Bojuju s tím tak, že mluvím otevřeně. Ukazuju příčesky na sobě, sdílím reálné příběhy. Upřímnost funguje.

Změna účesu může být znamením nové etapy. Ale velmi často jde spíš o návrat k sobě, ke své ženskosti. Moje klientky obvykle nechtějí dramatickou proměnu. Chtějí zpět ten dobrý pocit, který kdysi mívaly. 

Co byste poradila ženě, která o příčesku uvažuje, ale váhá?

Ideálně přijít na konzultaci. Vyzkoušet si, jaký styl sedne, jak se v tom cítí. Kupovat si „nové vlasy“ naslepo podle fotky je risk a často zbytečné zklamání. Ale v rukou člověka, který tomu rozumí a zároveň naslouchá, to může být velmi silný a krásný začátek. Nejen změny účesu, ale změny vnímání sebe sama.

Jaký je rozdíl mezi syntetickými a pravými vlasy?

Syntetika není špatná. Skvěle poslouží při focení nebo na výjimečné události. Ale pro každodenní nošení, nebo pokud žena řeší řídké vlasy, je lepší volbou pravý vlas. Vypadá přirozeněji, je pohodlnější a vydrží mnohem déle. Je to investice, která má smysl.

Jak dlouho příčesek z pravých vlasů vydrží a co obnáší jeho péče?

Při správné péči klidně i několik let. Stačí ho mýt zhruba jednou za měsíc, když se zašpiní nebo ztratí lesk. Používají se hydratační produkty, bezoplachové spreje, olejíčky. Péče není nijak složitá – často je dokonce jednodušší než o vlastní vlasy.

V poslední době se mluví o takzvaných topperech. Co to vlastně je a pro koho jsou určené?

Toppery zakrývají kouty, řídká místa nebo lysinky. Dělají se v různých velikostech, barvách i střizích – a stejně jako u účesů platí, že co sedne jedné, nemusí druhé. Univerzální model neexistuje, ale ten pravý se najít dá. A když sedne, je to, jako kdyby vám někdo vrátil kousek ztraceného sebevědomí.

Každé ráno si sednu, vezmu štětec a nalíčím se. Je to můj čas. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě.

Zaznamenáváte zájem o příčesky i mezi staršími ženami?

Obrovský. Mnohé ženy řeší úbytek vlasů kvůli věku, hormonálním změnám nebo nemoci. Chtějí být upravené, ale už nemají čas ani chuť trávit denně dlouhé minuty před zrcadlem. Příčesek jim umožní být krásné jednoduše a rychle.

A co mladší ženy, hledají spíš extravaganci, nebo něco jiného?

Spíš hravost, hustotu, objem. Často sahají po clip-in páscích nebo culících. Chtějí šmrnc bez závazku. Výstřednost je výjimka, většina chce prostě jen dobře vypadat a cítit se pohodlně.

Jak reagujete na poznámky typu „příčesky nejsou přirozené“?

Většinou je říkají lidé, kteří o tom nic nevědí. Argumenty jako „zničíte si vlasy“ jsou nesmysl – to bychom nesměli nosit ani čepice. A pokud někomu příčesek pomůže cítit se dobře, proč to řešit?

Říká se, že když si žena změní účes, chce změnit i život. Souhlasíte?

Někdy ano. Změna účesu může být znamením nové etapy. Ale velmi často jde spíš o návrat k sobě, ke své ženskosti. Moje klientky obvykle nechtějí dramatickou proměnu. Chtějí zpět ten dobrý pocit, který kdysi mívaly. A to je ta největší změna.

Co pro vás znamená být krásná? Máte nějaký svůj každodenní rituál?

Být krásná znamená cítit se dobře sama se sebou. Každé ráno si sednu, vezmu štětec a nalíčím se. Je to můj čas. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Dělám to, co mě vrací k sobě, a to bych přála každé ženě.