Světlo hraje při přenosu vnějších informací, které lidem i zvířatům (savcům) umožňují se orientovat v prostoru, zásadní roli. S výjimkou netopýrů, kytovců a některých hlodavců, u kterých se vyvinula schopnost echolokace (orientace v prostoru pomocí zvukových odrazů, pozn. red.), se zkrátka pro orientaci v prostoru spoléháme zejména na zrak, jímž přijímáme až 80 % informací o okolí.

Ve tmě vidíme hůř, protože lidské oko potřebuje světlo, aby mohlo zpracovat obraz. Bez dostatečného světla nemají fotoreceptory na sítnici co „číst“, takže zrak ztrácí ostrost, barvy i detaily. Fotony (částice světla) totiž stimulují receptory v oku, ale ve tmě jich je tak málo, že receptory nemají dost signálu.

Není světlo jako světlo

Světlo, alespoň to, co běžně světlem nazýváme, je ale jen malou částí elektromagnetického spektra – takzvané viditelné světlo, které savci vnímat dokážou. Víc než polovina energie slunečního záření existuje jako infračervené světlo, které je pro savce nepostřehnutelné. Přicházíme tak o podstatný objem smyslových informací.

K detekci infračerveného záření sice máme k dispozici nástroje jako brýle pro noční vidění, ty jsou ale poněkud objemné a navíc potřebují vlastní zdroj energie. Na Čínské vědecko-technologické univerzitě (USTC) teď ale přišli s něčím, co by z obyčejného smrtelníka mohlo potenciálně udělat jeho vlastní vylepšenou sci-fi verzi: kontaktní čočky, které zprostředkovávají infračervené vidění. A třešnička na dortu? Fungují, i když máte zavřené oči.

Predátor in the making

Tým, který za vynálezem stojí, dodal čočkám sílu tím, že je napustil nanočásticemi, které přeměňují infračervené světlo v rozsahu 800–1600 nanometrů na světlo kratší vlnové délky, které člověk vidí, v rozsahu 400–700 nanometrů. Blížíme se tedy realitě podobné té, kterou ve filmech představuje třeba postava Predátora.

Nové čočky navíc nabízejí vícebarevný infračervený obraz, který brýle pro noční vidění, jež pracují s monochromatickou zelenou škálou, obvykle nemají. 

Ale stejně jako má dvě strany každá mince, ani nové superčočky nejsou ve všech směrech dokonalé. Protože vložené nanočástice rozptylují světlo, obrazy, které čočky vytvářejí, jsou mírně rozmazané. Čočky navíc uživatelům umožňují vidět pouze intenzivní infračervené signály. Ale zase to jde i přes zavřená víčka...

Kritici si proto mnou ruce a nechávají se slyšet, že čočky nebudou užitečné. „Nedokážu si představit jakékoliv jejich využití, které by infračervené brýle výrazně nezjednodušily,“ říká neurolog Glen Jeffery z londýnské University College.  

Na vlastní bulvy

Číňané nicméně tvrdí, že čočky lze dále optimalizovat, a předpokládají několik možných využití. „Nositelé by například mohli číst značky proti padělání, které vyzařují infračervené vlnové délky, ale jinak jsou pro lidské oko neviditelné,“ říká spoluautor vynálezu, neurolog Yuqian Ma z USTC.

Dále by podle autorů mohli čočky využít lékaři během zákroků s využitím blízkého infračerveného fluorescenčního záření (Near-infrared fluorescence imaging, NIRF), kdy je pacientům podán fluorescenční kontrastní prostředek a tkáň následně osvětlena světlem, blízkým infračervenému rozsahu. Barvivo absorbuje světlo a vyzařuje fluorescenci, kterou obvykle zachytí speciální kamera nebo detektor, přenášející obraz na monitor. S novými čočkami by ale lékař vše viděl „na vlastní oči“.

A co dál, doktore?

Možná si tedy každý brzy nasadí infračervené čočky a prásk, ulice plné Predátorů. Nikdo už netápe v šeru, nikdo se nespálí o rozpálený kastrol na plotně. Hurá! Ale nikdo už si taky nezahraje na schovku a čert každého malého hříšníka na Mikuláše hravě odhalí, i kdyby se schovával ve psí boudě na dvorku.

Noční procházky? Zapomeňte na ně, pokud nechcete být doslova bombardováni „teplovzdornými“ reklamami, které využívají váš vlastní tělesný teplotní profil. Můžete utíkat, ale neschováte se. Ale aspoň nebudete muset kupovat baterky do čelovek...