PONDĚLNÍ ROZCVIČKA ZDEŇKA STRNADA. O víkendu mě přepadla nostalgie. Když v pátek začala kolovat zpráva o tom, že z Tábora do Prahy převezli pacienta, u kterého se objevilo podezření na ebolu, připadal jsem si, jako když se objevily první zprávy o covidu. Prostě všechno pohoda, nic se neděje a všechno jsou to jen tanečky k oblbování obyvatelstva.

Je pravda, že chvíli to ve zprávách vypadalo jako počátek filmu o zombie apokalypse. Biohazard obleky, přísná bezpečnostní opatření jako ve sci-fi filmu. Američan si poležel na Bulovce v neprodyšném stanu, určeném pro přesně tyhle případy…

… aby se nakonec k velké radosti všech zjistilo, že to ebola nebyla. Dezoláti mají radost, že se potvrdila jejich slova o zbytečné panice, my ostatní proto, že se prostě potvrdilo, že máme špičkové zdravotnictví.

Za život mu může poděkovat například pětapadesátiletý Paul, původem z Irska, který se 4. května zúčastnil pražského maratonu. Uběhl několik set metrů a zkolaboval, vynechalo mu srdce. Měl ale obrovské štěstí, protože nedaleko stála posádka záchranné služby. A jak všichni víme, když jde o srdce, jde o minuty a sekundy. Well well done, Všeobecná fakultní nemocnice.

O víkendu se také běžel již 58. ročník tradičního pochodu Praha-Prčice. Zúčastnil se ho rekordní počet lidí, téměř 25 000! Oproti všeobecnému očekávání je to výlet opravdu pro všechny. Sedmdesát kilometrů dlouhá trasa z Prahy, podle které je celý pochod nazván, je náročná, ale zvládnout se to dá. A existuje samozřejmě spousta kratších tras, včetně té „dětské“ o délce 24 kilometrů. Z vlastní zkušenosti můžu říct: Dejte si to, adrenalinová vlna je mazec. A je skvělý, že si tolik lidí uvědomuje, že nejlepší zbraní proti stárnutí je prostě být aktivní, aktivní, aktivní. A že nemusíte trhat rekordy, abyste měli radost ze života.

Někdy stačí opravdu maličkosti. Jednasedmdesátiletý Švéd v 11 letech nasadil na vzrůstající smrček kovovou obruč a od té doby se na „svůj“ strom chodí dívat.

Příspěvek se objevil ve facebookové skupině „Klub nudných žen“, která spolu se sesterskou skupinou „Klub nudných mužů“ rozebírá obyčejné radosti života, například pozorování mraků, vozíky v supermarketu nebo pouliční pračky prádla. A o tom to je, radovat se prostě z malých věcí. Což je přesně to, co bychom měli sdílet. A jsem si jistý, že takovou malou věc najde ve svém životě každý.

Buďte pozitivní a mějte krásný týden!

Z.

foto: HZS JK