Aniž byste o tom přemýšleli, pravděpodobně se řídíte běžným pravidlem pro chodce, že ti rychlejší by se měli pohybovat „uvnitř“ cesty (vlevo), zatímco pomalejší chodci se drží při kraji, tedy vpravo. Ve Spojených státech i u nás to souvisí s pravidly silničního provozu, kde rychlejší vozidla projíždějí vlevo, zatímco pomalejší vozidla zůstávají v pravém silničním pruhu.

I když na chodnících nejsou namalované pruhy, při jejich využívání je toto nepsané pravidlo jakousi zárukou plynulého pohybu bez větších kolizí. Odborníci, kteří se zabývají pohybem lidí v přeplněných městech, někdy dokonce k vyznačení pruhů pro chodce sahají. Zejména v případech, kdy je to kvůli plynulosti pohybu mas lidí nutné.

Jak předjíždět na schodech

V rámci hustě využívaných částí města jsou používány různé techniky regulování proudu chodců. Jedním z příkladů jsou značky, které podněcují chodce k tomu, aby se na eskalátorech postavili doprava. „Jezdci“ použijí pravou polovinu eskalátoru, ta levá je pak vyhrazena těm, kteří jdou nebo po eskalátoru dokonce běží. Tento způsob regulace cestujících využívá i pražské metro. Je to ale způsob, jak cestující dosáhnou rychleji cíle? Je levá strana vyhrazená těm, kteří si to chtějí urychlit, opravdu efektivní? Nemělo by se na obou polovinách eskalátoru spíš stát?

Omezený prostor, jako je eskalátor, může pohodlně pojmout více než dvojnásobek stojících oproti pohybujícím se lidem.

Jedna ze studií, jež popisuje pohyb lidí ve městech, uvádí, že 74,9 % chodců se na eskalátoru nepohybuje, ale stojí. Má být tedy levá část eskalátoru určena jenom pro čtvrtinu cestujících? Když designéři plánují silnice, budovy a chodby, počítají s prostorem potřebným pro každého člověka v daném prostředí. Potřebný prostor se ovšem mění v závislosti na způsobu jeho použití. Pro chodce je definováno, kolik prostoru člověk potřebuje, aby se cítil pohodlně, a velikost tohoto prostoru se liší podle aktivity.

Někdo, kdo stojí, potřebuje v průměru o něco málo přes 0,3 m² prostoru, zatímco pěší chodec potřebuje více než 0,75m². To znamená, že omezený prostor, jako je eskalátor, může pohodlně pojmout více než dvojnásobek stojících oproti pohybujícím se lidem.

Stůj a buď v klidu

V Londýně (kde lidi na eskalátoru běžně také stojí kupodivu vpravo) plánovači zvýšili hodinovou kapacitu eskalátorů o 27 % jednoduchým přechodem na politiku dovolující cestujícím na eskalátorech pouze stát, vpravo i vlevo. Chození či běhání po eskalátorech bylo jednoduše zakázáno. A tento krok přinesl zvýšení kapacity eskalátorů skoro o třetinu.

Odborníci radí, aby stojící na eskalátorech začali používat i levou stranu, pomohou tak větší propustnosti pohyblivých schodů.

Zmíněná změna v Londýně byla ale přijata sporně. Sociální konvence v dopravě často upřednostňovaly jedince před celým davem. Pospíchající člověk mohl vlevo na eskalátoru popoběhnout a být nahoře nebo dole rychleji, než kdyby stál. Ovšem celkový dopad vyhrazení levé strany eskalátoru pro spěchající byl negativní, kapacita byla menší. Spěchající byl nahoře sice rychleji, ale stojící pomaleji, protože vpravo byli všichni stojící, tedy tři čtvrtiny cestujících.

Pro zlepšení systému jako celku je tedy třeba myslet na jeho účinnost. Odborníci radí, aby stojící na eskalátorech začali používat i levou stranu, pomohou tak větší propustnosti pohyblivých schodů. Ostatní se prý přizpůsobí a začnou se opičit, jelikož při vstupu na eskalátor děláme většinou to, co člověk před námi. Pokud člověk před vámi po eskalátoru jde, máte tendenci to opakovat. Stejně tak si i vlevo za stojícím stoupnete a většinou neremcáte, pokud se zpocenou pětikorunou v dlani nespěcháte na záchodky ve vestibulu metra. Strhnout dav k novému přístupu k využívání eskalátorů by tedy nemělo být tak obtížné.

Související…

Deset věcí, které byste v MHD rozhodně dělat neměli, pokud máte pud sebezáchovy
Zdeněk Strnad

foto: Profimedia, zdroj: Quartz