Zatímco v USA už si schválilo prodej marihuany více než dvacet států a byznys s konopím tam "kvete", v Evropě se kolečka legalizace rozjíždějí jen velice pomalu. Kromě Holandska, které umožňuje prodej konopí jen na vybraných místech, se k částečné legalizaci pomalu, ale jistě probojovává Německo. Česko se o to snaží pomalu a nejistě. Proč si vlastně legalizaci řeší každý stát EU po svém, když evidentně jednou půjde o celoevropský konopný trh? A proč s legalizací váhají více postkomunistické státy než ty západní? Zeptali jsme se poslance Evropského parlamentu za Pirátskou stranu Mikuláše Peksy.

Proč podle vás ještě v Česku nemáme po 30 letech svobody legální konopí?

Myslím si, že jsou tu dva důvody. První je, řekněme, morální nebo psychologický. Látky, které jsou daleko nebezpečnější, považujeme z nějakého důvodu v Česku za látky, které jsou v pořádku, a této konkrétní, která v podstatě tolik v žádném slova smyslu neškodí, se prostě bojíme. Jde o vnímání lidí a to nikdy není snadné změnit.

Nemáte pocit, že je to i jakýmsi znakem postkomunistických států, tedy to, že v nich legalizace nebo alespoň přístup k toleranci konopí trvá dlouho?

Obecně asi ano. Dá se říct, že postkomunistické státy jsou v tomto ohledu daleko konzervativnější. Paradoxně se vším, co komunismus vytvořil, jak chtěl změnit svět, lidé, kteří v něm žili, uvízli v myšlení minulého století. A nemůžeme to snadno změnit, respektive se pohybujeme kupředu jen velmi pomalu.

V České republice máme vládu, kterou máme, respektive parlament, který máme. V české sněmovně je 196 konzervativců a čtyři piráti.

Ta pomalá změna se může týkat legalizací různých látek a substancí, ale také občanského zákoníku, totéž totiž platí o uzákonění stejnopohlavních manželství a o všem ostatním. Neustále se díváme na Západ, že nám někde ujíždí, zatímco my tady přešlapujeme, a přitom přemýšlíme, jestli bychom náhodou tedy nemohli taky něco udělat.

Jak konkrétně můžete této věci pomoct tady v Evropském parlamentu?

Ono jde vlastně o dva problémy. Když mluvíme o právních problémech, tak mnohé z nich pramení z toho, že se Evropská unie snaží opičit a zachovat mezinárodní dohodu o omamných látkách a požadavky na její zachování cpát do každé legislativy, do každé mezinárodní smlouvy, a tím se ten problém vlastně zveličuje. Proto jsme tady v europarlamentu vytvořili skupinu společně smýšlejících poslanců, kteří by to rádi změnili.

A těmito kousky legislativy, které tu legalizaci brzdí, se zabýváme a snažíme se je nějakým způsobem "zneškodnit", mohu-li to tak říct. A ten druhý problém je samozřejmě ten psychologický, jak jsem říkal, to znamená, že lidé to vnímají jako něco úplně nového.

Celý rozhovor s Mikulášem Peksou
z Evropského parlamentu si můžete
poslechnout na platformě voxtox ZDE.

A já si myslím, že jsme udělali poměrně velký krok tím, že jsme onu skupinu lidí, kteří chtějí legalizovat, vůbec dali dohromady. Protože to vůbec nebylo samozřejmé a v Evropském parlamentu nic takového neexistovalo. Ze začátku se na nás někteří dívali s otevřenou pusou, že je něco takového vůbec možné. Stalo se to, je to možné, není to žádná urážka nikoho. O takových věcech se tu najednou dá mluvit a teď už si na to lidé zvykají. A vlastně to má poměrně pozitivní odezvu. Spousta lidí se k nám přidala, takže se posouváme dál.

Jaké jsou nebo budou z vašeho pohledu výhody legalizace konopí pro Česko? Tedy pro stát a pro občany...

Řekl bych, a to se týká legalizace jakékoliv substance, že prohibice nepomáhá vůbec nikomu. Dám vám velmi názorný příklad, který každý zná, a tím je prohibice týkající se alkoholu z třicátých let dvacátého století v Americe. Lidé během ní pili daleko víc než předtím a jediný efekt byl, že na tom nelegálně páleném alkoholu vydělávala mafie.

Co si myslím, že bychom dokázali, kdybychom legalizovali, je například to, že by zaprvé ta samotná spotřeba u nás v nějakém smyslu klesla. Zadruhé bude konopí cenově dostupnější pro lidi, kteří ho opravdu chtějí a potřebují. A zatřetí, stát z těchto obchodů bude vybírat daně. Takže z hlediska nějaké kontroly a přínosu pro společnost by to bylo mnohem lepší. Jen se musíme mentálně přenést přes to, že kromě alkoholu, který je legálně tolerovanou drogou a daleko nebezpečnější, a nikotinu, který je také legálně tolerovaný a daleko nebezpečnější, tady bude ještě třetí, řekněme podobná věc.

Látky, které jsou daleko nebezpečnější, považujeme z nějakého důvodu v Česku za látky, které jsou v pořádku, a této konkrétní, která v podstatě tolik v žádném slova smyslu neškodí, se prostě bojíme. Jde o vnímání lidí a to nikdy není snadné změnit.

Jak vlastně dnes postupuje legalizace Evropou? Dá se vysledovat, jestli ten proces spíš zamrzá, nebo se někam posouvá?

My ten postup sledujeme. Sledujeme, jak legalizovala Malta. Teď nějakým způsobem zvažují, že by legalizovaly Německo, Česko a Lucembursko. Lidé se v těch jednotlivých zemích baví, jak to posunout dopředu, jak to konkrétně udělat. A my si tady třeba právě s těmi německými poslanci vyměňujeme zkušenosti. Paradoxně, když to řeknu z pohledu právního, oni mají mnohem větší strach ze Schengenské úmluvy, kterou vnímají jako omezující, než z té mezinárodní úmluvy o omamných látkách, kterou zase vnímáme jako největší restrikci my. Snažíme se zkrátka zjistit, co funguje nám, co funguje jim, abychom ta právní východiska využili v obou zemích k překonání problémů.

Dá se brát příklad i z některých amerických států, kde teď k legalizaci dochází?

No, to je – a já se to pokusím popsat slušně – velmi rafinovaný způsob, jak vlastně Spojené státy americké tu úmluvu o omamných látkách využívají nebo spíš obcházejí. Ve Spojených státech je signatářem té úmluvy federální vláda, ale federální vláda toho moc dělat nemůže. Takže když se stát Colorado rozhodne legalizovat, tak federální vláda může maximálně udělat "tytyty", a to je tak všechno, co se stane. Na druhou stranu to má ten praktický efekt, že se ve Státech trh rozjíždí. Začali legálně pěstovat a samozřejmě se spolu s tím rozjíždí i výzkum. Já jsem tady mluvil se zástupci jedné americké firmy, která měla zájem expandovat na trh v Evropě. Snažili se nás přesvědčit, že bychom měli legalizovat, s čímž souhlasím. A jejich obchodní model vypadá zhruba následovně.

Kdybychom konopí legalizovali, tak zaprvé samotná spotřeba u nás by v nějakém smyslu klesla. Zadruhé bude konopí cenově dostupnější pro lidi, kteří ho opravdu chtějí a potřebují. A zatřetí, stát z těchto obchodů bude vybírat daně. Takže z hlediska kontroly a přínosu pro společnost by to bylo mnohem lepší.

Oni vezmou rostlinu, přiřadí k ní čárový kód a pak sledují všechno, co se kolem rostliny děje, tedy zalévání, hnojení, osvětlení, zkrátka, jakým způsobem se ta rostlina pěstuje. A na konci sdělí tahle firma farmáři, že je v ní tolik a tolik substance. To je asi docela užitečná služba, chápu, že jim za to ti farmáři platí. Ale je třeba si uvědomit, jak vypadá druhá strana toho řetězce, protože tím, že ta firma nezávisle shromažďuje informace o mnoha rostlinách, tak má na konci poměrně velké množství dat. To jsou data, která si pak uchovává. V podstatě se stává jakýmsi konopným Googlem, když to tak řeknu. Ta data se pak těží a ukládají a samozřejmě všechny informace typu, co chcete dělat, pokud chcete optimalizovat pěstování tím a tím způsobem, má k dispozici, a tak vám samozřejmě může poskytnout i konzultaci. Tyhle firmy nyní rostou ve Spojených státech, protože Spojené státy legalizují a umožňují růst tohoto podnikání, zatímco my tady v Evropě se na to díváme a říkáme si, jaké by bylo krásné, kdyby tento trh globálně ovládala Evropa, a ne někdo jiný.

Dá se tedy třeba i zde v Evropském parlamentu udělat něco pro legalizaci v celé Evropě, nebo se ta legislativa musí vymýšlet opravdu v každém státě a v každém jinak?

Já si myslím, že bychom se měli odklonit od způsobu uvažování, že v každém státě vymyslíme ty nejdrakoničtější podmínky, jak to zakázat, k logice uvažování, že bychom měli mít společný trh a nemělo by být možné diskriminovat producenta z jedné země v jiné zemi. Jako producent nebo výrobce jakéhokoli výrobku máte právo prodávat po celé EU, tak proč by tenhle konkrétní výrobek měl být výjimkou? A nechci nic říkat, ale myslím si, že Česká republika je zemí, která o legalizaci uvažuje, vedle ní je Německo, které o legalizaci také uvažuje a je násobně větší. A myslím si, že z pohledu českých exportérů by to byl zajímavý trh, ale to bychom museli zařídit, aby ty právní překážky byly překonány, aby bylo možné tímto způsobem uvažovat.

V Česku už je naznačený nějaký právní rámec, pět gramů na osobu a den a tak dále. Jsou to pořád ale jen úvahy. Kdy si myslíte, že ten trh s konopím bude u nás legální?

Největší problém je, že v České republice máme vládu, kterou máme, respektive parlament, který máme. V české sněmovně je 196 konzervativců a čtyři piráti. A ti čtyři piráti teď samozřejmě jednají o různých řešeních, jak tu situaci posunout dopředu, a to včetně oblasti legalizace. Dá se říct, že s těmi konzervativními stranami, které v současné vládě dominují, máme nějakou dohodu, jak to udělat. Já bych si z pohodlí Evropského parlamentu, kde není tolik konzervativců, představoval, že ta dohoda by mohla být daleko, daleko volnější a že bychom měli daleko méně omezení.

Zároveň chápu, že konzervativní politici rádi vytvářejí restrikce, rádi omezují lidi, takže to, co vychází ven, je nějaký politický kompromis. Pevně doufám, že než ta výsledná dohoda projde z vlády parlamentem, tak že bude možnost předložit nějaké pozměňovací návrhy a posunout ji tak, aby nebyla tak restriktivní. Z časového hlediska to vnímám tak, že v současné době máme připravený věcný návrh, jak má ten kompromis vypadat, teď to ovšem ještě musí být přepsáno do podoby paragrafového znění, tedy do konkrétního zákona, pak to protáhnout sněmovnou a celým tím procesem.

Takže bychom se mohli dočkat ještě letos?

Já se obávám, že český parlament nefunguje tak strašně rychle. Takže to budou nějaké měsíce, možná příští rok, něco takového...

Související…

Mikuláš Peksa: Opusťme myšlení jézéďáků, kteří chtějí sousedovi sebrat pole
Zdeněk Strnad

foto: Profimedia (ČTK), zdroj: Evropský parlament