Když Felix a Joshua Huangovi zakládali rodinu, měli jasno v tom, že nechtějí své potomky vychovávat podle genderových norem. Vadilo jim, jak lidé přiřazují dětem pohlaví, a očekávají, že se podle něj budou chovat. Když jim tedy do života vstoupilo miminko, rozhodli se ho pojmenovat neutrálně Juno. „Chceme vytvořit bezpečný prostor, kde bude mít svobodu učit se různým způsobům identifikace a vyjadřování svého pohlaví,“ říká Felix pro magazín Verywellfamily.

Podobný přístup zastává například i berlínská autorka, bloggerka a lektorka Ravna Marin Nathanael Siever, matka tří dětí. Vysvětluje, že ji k tomu vedly její vlastní zkušenosti. Přestože ji v dětství rodiče podporovali, aby si z hlediska aktivit "dělala, co chce", stále Siever považovali za dívku, což jí nebylo příjemné. „Trvalo mi až do mých dvaceti let, než jsem přišla na to, že z té škatulky můžu prostě vystoupit,“ říká Siever, která sama v současnosti používá neutrální zájmeno "oni".

Osvícení rodiče?

Skutečná praxe kreativního rodičovství se pochopitelně v každé rodině liší v závislosti na osobnosti rodičů, jejich společenském vnímání a zkušenostech. Mnoho z nich například odmítá představu, že určité barvy jsou určeny pro děti určitého pohlaví, a spíše podporují myšlenku, že jak dítě roste, bude si moci vybírat hračky a oblečení na základě svých preferencí. 

„Dbáme na to, aby naše děti četly knihy nebo sledovaly filmy, které představují určitou rozmanitost a nereprodukují příliš mnoho genderových stereotypů,“ říká Gabriella Martinsonová, rovněž zastánkyně kreativní výchovy. „Hlavně si ale dáváme pozor na jazyk, abychom sami nereprodukovali genderové stereotypy, a snažíme se být dobrými vzory. Také jsme o genderu a sexualitě otevřeně mluvili už v raném dětství - samozřejmě způsobem přiměřeném věku,“ podotýká. 

„Čím svobodněji budou naše děti vyrůstat, tím méně budou genderové mocenské struktury ovlivňovat to, kdo má ve společnosti moc, a tedy kdo z ní nejvíce profituje.“

Jak už bylo naznačeno, rodiče se také své děti snaží neutrálně oslovovat. Mezi rodinami v anglicky mluvících zemích je jednou z možností zájmeno "oni". Pro označení těchto dětí se vžilo slovo "theyby" - směs slov "oni" a "dítě". Někteří pak upřednostňují kombinaci zájmen "on" a "ona". Jiní, stejně jako Martinsonová, vypustili ze svého slovníku pojmy "chlapec" a "dívka" a místo nich používají zájmeno rodného pohlaví svého dítěte (pokud dítě nepožaduje něco jiného).

Dany, rodič, který vychovává své dítě genderově neutrálním způsobem na jihu USA, se domnívá, že pokud někdo nemění dítěti pleny, nepotřebuje znát jeho pohlaví. „Když se mě někdo zeptá, jestli je to kluk nebo holka, jednoduše řeknu, že to ještě nevím a že je na nich, aby mi to řekli,“ řekl Verywellfamily

Svoboda nade vše

Cílem Martinsonové je umožnit dětem svobodně zkoumat všechny různé zájmy, aniž by je vedla k činnostem, které jsou stereotypní pro jedno či druhé pohlaví. Zároveň věří, že pokud se její dítě nakonec rozhodne pro jiné pohlaví, usnadní mu to situaci. Zároveň bude i tolerantnější k ostatním lidem.

V některých dětech může tento styl výchovy vyvolávat úzkost. Místo toho, aby odmítly genderové normy, jak jejich rodiče doufali, mohou nedostatek struktury a vedení považovat za výzvu a nakonec se vrátit k silněji zakotveným genderovým identitám, aby si pocity nejistoty kompenzovaly.

Siever se zase domnívá, že genderově neutrální výchova může dětem pomoci vyhnout se některým "zmatkům", které si sama v mládí zažila. Doufá také, že tento přístup pomůže šířit feministické myšlenky v širším měřítku. „O rigidním pojetí genderu jako o hlavním zdroji patriarchálního útlaku hovoří feministické práce už desítky let,“ říká. „Čím svobodněji budou moci naše děti vyrůstat, tím méně budou genderové mocenské struktury ovlivňovat to, kdo má ve společnosti moc, a tedy kdo z ní nejvíce profituje.“

Také podle Rebeccy Minorové, genderové specialistky se soukromou praxí, je genderově kreativní rodičovství o zmírňování útlaku založeného na pohlaví. „Víme, že děti jsou šťastnější a zdravější, když je jejich identita podporována, a víme, že když tomu tak není, může to mít vážné negativní důsledky,“ říká. „Stejně jako rodiče zabezpečují svůj domov před dětmi, aby si jejich ratolesti neublížily, je genderově kreativní rodičovství další formou snižování škod, která děti chrání před riziky genderové socializace.“

„Poloneandrtálci s katastrofálním milostným životem“

Přestože výše uvedené argumenty lze minimálně chápat, mnoho lidí považuje kreativní výchovu spíše za formu nepřirozené indoktrinace. Argumentují tím, že mezi muži a ženami je prostě biologický rozdíl; proto by se dětem nemělo namlouvat, že si mohou vybírat. Proto si lidé komentující podobné články neodpouští poznámky typu: „Takhle vypadá moderní zneužívání dětí.“ „Další sobecký rodič, který promítá své problémy s identitou na dítě.“

Mezi rodinami v anglicky mluvících zemích je jednou z možností zájmeno "oni". Pro označení těchto dětí se vžilo slovo "theyby" - směs slov "oni" a "dítě".

Alarmující zkušenost s tímto stylem výchovy sdílí na serveru Quora žena s přezdívkou Eddie Wetmoreová. „Moje sestřenice to udělala svým dvěma dětem. Když se na to podívám zpětně, mnohem víc to bylo ve smyslu "boje proti patriarchátu" než "nechat dětem svobodnou volbu". V době, kdy jim bylo devět let, už měly obě vážné poruchy příjmu potravy a chodily na terapii. Také si pamatuju, že v den, kdy se starší z nich, chlapec, rozhodl, že si chce hrát s nákladními auty místo s panenkami, se moje sestřenice rozplakala a dva dny s nikým nechtěla mluvit,“ popisuje Wetmoreová a pokračuje. „Obě děti jsou teď poloneandrtálci a jejich milostný život je i podle jejich vlastních definic příšerný…“

Wetmoreová kritizuje i přístup své sestřenice, který jí zkrátka nedává smysl. „Je zajímavé, že podle ní nutit dítě, které se identifikuje jako druhé pohlaví, aby se chovalo jako pohlaví, v němž se narodilo, je ztělesněním zneužívání, ale nutit dítě, aby ignorovalo své vlastní pohlaví a zůstalo neurčité, je vrcholem osvícenství.

Víc škody než užitku

Nutno říct, že vzhledem k tomu, že genderově neutrální rodičovství zůstává relativně novým a omezeným fenoménem, ani odborníci zatím nemohou říct, jaké dlouhodobé dopady může mít na děti samotné i na společnost. 

Mandee Lalová, certifikovaná koučka pro duševní zdraví dětí z Wokinghamu u Londýna, je zastánkyní některých aspektů genderově neutrální výchovy, jako je například výběr různorodého oblečení a hraček. Souhlasí však s tím, že odmítání genderových zájmen může být pro některé děti matoucí, zvláště když většina jejich vrstevníků bude stále řazena k dívkám nebo chlapcům. „Říct, že jsi 'oni'? Nemyslím si, že dítě může pochopit, co je to 'oni', a možná bude mít pocit, že nezapadá do světa,“ řekla BBC.

Někteří rodiče, kteří si osvojují genderově neutrální výchovu, zaujímají politický postoj, například proto, aby se "vyjádřili proti patriarchátu", nebo aby ospravedlnili problémy ve svém životě, které souvisejí s tím, jak oni osobně gender prožívají.

Také psychoterapeut Mark Vahrmeyer upozorňuje, že ne všechny děti vystavené tomuto stylu výchovy budou reagovat pozitivně. „Pro děti, které se cítí bezpečně a mohou prozkoumat prostor, který jim rodiče nabízejí, může být tato cesta objevováním. Jiným však může absence předepsané identity přinášet nejistotu a úzkost,“ říká. Místo toho, aby odmítly genderové normy, jak jejich rodiče doufali, mohou "nedostatek struktury a vedení považovat za výzvu", a dokonce se mohou "vrátit k silněji zakotveným genderovým identitám, aby si pocity nejistoty kompenzovaly".

Skryté důvody

Rodiče, kteří se rozhodnou vychovávat své děti bez pohlaví, si také musí být vědomi toho, že i když se snaží podporovat svobodu, jejich přístup nemusí být bez předsudků, dodává Vahrmeyer. „Úkolem rodiče je zajímat se o to, kdo dítě je, a naslouchat mu a ne mu vnucovat nějaký 'projekt' nebo ideologii. Stejně tak, jako je v současné době přiměřeně považováno za toxické říkat dítěti, jak má být dívkou nebo chlapcem, může být stejně škodlivé, když rodič dítěti vnucuje jakékoli názory zaměřené proti pohlaví,“ upozorňuje.

Erik Ohlsson, behaviorální vědec ze Stockholmu, se domnívá, že někteří rodiče, kteří si osvojují genderově neutrální výchovu, zaujímají politický postoj například proto, aby se "vyjádřili proti patriarchátu", nebo aby ospravedlnili problémy ve svém životě, které souvisejí s tím, jak oni osobně gender prožívají. „Myslím, že jde o rodiče samotné. Možná nejsou šťastní a spokojení se svou vlastní mužskostí nebo ženskostí,“ tvrdí. „Nyní se jim naskýtá příležitost kvůli těmto ideologickým dogmatům, která se objevují v debatách a v politice a která tvrdí, že si můžete vybrat svou vlastní [genderovou] realitu.“

Vzrůstající trend?

Přestože zatím nejsou k dispozici žádné statistiky o počtu rodin, které vychovávají děti genderově neutrálním neboli "kreativním" způsobem, zdá se, že zájem o tento trend roste. Průzkum společnosti The Innovation Group z roku 2016 zjistil, že více než třetina respondentů z generace Z rozhodně souhlasí s tím, že pohlaví neurčuje člověka tolik jako dříve. To naznačuje, že v budoucnu může více rodičů tento styl výchovy používat. Už nyní to ostatně potvrzuje i mnoho autorů publikací o rodičovství, psychoterapeuti i učitelé v mateřských školách, kteří tvrdí, že v posledních deseti letech se tato praxe objevuje čím dál víc, zejména v severní Evropě a USA.

„Myslím, že genderově neutrální rodičovství bude čím dál populárnější,“ domnívá se Martinsonová. „V generaci mé matky to většina lidí vůbec nechápe, ale v mé generaci to chápe hodně lidí, takže až budou mít moje děti děti, myslím si a doufám, že gender nebude takový problém jako teď.“ Nezbývá tedy než doufat, že rodiče, kteří se rozhodnout takto děti vychovávat, nepůjdou do nezdravých extrémů a nezpůsobí dětem ještě větší škody, než kdyby je "nutili" ke genderové příslušnosti, v níž se narodily. 

Související…

Dnešní teenageři nechtějí být ani holky, ani kluci. Radši jsou tedy fluidi
Anastázie Harris

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek