EFSA varuje před konzumací dravých ryb, často pocházejí ze zamořených lokalit

Většina vietnamských sádek leží v deltě Mekongu, do které ovšem vedou i odpadní vody z tamních továren. Jenže problém se zamořenými vodami se bohužel netýká jen na hony vzdáleného asijského státu. Toxické látky z průmyslových činností se totiž dostávají do většiny moří i řek. V bláhovém přesvědčení, že krmíme sebe i své blízké zdraví prospěšnými rybami, servírujeme v konečném důsledku na talíř šupinatý koktejl plný škodlivin.

Nejrizikovější skupinu představují samozřejmě ryby z nejvíce zamořených lokalit. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) proto z tohoto důvodu varuje před konzumací velkých dravých ryb, jako žraloků, mečounů, ale i štik, candátů a sumců. Upozorňuje i na nutnost hlídat množství rtuti v tuňácích a makrelách, kterých by se nám dle jeho doporučení nemělo dostat na stůl více než 170 gramů týdně.

Tučné ryby škodí víc

Dánsko, a dokonce i Finsko, což jsou země s nejméně znečištěnými vodami, pak varují před častým pojídáním halibutů a rejnoků a na jejich doporučení bychom měli omezovat i konzumaci lososů, štik a velkých herinků. Jak je vidět, ne každá ryba je tedy zdravá a v různých rybách ze stejné lokality je různé množství škodlivých látek, které se zvyšuje s množstvím tuku v dané rybě. Tučné ryby jich tedy v sobě mají více než ty méně tučné. A právě tito živočichové jsou díky vysokému obsahu prospěšných omega 3 mastných kyselin považovány za ty nejzdravější. 

Dávejte si pozor i na velkochovy

Možná vás napadne sáhnout po rybě z velkochovu. Žije v nezamořené vodě a je krmena kontrolovaným krmivem. Ani to ale bohužel není ideální. Například maso velkochovných lososů je tučnější, s větším množstvím nasycených tuků a menším množstvím omega 3 mastných kyselin než maso lososů žijících v divoké přírodě. Problémem je jednak nedostatek pohybu ryb, ale i samotné granulované krmivo s rybí moučkou vyrobenou z levného mořského odpadu. Ta dle výzkumů u lososů z velkochovu způsobuje právě vyšší obsah PCB. Další součástí krmiva pro velkochovné ryby je rybí olej, mouka, bílkoviny a výjimkou bohužel nejsou antibiotika a další léčiva, jejichž stopy pak samozřejmě najdeme i v rybím mase. U divokých lososů jsou tyto stopy velmi nízké. Proto odborníci doporučují lososy z velkochovu konzumovat maximálně dvakrát měsíčně.

Vybíráme zdravou rybu

Jakou rybu tedy zvolit, když si ji chcete dopřávat častěji? Zajímejte se o ty s co nejmenším zatížením toxickými látkami, mezi ně obecně patří malé druhy: kapr, pstruh, treska, platýz, mořský vlk, konzervovaný tuňák, sleď, sardinky, krevety či ančovičky. Zajímejte se i o to, odkud ryba pochází, zdali z velkochovu nebo z volné přírody. Pátrejte po lokalitě, ve které žila. Tyto informace by vám měl poskytnout prodejce. Na kvalitu rybího masa má dále vliv i stupeň potravinového řetězce, do kterého patří, důležitá je informace o její tučnosti, stáří (čím je ryba starší, větší a tučnější, tím je více kontaminována), zdali vámi vybraný kus nepatří do seznamu rizikových ryb, a pokud se řadíte mezi eko-spotřebitele, tak zda pochází z tzv. udržitelného rybářství. Jedině tak si budete jisti, že vám na talíři skončí jen kvalitní produkt, kterým svému tělu skutečně prospějete. 

Co se českých ryb týče, množství toxických látek v českých vodách sleduje projekt „Kontaminace ryb z volných vod“, který porovnává ryby z českých rybářských revírů. Tyto informace byste měli obdržet i na každém územním rybářském svazu.

Čtěte také: 

Cvrčci a maso z laboratoře. Jak bude vypadat menu v roce 2030?

Rakovina z masa? Ne tak rychle

Najíst se pod vodou? V Bruselu to není problém

foto: Shutterstock, zdroj: Encyklopedie léčivých potravin